Podle předpokladů rozhodlo stoupání Höttinger Höll. Do stoupání najeli ve velkém počtu Francouzi. Nejdříve pracoval Rudy Molard, po něm převzal taktokvku Romain Bardet a výrazně zmenšil čelo závodu. Nestačil ani lídr Francie Julian Alaphilippe. V prudkém výjezdu se na čele závodu vytvořila skupina třech cyklistů. S Alejandrem Valverdem vyjeli nejrychleji Francouz Romain Bardet a Kanaďan Michael Woods. Dlouho se s nimi držel i Ital Gianni Moscon, který ale odpadl v nejtěžší části kopce. Před vrcholem ho stihl předjet Tom Dumoulin a vydal se stíhat vedoucí trojici. 

Na rovině před cílem se k Woodsovi, Valverdemu a Bardetovi dostal a kilometr před cílem se pokusil nastoupit, ale soupeři si všimli. O medailích se proto rozhodlo ve spurtu. Valverde musel spurtovat z nevýhodné první pozice, ale byl jasně nejlepší a je mistrem světa. Romain Bardet dokázal předjet Michaela Woodse a má stříbro. Tom Dumoulin se do souboje o medaile už nezapojil. Gianni Moscon dojel osamocen na pátém místě. 

Roman Kreuziger vyhrál spurt skupiny o šesté místo, porazil svého budoucího týmového kolegu Michaela Valgrena a velkého favorita Juliana Alaphilippa. Jan Hirt se celý závod pohyboval v popředí pelotonu a dokončil na vynikajícím 17. místě. 

Vývoj závodu

Závod začal únikem silné, jedenáctičlenné skupiny, kdo které se dostal také Karel Hník a vydržel před pelotonem většinu dne. Pelotonem byl dostižen až 50 kilometrů před cílem. Nejdéle v únku vydrželi Dán Kasper Asgreen a Nor Vegard Stake Laengen. Ti byli pohlceni pelotonem až v posledním okruhu, 23 kilometry před cílem. 

Mezitím odpadli a vzdali mnozí favorité, například Daniel Martin, Simon Yates a asi sto kilometrů před cílem si z hlavního pole vystoupil Peter Sagan. Následovaly opakované útoky Italů, Španělů a Nizozemců a dalších cyklistů. Ale Roman Kreuziger a Jan Hirt se stále drželi v popředí pelotonu.

V posledním kole, na vrcholu stoupání Igls, zaútočil Michael Valgren z Dánska. Ve sjezdu navýšil náskok a do stoupání Höttinger Höll najel s náskokem 30 sekund. Jenže za ním už se řítila skupina favoritů tažená Rudym Molardem a Italem Alessandrem De Marchim. Francouzi rozjeli ostré tempo a udrželi se jich jen Valverde, Woods a Moscon. Juliana Alaphilippa postihly křeče a odpadl, o něco déle vydržel Gianni Moscon, ale ani on nestačil v nejtěžší pasáži kopce. Předjel ho Tom Dumoulin, který na vrcholu ztrácel jen pár sekund. 

V sjezdu a na rovině se dokázal přiblížit vedoucí trojici, ale už neměl síly na dobrý spurt. Alejandro Valverde byl viditelně nervózní, musel začít sprintovat z první pozice, ale soupeři na něj nemohli stačit. Roman Kreuziger překvapivě vyhrál spurtu o šesté místo a získal historicky nejlepší výsledek na Mistrovství světa.  

Valverde byl z vítězství velmi dojatý, po šesti stříbrných a bronzových medailích se dočkal duhového dresu. První medaili získal už před patnácti lety v kanadském Hamiltonu: „Mistrovství světa a Tour de France jsou dva závody, o kterých jsem vždy snil, že je vyhraju. Na Tour to nikdy nevyšlo, ale konečně jsem mistrem světa. Není to poprvé, kdy brečím po závodě, ale tentokrát je to výjimečné. Často jsem se bál, že nikdy nezískám duhový dres. Počasí, tým, závod... všechno mi hrálo do karet. Fantastičtí diváci v Tyrolsku byli velkou motivací. Bylo to úžasné závodit před tolika nadšenými fanoušky," řekl v cíli nový světový šampión.

„Radši bych spurtoval z druhé, nebo třetí pozice, ale nevěděl jsem, kdo se blíží, takže jsem musel převzít zodpovědnost. Když k nám přijel Tom Dumoulin, tak jsem věděl, že jeden z nás nebude mít medaili. 350 metrů před cílem jsem věděl, že je to perfektní místo zahájit sprint," dodal. "Nevěděl jsem, že jsem druhý nejstarší mistr světa, ale znamená to, že starší závodníci můžou vyhrávat. Kolem Lombardie bude mým prvním závodem v duhové dresu."  

Romain Bardet byl nejdříve zklamaný, protože byl blízko titulu, ale už na pódiu roztál a usmíval se: „Na rovině je těžké porazit někoho, jako je Valverde. Nejdříve jsem doufal, že se Julian Alaphilippe nebo Thibaut Pinot vrátí k nám, ale když jsme dojížděli, bylo mi jasné, že nejsem rychlejší. Bohužel Julian nemohl jet s námi v posledním kopci kvůli křečím. Měl jsem problém s řetězem nahoře a bál jsem se, že vše ztratím, ale naštěstí jsem neztratil kontakt." 

Michael Woods byl překvapením závodu, ale na Höttinger Höll byl možná nejsilnější a snažil se utrhnout všechny. „Když jsme si projížděli trať, tak jsem říkal, že je to kopec pro mě. Když není důležité hákování, tak jsem hodně dobrý. Na Hölu mi zvonilo v uších, protože fanoušci byli tak hlasití. Přišel jsem z jiného sportu a bylo těžké uvěřit, že můžu vyhrávat, když je v pelotonu tolik skvělých závodníků, ale etapové vítězství na Vueltě mi zvýšilo sebevědomí. Začínám v sebe věřit."

„Myslím, že jsme závodili velmi dobře. Kukrle tam byl ze začátku v několika nástupech, žádný ale neodjel, pak to zkusil Hník a najednou měli přes deset minut. Je dobře, že jsme tam někoho měli, povedlo se jim dojet opravdu daleko. Jako tým jsme závodili chytře, byli jsme v popředí a při všem. Závěr pak už byl o nohách, myslím, že to nebylo špatný, být v desítce byl cíl. Na jednu stranu mě to i trochu mrzí, na vrcholu jsem je viděl a měl je tak na patnáct vteřin, doufal jsem, že ze sjezdu bych to ještě mohl stáhnout, ale už jsem byl unavený a zbytečně chyboval. Za pár dní ale budu určitě spokojený,“ sdělil své dojmy v tiskové zprávě Českého svazu cyklistiky Roman Kreuziger.

Foto Sirotti, Bettini