Pozitivní dojem zanechalo několik týmů. Bezchybní byli Španělé. nechyběli u žádné důležité situace, cíleně si hlídali útoky Italů a Nizozemců a příkladně drželi na dobrých pozicích svého lídra. Jesus Herrada, David de la Cruz a Omar Fraile museli reagovat na útoky soupeřů, ostatní se starali o Valverdeho. A ten toho dokonale využil. Jel svým typickým stylem. Nepokoušel se o únik, protože věděl, že je z první skupiny nejrychlejší. Bez vysílačky neměl přehled, jak daleko za ním jsou soupeři a musel udržovat dobré tempo. Kvůli tomu začal spurtovat z první pozice, ale zvládl to a po Joopu Zoetemelkovi se stal druhým nejstarším mistrem světa. Nizozemci bylo tehdy také 38 let, ale byl o pár měsíců starší.  

Valverde se tímto triumfem, který ihned po dojezdu označil za největší úspěch kariéry, zařadil mezi legendy silniční cyklistiky. Jako specialista na kopcovité klasiky a jednorázovky je možná úplně nejúspěšnější. Vítězí od roku 2003 a ve 38 letech je na tom stále mimořádně dobře.

Kolektivně vynikající byli Francouzi. Neměli moc štěstí, Warren Barguil kvůli pádu brzo vzdal, nedařilo se ani Alexandru Geniezovi, ale do cílového stoupání najeli na čele hned čtyři. Taktika byla jasná, jelo se na Juliana Alaphilippa, ale ten odpadl, když tempo v kopci Höttinger Höll rozjel Romain Bardet. Alaphilippovi došlo. Závod byl pro něj příliš těžký a dlouhý. Kvůli křečem se sotva dostal na vrchol a nedokázal ani dobře zaspurtovat.  

Romain Bardet jel naopak skvěle. Doufal, že se k němu do první skupiny vrátí další Francouz, ale Alaphilippe a Thibaut Pinot byli příliš daleko. Vytěžil ze situace vše, co se dalo. Porazil Michaela Woodse a získal stříbro. Letos na jaře Michael Woods porazil Romaina Bardeta ve spurtu na Lutych - Bastogne - Lutych. I tehdy šlo o druhé a třetí místo. Francouzi byli zklamaní, ale kolektivně podali vynikající výkon. 

Třetí Michael Woods překonal sám sebe. Mezi špičkové vrchaře už nějakou dobu patří, ale sám o sobě stále pochyboval. Na cyklistiku se dal pozdě, až po ukončení atletické kariéry a až po vítězství v etapě Vuelty si začal více věřit. Na Höllu byl nejlepší, utrhl Gianniho Moscona a snažil se aktivně zbavit všech soupeřů. V technickém sjezdu do města se bez problémů udržel, ačkoliv jindy mívá se sjezdy problém. Křeče mu zabránily ve spurtu pořádně zabrat a Bardet ho proto předjel, ale s výsledkem byl spokojený. Po druhém místě na Lutychu a třetím na Mistrovství světa by se měl soustředit především na těžké jednorázovky, zde má největší šanci na velké vítězství a nikoliv na Grand Tours. 

Opakovaně útočit chtěli Nizozemci. Antwan Tolhoek a Steven Kruijswijk to zkoušeli na základním okruhu, Tom Dumoulin překonal v popředí stoupání Höll, dokázal dojet na čelo, ale to bylo vše. Už neměl síly bojovat o medaile. Dojel čtvrtý, což je pro něj patrně zklamání. Dumoulin má za sebou dlouhou a dobrou sezónu, ale je vlastně hlavním poraženým letošního roku. Dojel druhý na Giro d´Italia a Tour de France, druhý v týmové časovce a druhý také v individuální časovce. A nakonec čtvrtý v silničním závodě. Každý rok se zlepšuje, ale příští rok už druhá místa stačit nebudou.

Pochvalu nepochybně zaslouží také Gianni Moscon. Lídr Italů bojoval s tratí, která pro něj nebyla ideální. Moscon je oproti první trojici o hodně těžší, ale držel se až do nejtěžší části kopce. Formu má úžasnou a bojoval ze všech sil. Stačilo to na páté místo, což je pro Italy logicky zklamání, ale ve víc ani doufat nemohli. Tým mají celkově velmi silný, jenže jim chybí jasný lídr v dokonalé formě. Vincenzo Nibali se nedokázal po operaci vrátit do potřebné formy a Domenico Pozzovivo na tom nebyl tak dobře, jak sám doufal. 

Sympatickou show předvedli Dánové. Kasper Asgreen strávil celý den v úniku a Michael Valgren zkusil favority zaskočit útokem v posledním výjezdu stoupání Igls. Únik byl odsouzen k nezdaru, do kopce si sice přivezl 30 sekund náskoku, ale potřeboval by aspoň dvě minuty. Byl brzo dostižen, přesto se nevzdal a do cíle dojel v druhé skupině na sedmém místě. V první desítce byl nejspíš nejtěžším závodníkem, možná jediný nad 70 kilogramů, a s výsledkem byl spokojený. 

Poražení

Na straně druhé jsou týmy a závodníci, kteří žádný dobrý dojem nezanechali. Především jsou to bratři Yatesovi, lídři Velké Británie. Britští domestici nejeli vůbec špatně, zejména Connor Swift a Tao Geoghegan Hart pracovali výborně, útočil Peter Kennaugh, ale tentokrát chyběli lídři. Simon Yates odpadl velmi brzo a Adam Yates jel celý závod vzadu a takto se jednorázové závody vyhrát nedají. Geraint Thomas a Chris Froome do Rakouska radši ani nejeli a Yatesovi neudrželi kondici. Britové nemůžou být spokojení.

Kolumbijci měli na papíře jeden z nejlepších týmů. Jenže zůstal jen na papíře, v závodě vidět nebyli. O nic se nepokusili a nic nezajeli. Lídry byli Rigoberto Uran a Miguel Angel Lopez. Nejlepší ale byl patnáctý Nairo Quintana a byl jediný, který splnil očekávání. Přitom měl zejména pomáhat, jenže nebylo komu. Lopez odpadl brzo a vzdal. Uran dojel na 33. místě a Sergio Henao na 48. místě. Neviditelní byli také Australané, kteří nechali doma Michaela Matthewse a Richie Porte kvůli nemoci ani nenastoupil. Bez lídra nepředvedli nic.   

Nepřesvědčili někteří jednotlivci. Samozřejmě Julian Alaphilippe, ale příliš brzo odpadli Wout Poels, Michal Kwiatkowski a Daniel Martin. Role lídra belgického týmu nesedla Dylanu Teunsovi, na Höllu se snažil udržet s nejlepšími, ale marně a také Tim Wellens byl slabý. Greg Van Avermaet zkoušel útočit, ale na těžké trati nebyl hrozbou. Velký tým měli Slovinci, ale nic z toho. Primož Roglič upadl a dlouho se vracel do pelotonu. Ze slovinského týmu dokončil jen on, na 34. místě.      

Foto Sirotti