Algarve je nejjižnější region Portugalska. Startovalo se ale do 13°C a za hodně čerstvého větru. Na jezdce čekalo 200 km a 2300 výškových metrů. Také spousta lehce až středně těžkých stoupání, dvě z nich pořadatelé vybrali jako vrchařské prémie. Nacházely se na 64. a 138. km, měřily přes 4 km a sklon se pohyboval mezi 4 až 5 %. Nejvíc výškových metrů bylo koncentrováno do druhé poloviny etapy. Poslední z těžších mělo vrchol 20 km před cílem. Svou roli mohlo sehrát i to, že mezi 3. a 2. km před cílem se ještě stoupalo s maximem kolem 4 %.
Tahle etapa neměla výrazněji zasahovat do konečného pořadí, ale byla šancí pro rychlé muže v hromadné koncovce. Otázkou bylo, jak moc unavení přijedou do spurtu ti pravověrní, z nichž jedničkou byl zcela jistě Fabio Jakobsen (Soudal-Quick Step).
15 km po startu jela před pelotonem pětice, v níž bylo možno rozeznat dresy domácích kontinentálních týmů a jediný druhodivizní. Sice nebyl černý, jelikož člen sestavy Tudor Pro Cycling Alexander Kamp je aktuálním mistrem Dánska. Největší profit přinesl pobyt v úniku Antóniu Ferreirovi z týmu Kelly, který se po závodě oblékl do dresu nejlepšího vrchaře.
O tempo pelotonu se starali téměř výhradně cyklisté Soudal-Quick Step. Ti se postarali o to, že 12 km před cílem byli dojeti poslední dva uprchlíci, z nichž jedním byl Kamp. V té době začala být aktivní na čele startovního pole i Bora-hansgrohe, pracující pro Jordi Meeuse. O něco později se přidali i závodníci Groupama-FDJ, kteří mohli věřit ve schopnosti Paula Penhoëta a Jakea Stewarta.
7 km před cílem došlo k pádu desítky jezdců, do akce nastoupil početný zdravotnický personál. Bohužel jeden jezdec z domácího kontinentálního týmu potřeboval akutní péči a etapu nedokončil.
Právě ve zmiňovaném posledním stoupání 2 km před cílem přišel o své prominentní postaví Quick-Step. Do posledního kilometru to měli nejlépe rozjeté borci francouzského Groupama-FDJ. 300 metrů před cílem vyslali vzorově do spurtu teprve 21letého Penhoëta. Jenže hned na to se přes něj převalil Morkov s Jakobsenem na zadním kole.
Ovšem když ho 150 metrů před cílem nechal práci dokončit, byl Jakobsen natolik unavený, že nebyl schopen obvyklého výkonu. Zatímco on sprintoval vpravo, po levé straně se vydala za vítězstvím dvojice Uno-X. Spurtovali oba. Alexander Kristoff se dočkal letos prvního a celkově 87. vítězství své kariéry. Před Sorena Waerenskjolda se na posledních metrech posmýkl trochu riskantním manévrem na druhé místo Jordi Meeus.
Pavel Bittner vpravo v černém dresu DSM
Pavel Bittner, který se musel probíjet dopředu ze zadnějích pozic, nakonec na čáře jen těsně podlehl čtvrtému Jakobsenovi. Pavel se tím pádem oblékl do bílého dresu pro nejlepího mladého jezdce!
Čas vítěze získalo téměř 140 lidí ze 172 startujících. Mezi nimi všichni naši, z nichž se Mathias Vacek dostal na 15., Dan Babor na 22. a Petr Kelemen na 26. místo.
Tým Tudor měl muže v úniku, v pádu 7 km před cílem se bolestivě otloukl Joel Suter a ještě 150 metrů před cílem sváděl souboj s nejlepšími sprintery Tom Bohli. Jak tedy viděl etapu Petr Kelemen?
"Byla poměrně klidná, všechno to bylo pod kontrolou Quick Stepu. Bylo dobré, že jsme měli člověka v úniku. Posledních zhruba 12 km bylo ale hodně hektických a divokých, takže se i dost padalo. Náš druhý lídr Joel Suter je teď v nemocnici," řekl Petr pro RoadCycling.CZ a následně odkryl svou úlohu v etapě.
"Mým úkolem pro dnešek bylo držet našeho hlavního lídra pro celkové pořadí Sébastiena Reichenbacha na pozici a to jsem splnil. V závěru jsem se měl starat o Bohliho do sprintu a i to se dařilo. Začal ale sprintovat moc brzo. Avšak na to, že tu nemáme sprintera, je 19. místo relativně v pohodě." A pak ještě popsal samotný závěr: "Jelo se přes dva kruháče, divočina, znovu pády. Přede mnou si na pětistovce lehnul v šedesátce Van Uden z DSM, což tedy nebyla pěkná podívaná. Chystáme se na zítřejší etapu s náročným závěrem a cílem na kopci. Uvidíme, jak nám to půjde."
