Na úvod závěrečné kratší etapy na okruhu s centrem v San Juanu proběhla dvě loučení. Jednak s Petrem Saganem, který se na tento závod jako aktivní závodník už nevrátí. Televizní přenos při té příležitosti připomněl divákům některá z Petrových slavných cyklistických vítězství.

Druhé loučení se týkalo Maximiliana Richezeho. Společně s Juanem José Haedem nejslavnějšího argentinského cyklisty, který se poslední etapou rozloučil se svou dlouhou a bohatou cyklistickou kariérou. To, co mu pořadatelé a diváci přichystali, by si asi přál každý slavný cyklista. Peloton srovnaný po celé šíři vozovky poslal Maximiliana daleko před sebe a ten ve volném tempu dlouhé kilometry zdravil tisíce diváků lemujících v nepřetržitém sledu vozovku, po níž je míjel jejich cyklistický krajan a hrdina.

Po slávě přišla na řadu práce. Začalo se závodit. Nejprve o účast v úniku. Na ten se nečekalo příliš dlouho. Jeho složení pro nás bylo mimořádně zajímavé. Mezi čtyřmi jezdci figuroval i Mathias Vacek. Jens Reynders (Israel) si dojel pro body na první rychlostní prémii a z úniku vycouval.

Jen mírně zvlněný okruh byl dlouhý přibližně 15 km a po celé jeho délce jej lemovaly tisíce nadšených povzbuzujících fanoušků! A jezdci v úniku, speciálně Mathias, si to pořádně užívali. Společně s Carlosem Salgueirem z portugalského Tavira odolávali až do mety 15 km před cílem.

Obratem vyrazil z pelotonu Remco Evenepoel následován Quinnem Simmonsem. Jeli úžasné tempo, přesto byli 3 km před cílem dostiženi. Souboj sprinterů ovládl podruhé za sebou Sam Welsford (na snímku níže). Druhého v pořadí Fabia Jakobsena trochu vykolejil kontakt s nepozorným divákem, který mu „šáhl“ mimoděk do obličeje a srazil mu brýle. Ovšem i bez tohoto konfliktu by na Welsforda nestačil.

Celkovým vítězem se stal Miguel Ángel López z týmu Medellín-EPM.

Kdo tedy z Argentiny odjížděl obrazně řečeno s plným kufrem?

Na prize money vydělal nejvíc Medellín (18.800 Euro), Ineos (14.810) a Bora-hansgrohe (13.583).

Největší porci UCI bodů si z Argentiny odváží z jednotlivců pochopitelně ti, kteří obsadili čelní pozice v konečné klasifikaci. López v součtu získal celkem 230 UCI bodů, Filippo Ganna 175 a Sergio Higuita 135. Ze sprinterů byli nejúspěšnější ve sběru UCI bodů Sam Bennett (65), Fernando Gaviria (55) a Fabio Jakobsen se Samem Welsfordem (po 40). Co se týče týmů, nejvíc nashromáždili jezdci Ineos Grenadiers (270) před Medellínem (243) a Bora-hansgrohe (208). 

Prize money a UCI body jsou velmi důležité, ovšem vítězství jakbysmet. Zopakujme si tedy, jak šly etapy.

První končila sprinterským soubojem, a jelikož Fabio Jakobsen před cílem „zabloudil“, měl Sam Bennett za vydatné pomoci Danny Van Poppela usnadněnou úlohu. I druhá etapa dospěla do hromadné koncovky, tentokrát Jakobsen nezaváhal. Třetí končila na autodromu a široká silnice a houpavý závěr včetně cílového dojezdu umožnily využít přednosti v sólovém ataku Quinna Simmonse. Ve čtvrté především Movistar podporovaný jezdci TotaEnergies využil kopcovité první poloviny etapy, odpojil většinu sprinterů, takže Fernando Gaviria měl v cíli jediného soupeře v Petru Saganovi a vystřídal v čele závodu Sama Bennetta.

Po dnu volna v rozhodující páté etapě nedal v dlouhém cílovém stoupání nikomu šanci Miguel Ángel López a ujal se vedení před druhým a třetím v cíli, jimiž byli Filippo Ganna a Sergio Higuita. Šestá i sedmá etapa byly opět šancí pro sprintery a obě se staly kořistí Sama Welsforda.

Jak se překryly předstartovní prognózy s realitou?

Před startem se v roli největších favoritů skloňovala dvě jména. V případě Remco Evenepoela se nakonec ukázalo, že sem přijel především najet kvalitní kilometry. Silami nešetřil, což bylo vidět v závěrech rovinatých etap, kdy tvrdě pracoval pro Jakobsena. Ve čtvrté, kdy mu vepředu Jakobsen chyběl, se pokusil několik kilometrů před cílem o sólo akci, což zopakoval i v etapě poslední. V královské etapě útočil dobrých 10 km před cílem, jenže brzy mu došlo a následně nedokázal reagovat na ataky největších konkurentů. „Tak brzký útok byla hloupá chyba. Stane se. V průběhu závodu se rozhodujete i intuitivně,“ řekl Evenepoel. Otázkou je, zda by dopadl výrazně jinak, kdyby jel defenzivněji. Přípravné kilometry se mu budou hodit při budování formy do dalších důležitějších závodů, z nichž první UAE Tour je na pořadu od 20. února.

Egan Bernal naopak silami neplýtval. Ve čtvrté etapě v prvním dlouhém stoupání otestoval sebe i soupeře a vypadal dobře. Jenže když došlo v páté etapě na skutečné lámání chleba, největším soupeřům Higuitovi a hlavně Lópezovi nestačil. V následující etapě slezl po 20 km z kola, neboť si stěžoval na bolesti v koleně coby následek pádu z první etapy. V Argentině se ukázalo, že do nějaké špičkové formy favorita Tour de France má ještě daleko, ale také má stále dost času se do ní dostat. Vuelta a San Juan mu měla na této cestě pomoci.

Z dalších předstartovních favoritů tady předvedl skvělou výkonnost Miguel Ángel López. Po vítězství v rozhodující etapě poděkoval svému týmu za podporu v závodě i za to, že po odchodu z Astany mu dali příležitost závodit. Zároveň dal jasně najevo, že tento rok vnímá jako přechodný, protože po vyhazovu z Astany už nebyl v prosinci prostor na seriózní vyjednávání s jinými World týmy, kam se ale v dalším roce chce určitě vrátit. „Prosinec byl pro mě složitý, ale od začátku ledna jsme se začali soustředit právě na tento závod s tím, že cílem bylo jet uvolněně, zbytečně se nestresovat, užít si cyklistiku, kterou stále miluji,“ řekl López.

Sergio Higuita předvedl velmi solidní formu. Veřejnosti poslal vzkaz, že v této sezóně se chce zaměřit na vybrané týdenní etapáky a ardenské klasiky, na pořadí na některé Grand Tour zatím nemyslí, byť je pravděpodobné, že se objeví na španělské Vueltě. „Někdy v budoucnu bych určitě rád jel na pořadí na Grand Tour, ale aktuálně cítím, že mi ještě něco chybí do toho, abych mohl po tři týdny konkurovat nejlepším závodníkům světa,“ řekl malinký usměvavý Kolumbijec.

Neuvěřitelný byl tady už potřetí Filippo Ganna. Jak on dokáže vyjet při své váze tak dlouhý, byť ne strmý kopec do Alto Colorado, je úžasné. A to v průběhu etapáku pracoval ve sprinterských etapách pro Vivianiho, ve čtvrté se pokusil zaskočit soupeřem dlouhým spurtem do cíle a v páté zpočátku pracoval pro Bernala, a teprve když bylo zřejmé, že Kolumbijec na to nemá, vyrazil stíhat Lópeze sám.

Z našich Jan Hirt měl vysloveně týmové úkoly a ani výjezd do Alto Colorado nebyl jeho šálkem kávy.

Mathias Vacek vypadal až do královské etapy velmi dobře, ale ta byla příliš náročná na to, aby se dokázal výsledkově prosadit. Využil tedy možnosti se výrazně zviditelnit právě v závěrečné etapě aktivitou v úniku. V soutěži mladíků sice obsadil příjemné 4. místo, ale konkurence tady v této věkové kategorii nebyla příliš silná. Vešlo se do ní pouze 18 cyklistů, z toho téměř polovina byli mladíci z jihoamerických kontinentálních celků. Krom toho vítězný Matthew Riccitello z týmu Israele je pouze o měsíc starší než Mathias a v cíli na Alto Colorado byl o 2,5 minuty dříve. Je ale také pravda, že se svými 55 kg je to typický vrchař, což se o Mathiasovi úplně říci nedá.

Přestože výsledková sláva Petra Sagana je zdá se nenávratně pryč, byl stále největší sportovně-společenskou hvězdou této akce. Kdekdo se s ním chtěl vyfotit, nechat si ho podepsat, potřást si s ním rukou, pořadatelé ho využívali marketingově i třeba při doprovodném závodě hendikepovaných.

Navíc může v této své poslední sezóně ve WorldTour, jak oznámil ve volném dnu v den svých 33. narozenin, klidně něco pořádného ještě předvést. Vždyť v Argentině dokončil šest ze sedmi etap v top deset!