Jak si ceníš posledního pódia z Gorenjska, opět za 25 UCI bodů (má jich letos už 60, pozn. red.)?

Spíš bych potřeboval vyhrát… S třetím místem z Polska (Wyszków) jsem spokojený byl, teď už se to dalo vyhrát. Jenže přišla trochu smůla. Potkali jsme s jedním ve spurtu, vystrčil mi loket, to byla brzda, už jsem se tam nevrátil. To se stane, ale mrzí mě to.

Úroveň s dvěma předchozími polskými závody 1.2 kategorie byla srovnatelná?

Ano, byla podobná. Teď se mi ale jelo o sto procent líp, i když se to zvedlo a přišel i prudký kopec, pořád se mi jelo dobře. Cítil jsem se opravdu slušně, o to víc vnímám, že se to po 172 kilácích nepodařilo dotáhnout do vítězného konce.

Slovinsko se stalo v posledních letech cyklistickou baštou. Dalo se to vnímat i na tomhle závodě? Kde se tam najednou vzalo tolik špičkových borců od Pogačara, přes Rogliče, Mohoriče a dalších?

Tady to asi zase nějak vidět nebylo. Vůbec nedokážu posoudit, čím se slovinská cyklistika tak zvedla, do toho nevidím. Napadá mě jen to, že mají super prostředí, kopce i roviny. Možná něco překopali na svazu a změnili celý systém cyklistiky, to si tak říkám. Ti kluci profíci, co už nějakou dobu byli v předních stájích, se vrátili domů, přinesli zkušenosti, a tím se to celé asi pozvedlo. To mě tak napadá. Vytvořilo se prostředí, kde si i doma ti dobří dokáží konkurovat a soupeřit, přitom se navzájem nepotápějí, a to je posouvá dál. Tak to vidím já, jinak nevím, čím by to mohlo být. A kdyby se tohle povedlo i u nás? Spíš nevím, jestli by tohle česká povaha povolila…

Tak raději zpět k tobě, forma stále stoupá?

Cítím se dobře. I když přišly nějaké komplikace s očkováním a kombinací s dráhou. Polevil se objem, přesto cítím dobrý tah, něco mi tohle vybočení z rytmu dalo.

Oproti počátku sezony, který vrcholil na etapách ve Francii, závodů ubylo. Nechybí ti?

Po Loiře jsme měli český pohár ve Vyškově, ale opravdu přišla delší doba s méně závody. Docela mi ten program takhle stačí. Jednou za dva týdny se můžu dobře připravit. Beru si to jako pozitivum, že nelítám každý víkend po Evropě a můžu i v klidu potrénovat, neřeším pořád nervy před startem.

Zato sis přidal dráhový adrenalin až za oceánem, v Miltonu, v Kanadě, jsi spokojený z téhle kombinace?

Zajel jsem tam standard. Připravoval jsem se naplno skoro den co den na dráze a byl jsem šestý (loni na MS v Roubaix, pozn. red.). Teď jsem na to sednul jednou, a skončil jsem taky šestý, takže standard. Beru dráhu jako zpestření, udělalo mi to radost. Bavilo mě to hodně. Trenér Fiala ne že by mi dráhu zrovna doporučoval, ale akceptuje to dobře, přizpůsobí tomu další trénink, jsme v pohodě. Snažil jsem se i přitom něco najet. Přiletěl jsem v pondělí a v úterý už jsem byl zase na objemech. Jedeme dál.

Týden před tím jsi šel tedy oba závody v Polsku koncem dubna z plného tréninku?

Ano. Měl jsem za sebou očkování na covid, které jsem ještě potřeboval do Kanady, přestože jsem před tím už covid prodělal. Zůstal jsem bez výraznějších účinků, spal jsem normálně, ale cítil jsem obrovskou únavu i problém s dýcháním. Na kole v maximálním výkonu jsem to opravdu pociťoval, vždyť do vás kus tý nemoci vpíchnou...

Jak vypadají další plány – nabízejí se etapáky Malopolsko nebo Sibiu v Rumunsku?

Zatím nemáme danou nominaci. Malopolsko se mi jeví pravděpodobnější, jsou tam různé kopce, něco se dá přejet. A jedna etapa by se tam mohla dát udělat. Rumunsko má hodně dlouhé kopce, tam spíš asi nepojedu. Dominik Neuman je přetrpí líp a sprinty taky umí.

Pak už se těšíš na mistrovství republiky?

To má taky, tuším 3800 metrů převýšení, to se teprve uvidí s tím těšením… V jihočeské Mladé Vožici se pojede na okruhu jenom nahoru a dolů. Přesně to, co nechci. Ale sám spíš koukám nejdál do dvou týdnů, pak už to obvykle bývá ve hvězdách.

Každopádně letošní osobní vzestup tě může těšit, že?

Jsem spokojený s vývojem sezony. Minulý rok jsem si mohl o takových výsledcích a stabilní formě jenom nechat zdát. Ale chci víc a víc, jsem už zase nespokojený. Občas si to musím až připomenout: Buď v klidu! Je potřeba taky si užít ten postupný progres, zůstat trpělivý a pracovat dál.

Foto týmu Elkov - Kasper, Daniel Babor druhý zleva