Šampionát se neodehrává jen na okruhu v Glasgow, nedělní závod začíná ve starobylém Edinburghu. Z hlavního města Skotska se peloton vydá na 120 kilometrů dlouhou cestu po typicky úzkých ostrovních silnicích. Po rovinatém úvodu závodu přijde stoupání Crow Road. Nejdelší výjezd celého závodu má 3,8 km a 5,4 % v průměru, ale je tak daleko před cílem (176 km), že do vývoje závodu příliš nezasáhne.

To důležité se bude dít až na cílovém okruhu. V Glasgow se konalo mistrovství Evropy v roce 2018 a tehdy jsme viděli opravdu hodně těžký závod, starobní pole se rozdělilo na několik skupin a Matteo Trentin ve spurtu první skupiny porazil Mathieu van der Poela a Wouta van Aerta. Tehdejší okruh nebyl stejný, ale byl velmi podobný. Závod byl sice kratší, měřil 230 kilometrů, byl však možná o trochu těžší, protože celý den se jen kroužilo, takže neustálé zrychlování za každou zatáčkou a v každém krátkém stoupáním se zakouslo do nohou cyklistů. Na druhou stranu, letošní okruh se zdá být o trochu těžší.

V Glasgow se bude kroužit 150 kilometrů. Připraveno je deset okruhů, v každém je sedm krátkých stoupání a skoro padesát zatáček. Místní úřady spravily některé rozbité silnice, ale na dokonale hladkém asfaltu se závodit nebude. Bude to těžký závod, schopnost šetřit se silami v neustále se natahujícím pelotonu bude klíčové. 

V Británii se naposledy jel světový šampionát v roce 2019 a ani tehdy nebyl závod zrovna vrchařský, přesto se dojíždělo v malých skupinách. V Harrogate tehdy silně pršelo a bylo chladno, letos by měly být podmínky lepší, ale déšť rozhodně není vyloučen. 

Na okruhu je sedm stoupání, ovšem velmi krátkých, nejdelší měří 565 metrů, nejkratší 154 metry. Poslední výjezd Montrose Street má 163 metry, průměr 13,4 % a leží pouze 1400 metrů před cílem. Následuje krátký sjezd a poslední kilometr je po rovině. Půl kilometru před cílem jsou poslední dvě zatáčky a cílová rovinka měří 400 metrů. 

Na okruhu není jedno místo, které by bylo k útokům nejvíc vhodné, rozhodující únik tedy může vzniknout kdekoliv. A proto budou mít výhodu početné a silné týmy. Silná skupina outsiderů se zástupci nejsilnějších národů může odjet v nečekanou chvíli a peloton už se nikdy nespojí. 

Favorité

Belgie

Titul obhajují Belgičané a proto jako jediní mohou nasadit devět cyklistů. A rozhodli se na start poslat opravdový dream team s Remcem Evenepoelem, Woutem van Aertem a Jasperem Philipsenem. Pomáhat jim budou Nathan Van Hooydonck, Tiesj Benoot, Victor Campenaerts, Frederik Frison, Yves Lampaert a Jasper Stuyven. 

Už jen fakt, že vítěz monumentu Stuyven a vítězové významných klasik Lampaert a Benoot budou pouze domestiky, mluví samo za sebe. Navíc mají tři lídry s různými schopnostmi. Philipsen bude čekat na případný spurt první skupiny, Van Aert je schopný sám odjet, nebo vyhrát spurt, zatímco Evenepoel je nejlepší na světě v dlouhých sólových únicích. 

Nikde není psáno, že to pro ně dopadne dobře, jen si vzpomeňte na rok 2021 a světový šampionát v Lovani. Sven Vanthourenhout, trenér národního týmu, tehdy určil jediným lídrem Van Aerta, který však neměl svůj den. Evenepoel byl tímto rozhodnutím dotčený a útočil daleko před cílem, ačkoliv to belgickému týmu nic nepřineslo. A nakonec musel situaci zachraňovat Stuyven. Ale bylo z toho jen čtvrté místo. 

Loni to dopadlo už mnohem lépe, Evenepoel dostal příležitost jet na vlastní výsledek, ujel všem daleko před cílem a Van Aertovi nezbývalo nic jiného, než čekat do úplného závěru a hlídat nástupy soupeřů. 

Pokud se Evenepoelovi podaří uniknout i letos, Van Aert i Philipsen budou muset krýt záda mladšímu krajanovi. Proto by Van Aert měl radši útočit a být aktivní, jít štěstí naproti a pokusit se vytvořit rozhodující únik dřív, než se to povede Evenepoelovi. Ten však zůstává největším favoritem tohoto šampionátu, protože má skvělou formu a ve velmi dlouhých závodech je už druhým rokem neporažený. Uhlídat ho bude extrémně těžké.

Nizozemsko 

Pokud budou Belgičané dobře spolupracovat, bude složité je porazit, ale Nizozemci se o to určitě pokusí. Mají podobně složený tým s až třemi lídry. Jedničkou je Mathieu van der Poel, ale po nemoci na Tour de France možná není v nejlepší formě. Kdyby našel svou jarní kondici, byl by velkým favoritem na titul, protože okruh podobný cyklokrosovým tratím mu dokonale vyhovuje. Snad bude připraven.

Oranjes mají v záloze Dylana van Baarleho, mistra nenápadných úniků. Po Tour by měl být ve vynikající formě, dlouhé závody mu svědčí, má spoustu zkušeností a před dvěma lety byl v Belgii druhý. Soupeři, především Belgičané, si na něj musí dávat pozor, nesmí ho nechat ujet ve skupině, kde nebude žádný další favorit. Třetím do party je Olav Kooij, který bude čekat na spurt, jenže v tak dlouhém a těžkém závodě se toho nejspíš nedočká. 

Na Nizozemcích leží zodpovědnost za kontrolu průběhu závodu a především budou muset hlídat Evenepoela. Van der Poel by neměl ujíždět daleko před cílem se současným mistrem světa, protože konstantní vysoké tempo by ho mohlo zničit. Van Baarle je v tomto ohledu asi lepší volbou, ale i kdyby se s Evenepoelem udržel až do cíle, porazí ho ve spurtu? Po více než 270 kilometrech to nemůže nikdo vědět, ale Belgičan se ve sprintech hodně zlepšil

Dánsko 

Silný kolektiv mají Dánové. Lídrem bude Mads Pedersen, mistr světa z roku 2019. Tehdy v propršeném závodě utahal Van der Poela a ve spurtu porazil favorizovaného Trentina a Stefana Künga. Pedersenovi nejvíc vyhovují dlouhé únavné závody, málokdo umí šetřit se silami jako on a málokdo má tak dobrý spurt po mnoha hodinách v sedle. Když má svůj den, dokáže ve sprintu porazit kohokoliv. 

Kasper Asgreen by měl být aktivní v průběhu závodu, stejně jako Søren Kragh a Mattias Skjelmose. Mikkel Bjerg, Mikkel Honoré, Michael Mørkøv a Magnus Cort budou mít týmové povinnosti. Dánové jsou kolektivně možná ještě silnější než Nizozemci. 

Francie 

Francouzi mají lídra poměrně jasného a není to dvojnásobný mistr světa Julian Alaphilippe. V letošní formě se Alaphilippe nemůže rovnat nejlepším, mnohem větší šanci má Christophe Laporte. Druhý muž loňského šampionátu umí útočit, umí si najít správný únik, ale také má skvělý spurt po dlouhých závodech. Národní tým Francie není tak silný jako Jumbo-Visma, ale rozhodně může Laportemu pomoci. 

Švýcarsko 

Stefan Küng skončil třetí na posledním šampionátu konaném na britských ostrovech, takže Švýcaři mají ve svém středu nadějného lídra. Leto startují s pouze šesti závodníky, ale i tak mají velmi silnou sestavu. Marc Hirschi je ve výborné formě a Bissegger, Dillier, Schmid a Lienhard budou platnými domestiky. Získat titul bude těžké, Küng by musel do cíle dorazit sám, protože ve spurtu není rychlý.  

Pogačar a ostatní

Tadej Pogačar chvíli zvažoval, zda má smysl do Skotska jet, ale nakonec si řekl, že žije jen jednou a byla by škoda to aspoň nezkusit. Okruh mu samozřejmě nijak zvlášť nesedí, potřeboval by o něco delší stoupání, navíc slovinský tým nemůže konkurovat nejsilnějším sestavám, protože tři ze čtyř nejlepších reprezentantů letos účast odmítli. Primož Roglič a Jan Tratnik se připravují na Vueltu a Matej Mohorič už si chce odpočinout.

Pogačar by měl zaútočit brzo a snažit se udělat závod co nejtěžší. Dlouhé závody má rád, ve spurtu by dokázal porazit většinu startovního pole a nemusí být vůbec nervózní, protože jeho letošní sezóna je už teď skvělá. Na druhou stranu na světových šampionátech se m zatím nikdy nedařilo a po Tour bývá pár týdnů unavený.

Do širšího okruhu favoritů patří americké duo Matteo Jorgenson a Nielson Powless, Ir Ben Healy, osamocený Michael Kwiatkowski (Polsko má pouze jedno místo) a Australan Michael Matthews.

Neobvykle nevýrazné týmy přiváží Italové a Španělé. Ani v jednom výběru není žádný pravý favorit a překvapili by i ziskem jedné z medailí. A stejně na tom jsou domácí Britové. Tom Pidcock dal přednost horským kolům a ani Freda Wrighta a Bena Turnera k favoritům řadit nemůžeme.

Česko

Náš národní tým velkým zemím hrůzu nenahání, ale je kvalitní. Především Mathias Vacek by se mohl zapojit do nějakého nenápadného úniku a vytěžit z toho skvělé umístění, třeba v top 10. Vzhledem k jeho talentu a sebevědomí to není nemožné, snad ho nebude omezovat pád Okolo Valonska, protože následující baskické jednorázovky nedokončil.

V nejlepší formě není po nemoci ani Petr Kelemen, zatímco Adam Ťoupalík letos září. Mohl by se předvést na velké scéně a zaujmout zahraniční profi celky. Jenže konkurence v Glasgow bude obrovská, pro jezdce z kontinentálních sestav asi příliš.