Profilově nejméně náročná 187 km dlouhá etapa z West Bridgfordu do Mansfieldu pasovala do role favoritů sprintery Jordi Meeuse (Bora-hansgrohe), Ceese Bola (DSM) či Jake Stewarta (Británie/Groupama-FDJ). Své ambice živil i Ineos. A to hrálo do karet Movistaru, který nemusel coby držitel dresu lídra tahat po celou dobu tempo hlavní skupiny při sjíždění úniku. Což platilo zvláště v závěrečné fázi etapy.

Únik vyprovokoval Zeb Kyffin (Ribble) a k němu se postupně přidali Matthew Teggart (WiV), Alessandro Iacchi (Qhubeka) a jako poslední Joel Nicolau (Caja Rural). Od pelotonu dostali téměř 5 minut, než se jejich náskok začal krátit. Nejzajímavější postavou z hlediska jednotlivých soutěží byl Ir Teggart, který vezl bílý dres nejlepšího ve sprinterské soutěži, a nebyl na tom špatně ani v té vrchařské. To hlavně proto, že byl v úniku už v první i druhé etapě. Zajímavý byl i Ital Iacchi, který na rozdíl od svých souputníků, kteří ztráceli dvacet a více minut, měl před etapou na lídra závodu odstup pouhých 28 sekund.

Teggart šel po prémiích jak hladový pes, takže vyhrál první vrchařskou i dvě sprinterské. Ta druhá se nacházela 50 km před cílem. Po ní zaútočili Kyffin s Nicolauem a zbylí dva nedlouho poté pohltil peloton. O 10 km dále si to o dva a jeden bod na druhé a poslední vrchařské prémii za vedoucím duem rozdali z hlavní skupiny Mathijs Paasschens (Bingoal) a Jacob Scott (WiV), protože právě oni před etapou vévodili této soutěži. Nizozemec si tedy vedení lehce upevnil.

Uprchlíci byli pohlceni hlavní skupinou 10 km před cílem. 

Příprava na sprint byla dost chaotická hlavně kvůli spoustě ostrůvků, retardérů, pravoúhlých zatáček a odklonů trasy. Výsledkem bylo, že kilometr před cílem část lidí zabočila do pruhu, z něhož už nebylo návratu na správnou trasu. Z favoritů se tu ocitl mj. Cees Bol.

Do posledního kilometru přivezli Amador a Sheffiled svého lídra Pidcocka (všichni Ineos) na třetí pozici. Jenže na dvoustovce přes ně šli dva jezdci britské reprezentace, z nichž jako první zahájil sprint Samuel Watson, dvacetiletý mladík, který pro příští rok přestupuje z development do hlavního týmu Groupama-FDJ. Jenže měl smůlu. Na cílové čáře se přes něj dostali hned tři soupeři.

Nejrychlejší byl Jordi Meeus a Bora-hansgrohe, které se tu nedaří zdaleka tolik jako Ineosu či týmu Israele, se konečně dočkala alespoň dílčího úspěchu.

„Musím poděkovat všem svým spolujezdcům. Dnes mi byli oddáni na sto procent a je zvláštní cítit tento týmový duch. Dostali jsme se dopředu ve správnou chvíli a také jsme věděli, že musíme najet poslední zatáčku zvenčí kvůli bariérám. Sprint byl perfektní, i načasování bylo správné. Je to úžasný pocit být zpátky na stupních vítězů po všech těch neúspěších, které jsem zatím v této sezóně zažil," uvedl na týmových stránkách Jordi Meeus. 

Sportovní ředitel Torsten Schmidt ho doplnil: „Poslední dny jsem stále říkal, že pokud budou kluci pokračovat v takové práci, výsledky se dostaví. Každý jednotlivý jezdec týmu byl dnes opravdu oddaný. Lukas (Pöstlberger)  pracoval dlouho na čele pelotonu, Felix (Großschartner) a Nils (Pollit) byli na posledních kilometrech velmi důležití a Shane (Archbold) také dobře chránil Jordiho. Celkově to byla perfektní týmová práce. Přesto potřebujete chlapa, který dokáže dokončit práci, a Jordi to dnes dokázal perfektně. Je působivé vidět, jak se vrací po zranění a jaký dnes dokázal podat výkon." 

Serrano udržel vedoucí pozici. Ovšem Pidcock díky dnešnímu 3. místu snížil odstup na 3 vteřiny.