„Tohle nemůžeme jen tak přejít,“ řekl Van der Poel pro Sporzu po skončení závodu. „Byla to láhev plná vody a hodně to bolelo. Kdybych dostal tou lahví do nosu, tak ho mám zlomený.“
„Doufejme, že policie dokáže toho muže identifikovat, protože se budeme soudit. Je to pokus o zabití. Pokud UCI nepodnikne žádné kroky, uděláme to s týmem. Tohle je něco jiného než vylévání piva,“ pokračuje Van der Poel, který je na nepřátelské chování opilých a agresivních diváků zvyklý z cyklokrosu a belgická policie se snaží zjištění totožnost muže, který na něj plivl v průběhu klasiky E3 Prijs Harelbeke.
Philip Roodhooft, manažer týmu Alpecin-Deceuninck, nechce, aby se mluvilo jen o útoku, když si Van der Poel dojel pro historický třetí triumf v řadě. „Protože takoví lidé si to nezaslouží. Nejdříve se podíváme, jestli úřady někoho identifikují. Ale neměli bychom mu věnovat příliš pozornosti, když vidíte, kolik desítek tisíc lidí si váží toho, co tu Mathieu a další předvádějí,“ říká Roodhooft.
„Nebýt toho pádu, najížděli bychom s Tadejem na velodrom společně,“ myslí si MVDP
Incident s bidonem Van der Poelovi nijak nezkazil radost z třetího vítězství na Roubaix. „Znamená to pro mě hodně, protože tohle je tak těžký závod. Musel jsem opravdu bojovat,“ řekl po dojezdu. V závěru už závod bolel všechny, včetně Van der Poela. „Zejména kvůli protivětru v závěru. Trpěl jsem, ale jsem rád, že jsem to zvládl.“
Vítěz celkem osmi monumentálních klasik trochu litoval toho, že o jeho vítězství rozhodl pád Pogačara v zatáčce 38 kilometrů před cílem. „Je škoda, že udělal tu chybu. Rychlost tam byla hodně vysoká a myslím, že tu zatáčku špatně odhadl. Byl jsem dost blízko, ale zachránil se. Co se dělo dál, nevím, ale rychle jsem získal velký náskok. Prostě jsem do toho musel jít. Bylo to ještě hodně daleko do cíle, ale takový pád k závodu patří.“
Van der Poel si nemohl oddychnout ani když Pogačarovi odjel na více než jednu minutu. V sektoru Carrefour de l'Arbre totiž musel měnit kolo po defektu. „Neznal jsem náskok na Pogačara, protože mi nefungovala pořádně vysílačka,“ popisoval svou stresující chvilku. „Nemohl jsem ani nic hlásit týmu. Autu chvíli trvalo, než přijel kvůli úzké cestě, ale nakonec to dobře dopadlo.“
Lídr týmu Alpecin-Deceuninck tímto triumfem zakončil jarní sezónu, třetí v řadě, kdy vyhrál dvě monumentální klasiky. A dokonce čtvrtou v řadě, kdy vyhrál aspoň jeden monument. Dokázal tak, že je opravdu výjimečný a minulý týden na Kolem Flander ho ovlivnila nemoc.„Jsem jen rád, že jsem zase našel své dobré nohy.“
A samozřejmě musel pochválit debutanta Pogačara. „Víme, jaký je Tadej šampión. Nepřekvapuje mě, co tady předvedl, ale normální to taky není. Je to mimořádný talent. Nebýt toho pádu, možná bychom vjeli na velodrom společně, protože by bylo velmi těžké ho utrhnout. Možná se bude chtít příští rok pomstít,“ dodal Van der Poel.
„Byla to muka,“ přiznal Philipsen
Alpecinu se v náročném ročníku nepodařilo dojet na prvních dvou příčkách jako v předchozích dvou sezónách, ale Jasper Philipsen hrál důležitou roli i letos. Kvůli pádu daleko před cílem se musel dotahovat na čelo, přesto dokázal odpovědět na několik rozhodujících útoků.„Bylo to strašně nervózní a uklouzlo mi to. Byla to blbá situace,“ vysvětlil po závodě. „Nakonec jsem se ale stejně dostal do závodu a dokázal jsem přežít to dělení. Dostal jsem se dopředu s nejlepšími jezdci, ale pak už to pro mě bylo tak trochu o přežití.“
Philipsen se necítil nejlépe, dokázal však pomoci Van der Poelovi. „Po tom pádu mě také trochu bolela záda, hlavně když jsem byl vpředu s těmi dvěma (s Van der Poele a Pogačarem, pozn. red.). Cítil jsem že mi postupně dochází.“
„Když zaútočili, musel jsem jet svoje. Necítil jsem se v té skupině nejlépe a bylo to vidět,“ přiznal sebekriticky. „Je to férový závod. Nejsilnější jezdci jedou vpředu. Jsem rád, že jsem mohl být součástí finále, ale proti těm superšampionům jsem nebyl dost dobrý.“
„Rozhodovalo se hodně brzy a já byl poměrně rychle na svém limitu. Nebylo to pro mě ideální.“ Philipsen byl později dostižen skupinou pronásledovatelů, kde už nedokázal reagovat na další útoky v boji o třetí místo. „Ve větší skupině jsem se mohl více šetřit, ale nakonec to byla muka,“ dodal Philipsen, v cíli na slušném jedenáctém místě.
