Pogačar podal v Toskánsku fenomenální výkon nejen fyzicky, ale také takticky. Daleko před cílem vyhodnotil, že soupeři těžko složí síly a sólový únik je proto možný. „Závod byl od začátku hodně těžký. Díky tomu byl brzo dost selektivní. Myslím, že to nikdo nečekal. Před Santa Marie byla průtrž mračen, podmínky tam byly velmi těžké. Ve skupině už bylo málo energie. Také tam zůstalo jen asi 25 jezdců,“ vysvětluje Pogačar důvody svého útoku. 

Závod byl před Monte Sante Marie těžký především kvůli týmu UAE Emirates. „Isaac Del Toro a zbytek týmu to všem hodně ztížili, v té chvíli jsme tam také nic neviděli. Rozhodl jsem se jet a pak už jsem věděl, že to bude dlouhé. Ale když už jsem měl náskok, chtěl jsem to dotáhnout až do konce.“

Pogačar podává nejlepší výkony v náročných podmínkách, i tentokrát ho prudký déšť vyprovokoval k útoku. „Od začátku jsem se cítil velmi dobře a pak tým odvedl skvělou práci, ale už daleko před cílem se začalo závodit tvrdě. A když začalo silně pršet, cítil jsem se dobře. Věděl jsem, že musím jet naplno a sólo.“

Začátek sezóny patří nejlepším cyklistům světa. Remco Evenepoel vyhrál několik závodů v Portugalsku, Wout van Aert uspěl při zahajovacím víkendu v Belgii, Jonas Vingegaard zničil soupeře ve Španělsku a Pogačar rozhodně nechtěl být pozadu. „První závod sezony je vždycky psychicky náročný, protože nikdy nevíte, jestli je vaše forma dobrá. Ale měl jsem skvělou zimu a dal jsem si záležet na tom, aby mi první závody vyšel. Rozhodně to stálo za to.“

Ani jeho týmoví kolegové takový vývoj závodu nečekali a to se na něm podíleli. „Věděl jsem, že je strašně dobrý, ale že vyhraje takhle... To jsem nečekal,“ přiznal Tim Wellens v cíli. 

Právě Wellens rozjel na Monte Sante Marie ostrovy tempo, ze kterého Pogačar zaútočil. „Byl to jeden ze scénářů, jak tam odjet. Chtěli jsme pro něj jet co nejvyšší tempo a osekat balík. Hodně si věří a forma má dobrou, to je jasné.“ Wellens hrál důležitou roli i později, když byl Pogačar na čele sám, kontroloval další úniku ve skupině pronásledovatelů. „Jsem moc spokojený, pořád jsem byl vpředu. Je úžasné mít takového lídra, všechny nás to posouvá na vyšší úroveň.“

„Věděli jsme, že to zkusí daleko před cílem,“ tvrdí Lennert Van Eetvelt. Belgického vrchaře Pogačarův útok nepřekvapil. „Jeli dlouho vpředu, takže jsem cítil, že to přijde. Ale v okamžiku jeho útoku mi už nefungovala vysílačka, takže jsem pořádně nevěděl, co se děje.“

„Všichni byli mrtví, když zaútočil,“ říká Pidcock

Naopak Toma Pidcocka Pogačarův útok překvapil. „Před Monte Sante Marie už se jelo na plný plyn a poté, co Tadej zaútočil, to vypadalo, jako bychom jeli v grupettu. Všude kolem sebe jsem viděl mrtvoly. Nemám pro to slov, vypadalo to jako nějaký historický závod, opravdu hardcore. Než jsme ujeli 140 kilometrů, byli všichni mrtví. Aspoň kdyby to bylo jen 185 kilometrů jako dřív, jenže teď jsme měli před sebou ještě 75.“

„Neustále jsme jedli,“ všiml si Pidcock. „Prvních osmdesát kilometrů se jelo na plný plyn, a pak už jíte, jako by to bylo finále.“ Loňský vítěz Strane Bianche si nemyslí, že udělal při Pogačarově útoku taktickou chybu, když zůstal ve skupině. Odjet s ním rozhodně neplánoval. „Ne, ale ani od Tadeje jsem tohle nečekal. Všichni se na sebe dívali, když se to stalo, všichni byli trochu skleslí. Co se to tady děje? Nevím, co říct. Prostě... Co to bylo? Kdyby těch posledních čtyřicet kilometrů bylo po rovině, tak by se ještě dalo závodit. Takhle jel každý sám za sebe.“

Skujinš uspěl navzdory dvěma defektům a pádu

Druhý Toms Skujinš s Pogačarem nesoupeřil, jel vlastní závod o druhé místo a v tom uspěl. „Pogačar je v každém závodě o úroveň výš, takže jsem se svým umístěním spokojený,“ řekl lotyšský cyklista po skončení závodu. „Když měl Tadej dvě minuty, věděli jsme, že už ho neuvidíme. Část skupiny pak začala závodit o druhé a třetí místo, což samozřejmě znamenalo, že spolupráce už nebyla dobrá. Pokud se vám podařilo získat náskok a chvíli ho udržet, měli jste velkou šanci udržet se před skupinou. Pořád se jelo start-stop.“

„Nebyl to pro mě snadný závod. Dvakrát jsem píchl, ale naštěstí mi tým dokázal dvakrát vyměnit přední kolo a také mě vrátit do závodu. Když jsem byl po Tadejově útoku na dobré pozici, spadl jsem,“ připomněl incident na Monte Sante Marie, při kterém spadl jeho týmový kolega Quinn Simmons a Skujinš už se mu nestihl vyhnout.

„Zase jsem se musel vracet, ale možná mi to nakonec nahrálo. Díky té výměně jsem měl na kole méně bláta,“ smál se Skujinš po závodě. „Když jsem se konečně vrátil do skupiny, uvědomil jsem si, že musím odjet, abych skončil na stupních vítězů. Vybral jsem si správný okamžik a od té doby jsem se už neohlížel. Když jsem dojel Maxima Van Gilse, věděl jsem, že pódium mám na dosah.“