Magnus Cort, který má ve své sbírce etapy z Tour (2) i Vuelty (5), včera vyhrál druhou etapu po sobě. Nejprve mu šlo o bonifikační vteřiny na rychlostní prémii, která byla umístěna 25 km před cílem, ale když se právě tam odpojila šestice jezdců na celkové pořadí, byla to příležitost, která nakonec vedla k úspěšnému konci. 

"Vůbec jsem to nečekal," řekl Magnus po etapě. "Cílem bylo jen projít etapou co nejsnáze a ani se nepokoušet sprintovat. Quick Step držel brejk velmi blízko, a když byl dojet, tak nás napadlo zkusit si jít pro nějaké bonusové sekundy do klasifikace. Přiotm vznikla mezera. Moc jsem o tom nepřemýšlel, ale hlavně kluci z Ineosu a Foss řekli: Hop, hop! Jedeme! Byla to skvělá skupina, místy to připomínalo týmovou časovku.“

Do dnešní etapy, která se obtížností velmi blížila té druhé, v letošním ročníku nejnáročnější, tak dánský cyklista vstupoval s náskokem 18 sekund na druhého Portugalce Rui Costu. Kromě žlutého vlastnil i zelený dres pro nejlepšího v bodovací soutěži.

Třetí skončil včera Jordi Meeus. Což bylo letos už po páté, kdy se dostal na pomyslné stupně vítězů, ale dosud nikdy nedosáhl na příčku nejvyšší. „Vždy je to nepříjemné, když jste tak blízko k vítězství. Myslím, že mohu být spokojený s pocitem a nohama, ale je frustrující být mnohokrát na stupních vítězů, ale nebýt na nejvyšším místě,“ řekl belgický rychlík německé sestavy Bora-hansgrohe. „V sobotu v horské etapě budu fandit týmu, naším cílem bylo vyhrát tady etapu. Třikrát jsme se přiblížili, ale cíl zůstává stejný,“ přičemž měl na mysli Jai Hindleye a Sergio Higuity.

Etapa z Albufeiry do Malhao byla sice se svými 178 km nejkratší z celého ročníku, nepočítáme-li závěrečnou časovku, ale s 3200 výškovými metry dost výživná. Navíc postavená tak, že profilově silně gradovala v závěrečných 25 km. Než se k nim ale cyklisté dostali, čekaly je v hodně zvlněném terénu tři vrchařské prémie třetí kategorie. Pak však přišlo na řadu poprvé cílové stoupání, které sice bylo dlouhé "jen" 2,5 km, ale s průměrným sklonem 9,8 %, ovšem na prostřední pětistovce se vyšplhalo na 13,8 %. Navíc než si ho závodníci v cíli zopakovali, museli se vypořádat ještě s kilometrovou stojkou o 10,5 %.

O tom, pro koho byla etapa příhodná, vypovídaly výsledky totožné etapy z posledního ročníku, kterou vyhrál Sergio Higuita (Bora-hansgrohe) před Danielem Martínezem (Ineos). Z těch, kteří jsou kromě obou jmenovaných na startu i letos, ztratil Tobias Foss (Jumbo-Visma) na 6. místě 22 sekund, Stefan Küng na 11. a Thibault Guernalec (Arkéa) na 13. místě 42 sekund a Warren Barguil na 17. +1:01 minuty. 

I s ohledem na závěrečnou časovku bylo možno očekávat snahu zdatných časovkářů o minimalizaci ztrát a naopak vrchařů, jejichž předností časovka není, snahu vytvořit si co největší časový polštář.

Turistická destinace Albufeira, místo startu etapy

Předehru, ale pro vývoj závodu nezanedbatelnou, tentokrát neobstarali jezdci konti týmů. Už 2 km po startu se vytvořila trojice ve složení Kasper Asgreen (Soudal-Quick Step), Lewis Askey (Groupama-FDJ) a Mathias Vacek (Trek-Segafredo). Asgreen tu byl největší mazák a i výkonostně vypadal nejlépe, takže se o prémie vůbec nedělil a vyhrál první dvě vrchařské i jedinou sprinterskou. Tito borci nutili soupeře k tvrdé práci na čele pelotonu, o což se starali především jezdci Bora-hansgrohe, speciálně Nils Politt, výpomoc poskytl i tým UAE.

Dvojice Vacek - Askey byla pohlcena při stoupání na třetí VP. Ale Kasper Asgreen ještě chvíli odolával, což mu přineslo vítězství i na této prémii a následně i dres pro nejlepšího vrchaře.

(Zleva) Asgreen, Askey, Vacek

Pak se poprvé najelo do cílového stoupání. Jelo se pravidelné tempo, z něhož dost lidí odpadlo. Naopak v polovině kopce zrychlil Remi Cavagna (Quick Step), po chvíli si ho dojel Kobe Goossens (Intermarché) a k cíli směřovali tak usilovně, že dokázali najet víc jak půl minuty. V následující pasáži museli řešit technické potíže dva důležití můžové pro celkové pořadí, Valentin Madouas (Groupama-FDJ) a Thymen Arensman (Inesos).

Další důležitý okamžik přišel v kilometrové prudké stojce. Tady se o další významnou redukci hlavní skupiny i dojetí obou uprchlíků postaral Matteo Trentin (UAE). Ve své práci pokračoval až k úpatí cílového kopce.

Matteo Trentin před Joao Almeidou

První zrychlil Jai Hindley. Chleba se začal lámat. Pak se posnul na čelo Thomas Pidcock a odpojil čtyřčlennou skupinu s Ilanem Van Wilderem (Quick Step), Oscarem Onleyem (DSM) a Sergio Higuitou. Ten si ale musel vystoupit a klesl do pětičlenné skupiny stíhající vedoucí trio. 

Z ní se v posledních stovkách metrů zvedl Almeida a doletěl na čelo, kde na nic nečekal a s nejvyšším úsilím směřoval k cílové čáře. Zázračně se vzapmatoval Higuita, který s Almeidou dorazil na samou špici závodu. Jenže našel se člověk, který zlomil i Almeidu. Thomas Pidcock měl více sil, a i když Almeida znovu zabojoval, na Brita to nestačilo.

Filippo Ganna před Thomasem Pidcockem

Thomas Pidcock převzal žlutý dres do Magnuse Corta, který statečně bojoval, ale dnes to na něj bylo přeci jen moc. Zelený dres mu však zůstal. 

„Začal jsem spurtovat a myslel jsem, že vidím cíl. Ale bylo to pořád doleva a já musel jet asi dalších sedmdesát metrů. Myslel jsem, že mě dojedou, nevím, kolik mi zbylo. Ale v takové situaci prostě jedete na plný plyn, ať se děje cokoliv. Zítra je časovka, takže není moc co plánovat. To je pak také jen na plný plyn,“ řekl po etapě její vítěz.

Co určitě stojí za pozornost, je výkon Filippo Ganny. Na 10. místě ztratil 21 sekund a do závěrečné časovky půjde s mankem 32 vteřin na týmového kolegu Pidcocka. Jen o vteřinu horší čas má světový šampion v časovce Tobias Foss (Jumbo-Visma). A jelikož Pidcock není zrovna příliš dobrý časovkář, jeví se jako větší favorit celkového pořadí Joao Almeida, který na něj na 3. místě ztrácí pouhých 7 sekund.