Den č. 11 - Odpočinek v Asuánu, celkem 710 km

Stejně tak, jak jsme se řítili pouští sto dvacet s Rabíjou, otevřená okna, vítr a prach všude, to jsou ty okamžiky, kdy člověk cítí, že je „na cestě“, že už se začíná odpoutávat od všeho, co měl v hlavě, od svého usedlého života a že je úžasným pozorovatelem nesmírně pestrého života kolem, který je tak odlišný od toho, co zná. Všechny ty vůně, zápach, hemžení v ulicích, připomíná mi to chvíle, kdy jsem přijížděl takhle do orientálních měst před dvaceti lety po delším pobytu v pustině.

Ubytoval jsem se v útulném hotýlku Hapi, odkud je nádherný výhled na Nil a historické centrum Asuánu, zejména z 6. patra při snídani, to skutečně stojí za to. Potkal jsem tu dva cyklisty ze Španělska, kteří takové štěstí jako já neměli. Hned za Hurghadou je zastavili na policejním checkpointu, tam je dusili a prý je posadili s odůvodněním „for your safety“ na nejbližší autobus i s koly do Luxoru, ale tam měli také problémy. Nakonec nechali kola v Luxoru a do Asuánu jeli autobusem, takže když viděli někoho na kole, ihned za ním běželi, aby se ho zeptali, jak se mu to povedlo.

Před polednem se jdu podívat do Hotelu Old Cataract, což je koloniální hotel, kde se mimo jiné natáčela Vražda na Nilu. To místo je naprosto ikonické, z terasy jsou fascinující výhledy na první katarakt Nilu, felúky prohánějící se po Nilu, peřeje, samotná stavba je nádhernou památkou a vnitřní prostory jsou vydekorovány v koloniálním stylu. Dávám si tu oběd, abych si to místo trochu vychutnal a nemůžu se odsud odtrhnout. Je to vážně zážitek, zvlášť pro mě, jakožto i milovníka tohoto filmu.

Odpoledne se přeplavím na ostrov Elefantine, kde leží staroegyptský chrám a zajímavá núbijská vesnička. Co se mi ale stane cestou... Jsem tak unesen focením, že při vystupování z loďky, si zapomenu vzít loďák, ve kterém mám peníze i laptop. Uvědomím si to s hrůzou, když už je loďka opět u protějšího břehu. S napětím čekám, zda si můj batoh týpek někam schová a bude mi tvrdit, že ho někdo vzal a nebo zda tam bude. Naštěstí se stane druhá varianta, moje skleróza a roztržitost opět slaví svůj triumf, s obrovskou úlevou a vděkem mu tisknu do ruky 200 liber, tedy asi 200 Kč, aby věděl, že správný věci se vyplácejí. Převoz stojí 5, tak snad bude i on rád.

Večer si skočím na večeři do Asuan Moon, restauraci na břehu Nilu, kde se dá pozorovat západ slunce na Nilu, vaří tu skvěle a pozorovat odsud jak západ, tak cvrkot na Nilu, je tak krásné, že se odsud sotva můžu odtrhnout. Večer jsem úplně vyřízený, tak si dělám pohodičku na pokoji a jdu brzy spát.

....

Brzy se těšte na dvanáctý díl...

Předchozí díly

Jan Hanz Novotný - Tibet - Na kole z Prahy do Tibetu

První z Hanzových cestopisů... kupte knihu a podpořte další expedice ;-)

Dojet na kole z Prahy až do Tibetu je rozhodně výzva, ale také životní zážitek, kterému se nic nevyrovná. Honzovu cestu provázely strasti a komplikace, které by vás ani ve snu nenapadly, avšak také nepřeberné množství dechberoucích výhledů, nových barev, kulturních tradic a zvyklostí a lidských příběhů.