Den č. 4 - Safaga – Pensee Hotel - 115 km, celkem 170 km
Na hotelové snídani si nechávám připravit dvě palačinky, předtím se ještě vykoupu v moři a pomalu mohu vyrazit. Pomalu se prokousávám městečkem Safaga, jehož zákoutí už připomínají ten starý dobře známý špinavý Egypt. Naštěstí jsem doslova přecpaný od snídaně, ale koupím si na cestu alespoň nějakou energii v podobě sušenek, ovoce a třech lahví vody. Už poněkolikáté se mi uvolnilo přední kolo, patrně mi dosluhuje rychloupínák, což mi radost nedělá, ale uvidíme, zda to vydrží dnes přes den.
Celý den je krajina podobná, pouze vysoké pusté hory ubyly a jedu spíše rovinatou krajinou, ovšem s krásnými výhledy na mořské pobřeží. Jak jsem zjistil, blbý je, že v pět večer je tma, což mě velmi limituje v tom, kam můžu za denního světla dojet. Dnes jsem chtěl vstávat brzy, ale nakonec jsem stejně sedl na kolo až v deset a do pěti odpoledne moc času nezbývá. Jediná možnost je přeorientovat se na brzké vstávání, ale zase tu nejsem proto, abych se mučil.
Odpoledne mi to nedá a zastavím u takové jedné krásné zátoky a skočím si do vln, a pak se přeci jen po zbytek dne jede líp. Po cestě skoro ani není kde zastavit, všude pouze pouštní krajina, až na večer míjím město Al Quseir, kde se krátce osvěžím a jedu ještě asi dvacet kilometrů dál. Normálně tady skvěle funguje Booking.com, stačí se navečer podívat, kam tak zhruba dojedu a doslova na poslední chvíli si booknout hotel, dokonce i v těch obřích komplexech se sežene hotel cca za 1100 Kč na noc, což je dnešní případ. Nic moc jiného než tyhle obří hotelové komplexy tady ani není, ale sláva za ně.
Když sem přijíždím, zastaví mě ochranka u vjezdové brány, chtějí volat někam na recepci, nemůžou se dovolat, pak jim to nikdo nebere, a zase volají jinam, já jim asi pětkrát říkám, že mám rezervaci, pak mě už rupnou nervy, a pokračuju dál až k hotelu. Tam mě hned na recepci sprdnou, něco jako „police, kotrol….“, tak jim strčím pas a jdu se vykoupat, dokud je ještě světlo. Smráká se tu totiž strašně rychle. Během deseti minut je najednou tma, musím si na to dávat pozor, zejména až pak budu muset přespávat někde venku.
Večer jdu normálně s ostatními hotelovými hosty na bufetovou večeři, takže si naberu co je libo, láduju se a u toho koukám na filmy. V hotelu je kolem hodně all inclusive Čechů, ale mně se nechce moc družit....
Brzy se těšte na pátý díl...
Jan Hanz Novotný - Tibet - Na kole z Prahy do Tibetu
První z Hanzových cestopisů... kupte knihu a podpořte další expedice ;-)
Dojet na kole z Prahy až do Tibetu je rozhodně výzva, ale také životní zážitek, kterému se nic nevyrovná. Honzovu cestu provázely strasti a komplikace, které by vás ani ve snu nenapadly, avšak také nepřeberné množství dechberoucích výhledů, nových barev, kulturních tradic a zvyklostí a lidských příběhů.
