Den č. 5 - Pensee Hotel – Marsa Alam, 119 km, celkem 289 km
Ačkoliv jsem vděčný strávník a jsem dalek tomu, abych si rýpal do úrovně stravování, ale je fakt, že je to tu všechno takové „na oko super, ale při bližším pohledu už je to horší.“ Ať už vezmu úroveň staveb skoro všech těch hotelů „resortového typu“ podél pobřeží. Arabové si potrpí na orientální styl a okázalost, takže skoro všechny mají obrovské vstupní brány, aby byl první dojem při příjezdu vždy co nejvelkolepější. Při bližším pohledu pak člověk zjistí, že tu či onde něco odpadá, támhle něco nelícuje a stejné je to i s jídlem. Na první pohled vypadá bufet honosně, ale med není med, ale rozpuštěný cukr, spoustu věcí vypadá super, ale není moc poživatelných. A to nejsem žádný gourmet, sním skoro všechno. Uchyluju se k věcem ze surovin, jako třeba omelety, které jsou super, k tomu si naberu zeleninu a jsem happy.
Jak projíždím podél pobřeží a mám čas si všechno v klidu prohlédnout, je skoro neuvěřitelné, kolik resortů je tady rozestavěných a opuštěných. Rozhodně to nevypadá, že by si dali stavaři na chvilku pauzu, spíš to vypadá, že to někdo rozestavěl, a pak to opustil a nechal to prostě zchátrat uprostřed pouště. Takových staveb duchů je tady tedy hodně. Zastavil jsem ještě u jednoho takového resortu, abych si koupil opalovací krém, který jsem ztratil, ihned se na mě sesypala ochranka, úplně stejně jako při vjezdu do toho prvního. Už jsem pochopil, že i když si jdete do každého z nich (a zdaleka nejsou plné), koupit ubytko samostatně třeba přes booking, prakticky nikdo to nedělá a jediné, co tu probíhá, jsou zájezdy all inclusive klientely přes cestovní kanceláře. Proto jsem jim tam způsobil takový poprask.
Jedna věc je ovšem skvělá, a to je naprosto prázdná silnice, kde opravdu jenom občas projede auto, s většinou z nich si navíc mávám, protože troubějí na pozdrav. To je vážně skvělé. Skoro celý den jedu krásnou kamenitou pouští s výhledem na moře a jeho překrásné barvy od tmavé až po různé odlesky tyrkysové. Celou dobu míjím překrásné pusté pláže, u jedné neodolám a jdu se smočit, na další si zas pak dělám obědovou pauzu.
V průběhu dneška už začínám cítit tak trochu sluníčko, ale zatím díky Bohu jsem se ještě nespálil a pomalu si tak přivykám na celý den na slunci. Jak se znám, většinou jsem to blbě odhadl a když ne první, tak hned druhý den se spálil.
Kolem půl čtvrté přijíždím do cíle, městečka Marsa Alam. Jako první se jdu smočit na pláž, kde jsou jenom místní a dvě starší hippiesačky. Objednám si milk shake a když mi trochu poleví svaly, jdu se ubytovat do menšího hotýlku, co jsem si vyhlídl. Ten je však zavřený, pouze za ním leží zaparkovaný volkswagen Brouk. Že by ty hippísačky...? Jdu se jich tedy zeptat, sice to není jejich Brouk, ale navedou mě, protože jsem se spletl a hledal ve špatné budově. Heureka!
Kousek odsud je italská restaurace, kam si jdu dát steak s pepřovou omáčkou, zeleninou a hranolkami. Trochu váhám, jaké to bude, ale je tedy prvotřídní, všechna čest a klobouk dolů.
....
Brzy se těšte na šestý díl...
Jan Hanz Novotný - Tibet - Na kole z Prahy do Tibetu
První z Hanzových cestopisů... kupte knihu a podpořte další expedice ;-)
Dojet na kole z Prahy až do Tibetu je rozhodně výzva, ale také životní zážitek, kterému se nic nevyrovná. Honzovu cestu provázely strasti a komplikace, které by vás ani ve snu nenapadly, avšak také nepřeberné množství dechberoucích výhledů, nových barev, kulturních tradic a zvyklostí a lidských příběhů.
