Den č. 6 - Marsa Alam – Wadi Lahmi Azur resort, 116 km, celkem 405 km
„Tohle je poslední market tvým směrem,“ říká mi jeden z řidičů. Nakupuju tedy nezbytné zásoby, zejména vodu a sušenky a různé tyčinky, nic jiného tu bohužel nemají.
Po osmé tedy vyrážím a opravdu do toho celý den šlapu, mým cílem je malý rezortík, který jsem si vyhlídl. Sympatický recenzemi od lidí, prý je tam krásná laguna na potápění, takže když to stihnu včas, budu si moci odpoledne užít šnorchlováním. To je samo o sobě dost silná motivace.
Po cestě projíždím územím národního parku Wadi El-Gemal neboli wadí velbloudů. K tomu dostat se do nitra parku je třeba čtyřkolka a zkušený průvodce, když vidím jaké je dneska vedro, a to je vlastně zima, jsem rád, že se držím hlavní sinice. Sem tam po ní projede auto, ale čím blíž jsem víc na jih, tím je doprava řidší, silnice občas horší kvality a všímám si také sem tam jednou za čas rozestavěných checkpointů a jednou za padesát kilometrů se vyloupne stavba, kde jsou vojáci s kulomety a míří směrem na silnici. Já na ně mávám, jako na všechny a oni mi to opětují (naštěstí máváním).
Koho mám nejradši, jsou řidiči kamionů, kteří jsou přátelští, a zatímco oni na mě troubí a mávají, já jim to opětuju máváním. Už si drze mávám i s místními beduínskými ženami, pokud jsou z pod závoje vidět, tak se většinou usmívají, jsem pro ně příjemnou zajímavostí v jinak fádním dni.
Vynalezl jsem novou techniku, jak nabíjet telefon daleko rychleji, a to zavěsit solární nabíječku na přední brašnu, tím se mi v podstatě vůbec nevybíjí mobil a jsem zcela nezávislý na přísunu proudu odkudkoliv.
Večer se mi splnil menší sen, opravdu jsem před druhou dorazil do předem zabookovaného rezortíku a bez přehánění je to jedno z nejhezčích míst, kde jsem byl. Je to takové malinké, domácí, všichni jsou strašně friendly, navíc je to poslední a tím pádem nejjižnější resort na egyptské půdě jménem Wadi Ahmi Azur. Překrásná pláž, všude spoustu zeleně, absolutně nádherné zahrady, palmy a nádherná laguna a korálový útes, který nemá chybu. Jdu se do něj ponořit, nemůžu se nabažit pozorováním pestrého podmořského života a ta viditelnost, přes dvacet metrů určitě, je to absolutně překrásné místo.
Ještě jednu věc musím na tomto místě k absolutní dokonalosti zmínit, a to je nádherný západ slunce, ony vlastně všechny ty pouštní západy slunce vytvoří po západu takovou magickou záři až do zelených tónů, to mě baví. Ještě chvilku posedávám na opravdu dlouhém mole a nechávám se ukolébávat silným větrem a vlnami moře. Jo, abych nezapomněl, po cestě jsem míjel jednu krásnější pláž než druhou, určitě by to stálo za to se sem vrátit ve více lidech a udělat si vždycky na jedné krásné ležení a přespávat na nich.
....
Brzy se těšte na sedmý díl...
Jan Hanz Novotný - Tibet - Na kole z Prahy do Tibetu
První z Hanzových cestopisů... kupte knihu a podpořte další expedice ;-)
Dojet na kole z Prahy až do Tibetu je rozhodně výzva, ale také životní zážitek, kterému se nic nevyrovná. Honzovu cestu provázely strasti a komplikace, které by vás ani ve snu nenapadly, avšak také nepřeberné množství dechberoucích výhledů, nových barev, kulturních tradic a zvyklostí a lidských příběhů.
