Den č. 7 - Wadi Lahmi Azur resort - odpočinek
Ráno se probouzím vyspalý opět stoprocentně dorůžova, vážně nevím, čím to je, proč tak dlouho a dobře spím, doma se mi to nestává. Je dost pravděpodobné, že ze mě opadává stres a tělo si prostě žádá dobrý spánek, tak si ho bere. Každopádně jak se tak válím v posteli, přemítám, zda vyrazit anebo zůstat a nakonec si prostě říkám – odměň se! No jasně, člověk si musí umět taky trochu dopřát, ne se furt někam honit, nehledě na to, že nejsem na cestu pořádně připraven.
Rozhodnu se tedy dneska si odpočinout po 400 kilometrech jízdy a rozmyslet si strategii na další cestu. Když jsem si cestu do Asuánu změřil v mapě, vyskočilo na mě hrozivých 360 kilometrů s jednou jedinou osadou vzdálenou asi 150 kilometrů odsud. To je opravdu výzva a znamená to minimálně tři dny ostré jízdy pouští, kde nebude nic, ani voda. S panem Omarem Shariffem jsme se domluvili, že mi objedná jídlo – 4 plechovky fazolí, tuňáka, chleba, ovoce, zeleninu, sladkosti a povezu s sebou 9 x 1,5 litru vody. Za 3 dny bych měl dorazit do Asuánu, kde bude signál a odtud mu pošlu textovku přes whatsupp, pokud bych se ani čtvrtý den neozval, pak se něco stalo a měl by kontaktovat úřady.
Další věc, na kterou jsem zvědav a která nakonec rozhodne, zda se na celou cestu vydám, či ne, bude úroveň silnice a rovněž, zda po silnici bude něco jezdit. Pokud by ta cesta byla špatná, nic tam nejezdilo, tak to obrátím a sice se budu muset vracet stejnou cestou, ale vyhnu se opravdu riskantní cestě, kterou podstupovat by byl čirý hazard. Další věcí, kterou musím vzít v potaz, je síla a směr větru, pokud by měl foukat silný protivítr, znamená to, že je cesta nezdolatelná, protože normální jízda se třeba třikrát zpomalí, i kdybych jel po rovině. Zatím jsem měl celkem štěstí a vítr mi vanul do boku nebo přímo do zad, ale jak to bude ve vnitrozemí, opravdu nevím. Inshallah! Děj se vůle Boží!
....
Brzy se těšte na osmý díl...
Jan Hanz Novotný - Tibet - Na kole z Prahy do Tibetu
První z Hanzových cestopisů... kupte knihu a podpořte další expedice ;-)
Dojet na kole z Prahy až do Tibetu je rozhodně výzva, ale také životní zážitek, kterému se nic nevyrovná. Honzovu cestu provázely strasti a komplikace, které by vás ani ve snu nenapadly, avšak také nepřeberné množství dechberoucích výhledů, nových barev, kulturních tradic a zvyklostí a lidských příběhů.
