Ital, kterému bude 20. prosince 27 let, přestoupil v roce 2019 do týmu Trek-Segafredo z italského druhodivizního Bardiani, když zaujal vyhranou etapou na Giru v roce 2016, etapou na Tour of Utah 2017 a vítězstvím na Giro dell´Apennino a druhým místem v celkovém pořadí na Adriatica Ionica v roce 2018.
V Treku byl hned prvním rokem podruhé úspěšný v etapě na Giru, kde s velkou převahou ovládl soutěž vrchařů, a připsal si i druhé místo v etapě na Tour. To byla dosud výsledkově jeho nejlepší sezóna. O rok později patřilo k jeho nejlepším výsledkům 5. místo na Lombardii, když vyvrcholením jeho snažení mělo být v říjnovém termínu se odehrávající Giro. Jenže žádná sláva to nebyla a nakonec do 14. etapy už nenastoupil.
S o to větším odhodláním se chystal na letošní sezónu, kde měl společně s lídrem Nibalim a Mollemou tvořit útočnou vozbu tohoto v USA registrovaného týmu, který však zaměstnával jen dva Američany, zato devět Italů a šest Dánů.
Giro začal skvěle a po 2. místě v 9. etapě se posunul na průběžné 4. místo. Jenže pak přišla smolná 17. etapa, v níž těžce havaroval, ztratil spoustu času a další den jsme ho na startu už neviděli.
„Nebýt smůly, jsem si jistý, že bych si domů přivezl hodně dobrý výsledek. Ve chvíli, kdy jsem ve sjezdu 17. etapy spadl, jsem byl blízko stupňů vítězů. Cítil jsem se ve výborné kondici,“ řekl listu La Gazzetta dello Sport.
Na Vueltu ho tým vyslal jako jasnou jedničku. Už v 5. etapě se posunul na průběžné 7. místo. V dalších etapách sice klesl na 12. příčku, ovšem v posledním týdnu měly hrát v jeho prospěch náročné horské terény. Jenže do nich už nedojel, když v 16. etapě opět spadl a do cíle už na bicyklu nedorazil.
"Když se podíváte na moje výsledky, sezóna byla pod mým očekáváním. Ale čísla, která máme k dispozici, říkají, že jsem byl lepší než v roce 2019. Zásadní rozdíl je v tom, že před dvěma lety jsem se soustředil na vítězství v etapách, zatímco tentokrát jsem musel jet na celkové pořadí.“
A stejnou roli bude mít i v následujícím roce: „Kdybych letos dokončil Giro nebo Vueltu, byl bych moudřejší. Dokonce i ve Španělsku, kde jsem na tom výkonnostně nebyl nejlépe, jsem byl stále blízko top 10. S jezdci jako Pogačar, Roglič a Bernal je samozřejmě vítězství na Grand Tours jen málo pravděpodobné a dříve nebo později to budu muset vzít v úvahu. Ale zatím zůstávám jako jezdec celkového pořadí.“
Zatím neoznámil, na které Grand Tours v roce 2022 zacílí, ale je vysoce pravděpodobné, že si nenechá ujít Giro d´Italia. Zvláště poté, co byla odhalena trasa, obsahující jen velmi málo časovkářských kilometrů, nejméně od roku 1962, což rozhodně není Cicconeho přednost. A kdy 9. etapa vrcholí v jeho rodném regionu Abruzzo výjezdem na Blockhaus.
Naposledy se tu dojíždělo taktéž v 9. etapě v roce 2017 a etapu vyhrál Quintana před Pinotem, Dumoulinem, Mollemou a Nibalim. Ciccone tehdy ztratil na 40. místě skoro 8 minut na vítěze. Jenže to byl v Bardiani a bylo mu 23 let.
176 cm vysoký a 58 kg vážící Ital, který má v Treku podepsáno až do roku 2024, zatím vyslovil jediné přání: „Chci Grand Tour dokončit. Pokud se to podaří, budu v první pětce.“
