Rhodes GP se jezdí od roku 2017 vždy na stejné trase, při níž cyklisté obkrouží celý ostrov. Do cesty se jim staví několik obtížnějších stoupání, to nejtěžší (9 km, 5 %) má vrchol na 60. km, to poslední vážnější (1,5 km, 5,3 %) končí 30 km před cílem. Nebývá to tedy tak, že by o vítězství bojovalo kompletní startovní pole, ale zase ne tak, aby se nespurtovalo z početnější skupiny.
V prvním ročníku, který vyhrál Alan Banaszek (aktuálně Human Powered Health), to bylo 24 závodníků, v roce 2018, kdy vyhrál Matteo Moschetti (Q36.5), jich bylo 44, v roce 2019 vyhrál Dušan Rajovič (Bahrain Victorious) ze skupiny 69 lidí, o rok později Erlen Blikra (Uno-X) z 64 členného pelotonu, v roce 2021 se sprintovalo o vítězství jen ze skupiny 17 cyklistů a vyhrál Tord Gudmestad (Uno-X) a v zatím posledním ročníku se musel André Drege (Coop) vypořádat s konkurencí 36 soupeřů. Výčet vítězů jednoznačně vypovídá o tom, že tady vyhrávají sprinteři.
Češi, resp. závodníci čekých týmů se na tomto jednorázovém závodě prozatím na stupně vítězů nepodívali, nejblíže byl v roce 2021 Daniel Turek na 6. místě a loni Mika Heming (ATT Investments) na místě 5.
Dan byl na startu i letos společně se svými kolegy z ATT Investments, kteří před týdnem absolvovali tak úspěšně etapák Visit South Aegean Islands (2.2), jenž vyhrál Jakub Otruba. Pro Jakuba Otrubu, Mártona Dinu ani pro Karla Camrdu, tedy vrchaře, to dnes být nemělo. Větší šanci na dobrý výsledek měli mít kromě Dana Turka také Matúš Štoček a Gert Kivistik. V pelotonu o 26 týmech po 7 lidech ale nebyli jediní, kdo hájil české barvy. V týmu Felbermayr to byl také Michael Kukrle a v development týmu EF Education Jakub Ťoupalík.
Pokud tedy měl závod dospět opět do souboje sprinterů, kteří přežijí všechny nástrahy trati, pak mezi favority bylo možno počítat např. Eduarda-Michaela Grosu (Rumunsko/Mazowsze), Lukáše Kubiše (Dukla Bánská Bystrica), Rasmus Bøgh Wallina (Restaurant Suri) či Erika Lundera (Coop), který loňskou sezónu začal podobně jako Michael Kukrle v ruském Gazpromu.
Předstartovní prognózy tentokrát odpovídaly realitě. O vítězství v letošním ročníku se utkalo 60 z celkového počtu 140 cyklistů, kteří do závodu odstartovali. Vyhrál Erik Lunder před Rasmusem Wallinem a Rakušanem Federspielem z Felbermayru.
Bezprostředně pod stupni vítězů dokončil závod Matúš Štoček z ATT Investments (na titulním ilustračním snímku). Na konci první desítky dospurtoval Jakub Ťoupalík (na snímku vpravo dole).
Čas vítěze si připsali i Karel Camrda, Jakub Otruba, Márton Dina a Daniel Turek. Gerd Kivistik, Michael Kukrle a Jan Kašpar byli klasifikováni s různými časovými ztrátami.
"Dnes se jelo na mě. Jeli jsme týmově, určovali jsme vývoj závodu. Na posledním kopci odjelo asi deset lidí s Mártonem Dinou a za nimi s malou ztrátou jela další skupina, kde jsem byl i já. Tempo tady určoval Jakub Otruba a jel tak, aby mě neutavil. První skupinu jsme dojeli, následně zezadu přijeli další lidi, takže se vytvořil balík asi šedesáti závodníků. O to, aby už nikdo neodjel, se staral především Jakub. Na posledním kilometru mě vytáhl dopředu Dan Turek, takže na dvoustovce jsem šel do spurtu z druhé pozice. Jenže foukalo do zad, takže to bylo z absolutní rychlosti a dva lidi z druhého vláčku mě ještě skočili. Trošku mě to mrzí, za práci, kterou kluci odváděli v průběhu celého závodu, zvláště pak v posledních 30 kilometrech. Ale výsledek to není špatný, už teď jsem za něj rád, a myslím také, že jsme dobře připraveni na etapák, který startuje ve čtvrtek," řekl pro RoadCycling.CZ Matúš Štoček.
"Dnes jsme původně jeli na Gerta (Kivistik) a jako zálohu na Matúše, ale v posledním kopci Gert vypadl kvůli defektu a dopředu se už nedokázal dostat. Takže to na sebe vzal Matúš, což není klasický sprinter, takže čtvrté místo bereme jako velmi dobrý výsedek," doplnil Petr Kaltofen
