Podobně jako o den dříve při světovém poháru bylo v dalším podniku bohaté vánoční túry početné pole, 86 mužů a 89 žen! Vlámský Heusden-Zolder na východě Belgie patří k tradičním baštám, jezdí se tu i světový pohár, dvakrát zde hostili mistrovství světa. Trať vede v ochoze a borovém lesíku nad depem okruhu Terlaemen, kde se jezdí i F1. Písčitý, ale pevný povrch proslul tím, že ani po hustých deštích zde není měkko a kaluže. Což účastníci včerejší bahenní koupele ocenili. Další práce nevídané třídenní šichty je totiž čeká hned zítra 28., Superprestige v Diegemu.
Také dnešní závod měl odlišný průběh, žádná totální válka, ale jemná taktická bitva. Ve druhém z devíti okruhů (podobná délka 3,2 km se dnes jela skoro o tři minuty rychleji) poodjela dvojka MVDP-WVA a brzy si získala bezpečný téměř 40vteřinový náskok. Povětšinou jezdil první Van der Poel, občas ho vystřídal Van Aert. Ale jako by vyhlásili klid zbraní, soupeře jen nenápadně okukovali, nedá se ani napsat, že by ho testovali. Za nimi jezdila s odstupem šestice, později trojka Tom Pidcock, Michael Vanthourenhout, Lars Van der Haar, která setřásla Laurense Sweecka, Quintena Hermanse a Nilse Vandeputteho. Tam se závodilo víc. V šestém kole ujel Pidcock, aby potvrdil jasně pozici aktuální trojky.
V sedmém se dva lídři začali jako by oťukávat, Van der Poel vpředu spustil hlavu mezi ramena, zavlnil se a zvyšoval tempo. Dvakrát se mu podařilo pár metrů náskoku, ale drobnou technickou chybkou, sesmeknutím se z pedálu, snad z přílišného chtění, o ně vždy vzápětí přišel. Bylo jasné, že se rozhodne v závěrečném spurtu.
Do něj najel na první figuře v této disciplíně favorizovaný Van Aert. Nabuzený Van der Poel mu visel na zádech, připravený vrhnout se do boje ze všech sil. Jenže v rozhodujícím momentu vytrhnul pravou botu z pedálu a rázem zůstal bez šance. A obhájce loňského prvenství Van Aert mohl vítat synka za cílovou čarou radostněji než včera. Absolutní počet výher, čtyři, zde v Zolderu má však stále Van der Poel.
„Byl to nervydrásající závod,“ přiznal pak vítěz. „Mathieu se snažil, ale oba jsme cítili, že dnes se navzájem nedostaneme. Druhou polovinu jsem jen přemýšlel o taktice, viděl jsem to na dlouhý sprint a proto jsem se raději držel na druhém místě.“ Van der Poel pak dodal: „Chtěl jsem získat náskok v technických úsecích, ale musel jsem položit na zem, abych zůstal v sedle. Písek se mi dostal do kufru a vylétla mi noha z pedálu, když jsem se pokusil vyrazit do spurtu.“
Třetí dojel nakonec Van der Haar, který se tak dostal do čela celkového pořadí Superprestige po pátém závodu, aniž by jediný z nich vyhrál. Zničený Sweeck, dosavadní lídr, dojel až osmý. Před něj se dostali ještě duhový trikot Pidcock, nezdolný Vanthourenhout, znovuseprobudivší Joris Nieuwenhuis a vrátivší se Hermans, jehož čeká od nového roku angažmá v Alpecinu po boku Van der Poela i na silnici.
Nedaleko za Štybarem, 54 vteřin, dojel 30. další český závodník Jakub Říman.
Ženský závod obstaral opět zajímavý prolog. Početné pole se brzy roztáhlo, vpředu nejaktivněji pracovala předloňská mistryně světa Ceylin Carmen del Alvarado. Dlouho se držela Denise Betsema, pak ji na pozici dvojky vystřídala Inge van der Heijden. Alvarado však zaslouženě vyhrála, v Superprestige letos potřetí z pěti závodů a samozřejmě vede pořadí.
O třetí místo jezdila další trojice, dlouho s dírou na jejím konci Lucinda Brand. Jenže právě ona, jediná, která absolvovala blátivý světový pohár o den dříve, měla v závěru nejvíc sil a dokázala se zaslouženě protlačit na stupně vítězů.
Oproti včerejšku zajela velmi dobře česká jednička Kristýna Zemanová, dokončila jedenáctá (-1:51). I když tentokrát ji porazila bývalá světová šampionka biková králova letošního roku Pauline Ferrand-Prévot. Podruhé letos na mezinárodní scénu vyrazila Kateřina Douděrová, 16letá celková vítězka českého poháru. 54. místo (-6:39) vůbec není špatné, nechala za sebou ještě téměř čtyři desítky závodnic.
