Třiatřicetiletý vrchař strávil sedm let v Jumbo-Visma (dnes Visma-Lease a Bike) a dva roky v UAE Emirates, ovšem od letošního roku je členem Israel-Premier Tech. Většinu své kariéry strávil v roli horského domestika, ale skončil také osmý v konečném pořadí Giro d'Italia v roce 2018. Detailně poznal, jak oba nejlepší současné týmy fungují a myslí si, že jen stěží může Pogačara a Vingegaarda v nejbližší době porážet.
Podle Bennetta nestojí za úspěchem nejlepších nějaké speciální know-how, nebo schopnost trénovat víc a lépe než ostatní. „Lidé vždy rádi přisuzují romantickou mystiku jezdcům, kteří jsou opravdu geneticky nadaní. Říkají, že tenhle kluk je mentálně nezničitelný nebo něco takového. Je to mýtus. Je to genetika,“ řekl Bennett v rozhovoru pro Rouleur.
„Je to o tom, kdo má obrovský motor. Můžete najít jezdce, který bude dřít víc než tihle kluci, a stejně nebude tak dobrý. Znám některé z nich opravdu dobře a musel jsem s nimi sedět u stolu a dohlížet na to, aby dojedli snídani, protože byli před závodem strašně nervózní, a pak jedou a stanou se šampiony Tour de France. Nemůžete mi říct, že jsou psychicky nezlomní, to ne. Mají prostě neskutečnou genetiku. Biologie je na jejich straně a to je skutečná loterie. Lidé z nich chtějí mít bohy, kteří zvládnou 40 hodin tréninku týdně v dešti. Neříkám, že netrénují tvrdě, ale není to tak, že čtyři nejlepší cyklisté na světě jsou čtyři nejpracovitější jezdci na světě,“ vysvětluje své přesvědčení.
Novozélanďan také upozorňuje na to, že ne každý tým, ať už jakkoliv silný a úspěšný, pomůže každému cyklistovi k lepším výkonům. „Myslím, že jde jen o to, najít to, co je pro vás důležité. Pro některé kluky je nejdůležitější být v luxusním týmu s luxusním autobusem a létat business třídou. A pro někoho je zase nejdůležitější jezdit s kamarády nebo mít dobrý závodní program.“
George Bennett
Zkušený vrchař se v UAE Emirates neprosadil, přišel jako klíčový domestik do hor, ale Tour de France v roce 2022 nedokončil a loni, po těžkém pádu na Okolo Švýcarska, už žádnou Grand Tour ani nejel. Nakonec byl využíván spíše jako náhradník. „Byla to dobrá zkušenost a líbilo se mi tam, ale nebylo to udržitelné prostředí, což bylo jasné poté, co jsem spadl na Švýcarsku,“ říká upřímně. „Před příchodem do UAE jsem byl zvyklý na to, že jsem si vybíral závody, na které jsem se připravoval ve vysoké nadmořské výšce, a pak jsem byl v závodě využit způsobem, který mi vyhovoval. Posledních pár let to bylo spíš: jedeš sem, pak jedeš tam. Nebyla tam taková struktura a dělalo se více změn na poslední chvíli,“ popisuje rozdíly mezi UAE a nizozemským celkem. „Můj motor může být docela dobrý, ale je také křehký. Nezvládl jsem tak dobře zátěž z mnoha závodů. Je to moje slabina, musím být odolnější. Je to něco, na čem pracuji.“
Po dlouhých letech ve velkých týmech se rozhodl odejít do druhodivizního celku Israel-Premier Tech, kde by měl dostat víc příležitostí jezdit na vlastní výsledek. Třeba na vítězství v hromských etapách Grand Tours. „Podíval jsem na možnosti, které jsem měl letos na stole a určitě jsem mohl vzít peníze a jít do týmu, kde bych pokračoval v tom, co jsem dělal. Místo toho jsem šel do Pro Conti týmu a dostal se do prostředí, které je nejlepší pro to, abych byl zase dobrý. Myslím, že to je daleko zajímavější varianta. Pořád ten sport miluju a cítím, že bych ho mohl dělat dalších deset let. Opravdu si všechno užívám, ale je to mnohem lepší, když jste dobří. Je hrozné, když vám to nejde a bojíte se závodit. Když se vám daří, nemůžete se závodů dočkat.“
