Po úvodních dvou etapách je nálada uvnitř dvou nejsilnějších týmů nejspíš dost rozdílná. Zatímco UAE Emirates vyhráli první etapu, mají v držení žlutý dres, Pogačar vypadá hodně v pohodě, v mini soubojích s Jonasem Vingegaardem o bonifikační sekundy je úspěšnější a je ochoten plýtvat silami s cílem jít do úniku, jak to předvedl včera i po Jaizkibelu, u Jumbo-Visma je to jinak.
V jejich prospěch sice mluví kvantita, ale méně už kvalita. V první etapě mělo Jumbo vpředu tři lidi oproti dvěma UAE, ale etapu vyhrál Adam Yates. V druhé byl tento poměr dokonce čtyři ku dvěma. Ale Van Aert, na kterého po celou etapu tým pracoval, s výjimkou lídra na celkové pořadí Vingegaarda, nevyhrál.
A dal najevo svou frustraci nejen tradičním bušením do řídítek, ale i mrštěním láhve o zem za cílovou čárou i svým postojem při odchodu do týmového autobusu a při odjezdu autem na hotel.
Jedním z nejspíš rozhodujících momentů jeho neúspěchu bylo, že mu Vingegaard nepomohl pokrýt nástup Lafaye. Pokusili se o to Kelderman a po něm krátce i Benoot, ale ti už měli v nohách spoustu těžkých kilometrů, kdy pokrývali četné ataky soupeřů. Vingegaard měl být relativně čerstvý, silami plýtval pouze v souboji s Pogačarem o bonifikační vteřiny.
Když se se Slovincem ocitl po soubojích v nejtěžších stoupáních obou etap na čele, odmítl mu střídat. Očividně nikoli proto, že by neměl dost sil, ale strategie mu velí šetřit každou byť drobnou částečku síly, která se může hodit, až se bude opravdu rozhodovat.
Jenže opravdu by mu sebralo tolik cenných sil, kdyby pro Van Aerta sjel Lafaye, na což měl příležitost a nejspíš i síly a co mohlo převážit misku vah na stranu Belgičana? Toho Belgičana, který Vingegaardovi v minulosti mnohokrát pomohl. A který přijel na Tour s vyhlášením, že mu nejde ani tak o zelený dres jako o etapy.
Na tohle znají odpověď jen uvnitř Jumbo-Visma. Ale vnější projevy Van Aerta po etapě s velkou pravděpodobností nebyly jen divadlem pro diváky, aby dal najevo ambice své i týmu a to velké zklamání, když neuspěli v tom jednom dílčím momentě, v němž byli největšími favority.
Vyhrát závod jako je Tour vyžaduje kromě štěstí především detailní strategické plánování, zahrnující věci a jevy nejen cyklistické. Propracovanou taktiku, ke které patří i blufování, zveličování své síly nebo naopak zveřejňování své zdánlivé zranitelnosti coby mucholapky na soupeřovu naivitu.
Obě etapy byly z hlediska profilového skóre v rámci letošní trasy průměrně náročné. Závod se bude rozhodovat později, v osmi horských etapách a horské časovce. A tam může být všechno jinak. Zatímco pro Pogačara mluví dynamika, zrychlení, a tudíž lepší předpoklady zvládnout kratší stoupání, Vingegaard je jako ryba ve vodě především v dlouhých, náročných kopcích. A ty mu zatím nebyly naservírovány.
Na druhou stranu sice první vyhrání z kapsy vyhání, ale také přináší pohodu, motivaci, sebevědomí, a jak známo, hlava dnes mnohdy rozhoduje víc než nohy.
Zda a jaký dopad, resp. význam pro konečný výsledek letošní Tour budou mít příběhy z prvních dvou etap z celkového počtu jednadvaceti, se ukáže až v Paříži.
Dá se odhadovat, že nevelký. Ať to bude jakkoli, z pohledu vnějšího pozorovatele to vypadá takto: Vingegaarda by neubylo, kdyby pomohl, a Van Aert by si přehnané projevy frustrace mohl odpustit. Prospělo by to image jeho i týmu.
A navíc, dnes může být po frustraci. Očekává se souboj sprinterů, jenže po 194 km a necelých 2700 výškových metrech. A po téhle porci se šance čistokrevných sprinterů typu Groenewegena či Cavendishe ponižují. Naopak šance Van Aerta rostou.
Bohužel pro něj je tady jeden supersprintér, jemuž zvlněný až lehce kopcovitý terén nedělá zvláštní potíže a zájem o zelený dres už dal náležitě najevo. Třeba vyhraným spurtem na rychlostní prémii ve včerejší etapě za odjetou trojicí uprchlíků: Jasper Philipsen.
Jde se na to ve 13:15 hod.
