Dnes byla na pořadu profilově nejtěžší etapa. Jenže opět úřadoval sníh ve středních polohách v kombinaci s nízkými teplotami (3°C). Nakonec po dohodě rozhodčích, organizátorů a závodníků byla trasa zkrácena na 119 km a změněna tak, že bylo zcela vynecháno náročné stoupání v poslední třetině trati, které měli jezdci absolvovat dvakrát, a i cílové stoupání bylo zkráceno o 3 km, takže z něj zbyly 4 km o průměru 6,5 %.

V krátkých etapách je to s denním únikem složité. Nemuselo by být dost času na jeho dojetí. Proto se dlouho nedařilo nikomu odjet. 40 km po startu se tak ale stalo. Na čele se osamostatnila dvanáctka jezdců. Svého člověka tu ale měl každý ze čtyř World týmů. Zájmy Jumbo-Visma zastupoval Rohan Dennis. V úniku byli i lidi, kteří na Vingegaarda, nositele žlutého trikotu, ztráceli něco přes minutu a v průběhu závodu ho dokonce lehce virtuálně předstihli.

Jenže překvapení se nekonalo.15 km před cílem bylo vše pohromadě. A vše se chystalo na závěrečné stoupání. Každý z Jumbo-Visma si odpracoval své, pod začátek cílového kopce dovezli svého lídra na ideální pozici.

Závěr byl opravdu svérázný. 4 km před cílem ze silnice řekněme třetí třídy s dobrým povrchem svedla motospojka peloton vracečkou do uzounkých bočních uliček podhorské vesnice, takže kdo zaváhal s pozicí, ten to pak měl těžké až nemožné. Závodníci se chvíli motali mezi dvorky, zídkami a mostky, a když je ves vyplivla, začali stoupat po silničce s ulámanými hranami a ušpiněné od bláta. 

Zprvu zkusil ovládnout čelo Movistar, jenže velmi rychle před ně šel Attila Valter s Jonasem v závěsu. Attila se tedy na rozdíl od včerejška, kdy na něj vůbec nedošlo, ke své roli dostal. Zvolil takové tempo, že mu po kilometru zůstal na zadním kole kromě Vingegaarda už jen Ruben Guerreiro (Movistar) a Ion Izagirre (Cofidis). O další kilometr dál usoudil, že je na čase uvolnit místo lídrovi. Ten to pochopil a jal se rázně práci dokončit.

Okamžitě odpáral oba soupeře a směřoval sólo k cíli. Nijak netaktizoval, bylo potřeba pořádně potrénovat to, co bude potřebovat ve střetu například s Pogačarem. V té chvíli došlo na další malé překvapení, co se týče volby trasy. Ze silnice řekněme páté třídy poslali pořadatelé cyklisty na hrubou šotolinovou cestu zvedající se strmě k horám, bělajících se sněhovým příkrovem. Gravely by se hodily.

V nehostinné krajině a mezi několika desítkami místních diváků si jel nikým neohrožován pro další triumf loni dekorovaný na Champs-Élysées. Než se ho dočkal, zavedla ho cesta do další výše položené horské vesničky, do křivolakých úzkých uliček, kdy mu divák držel palce, aby omylem neskončil na něčím dvorku. Ale už jen kousek na touto vsí byl umístěn cíl, kde se uprostřed "ničeho" zvláštním způsobem vyjímaly raklamní brány včetně cílové s moderní a přebarevnou grafikou.

Špičkový cyklista přijel zvítězit na "konec světa". A mělo to své zvláštní kouzlo. Klidně zase někdy příště.

Mezi ty, kteří si tohle možná po etapě neříkali, patřil Ion Izaggire. V průběhu stoupání se za Vingegaardem odpoutal od Guerreira, a jelikož na něj před etapou ztrácel 3 vteřiny, vypadalo to, že si jede pro druhé místo v průběžné klasifikaci. Jenže do cíle nakonec dorazil s 3minutovým zpožděním. A opřen o plůtek, se zašpiněným dresem a rukama černýma od prachu, zpytoval svědomí a bylo mu hodně smutno. 

V jednom ale Cofidis radost mít mohl. Attila Valter sice jako správný kanibal nedaroval Jesúsu Herradovi ani 3. místo v etapě, ale i tak to mladšímu z bratrů Herradových stačilo před zítřejší závěrečnou časovkou na průběžné 3. místo.

Karel Vacek dojel tentokrát na 30. místě se ztrátou +2:08 opět coby nejlepší z týmu Corratec.

"Dnešní vítězství bylo těžší než to včerejší. Byla zima a museli jsme jako tým více pracovat,“ řekl lídr průběžné klasifikace. „Poslední stoupání bylo těžké a počasí bylo také jiné než včera, to také hraje roli. Moje pocity nebyly úplně stejné jako včera, ale chtěl jsem do toho jít. A naštěstí jsem dokázal vyhrát."

Nezapomněl ani na Valtera: „Attila mně závěrečný kopec pěkně rozjel. Je nyní čtvrtý v pořadí, takže by bylo hezké, kdyby se také dostal na stupně vítězů. To je to, za čím jdeme.“

A k časovce poznamenal: "Hotovo rozhodně není. Musím se soustředit. Možná si také pojedu pro další etapové vítězství, pokud se budu cítit dobře. Ale to uvidíme až zítra."