Podobně jako Zdeněk Štybar, později jeho velký rival, začínal malý Sven na BMX. I zde byl úspěšný. Závodil už tehdy po celé Evropě, účastnil se mistrovství Evropy i světa. V 15 letech ale hledal novou motivaci. V té době byl velkou hvězdou a aktuálním mistrem světa Danny De Bie, který žil nedaleko. Sven tedy zkusil kombinovat BMX s cyklokrosem. Byl to začátek neskutečné kariéry, která v Belgii překonala hranice sportu. Velikou oporou hlavně v začátcích, ale vlastně po celou kariéru, byli jeho rodiče. Sven často zdůrazňoval, že bez nich by to nebylo možné.
První velké úspěchy se dostavily v kategorii do 23 let, kde se stal dva roky po sobě mistrem světa. Jak sám říká, tento úspěch mohl leccos naznačovat, ale takovou kariéru nikdy nepředpokládal. V elitní kategorii ho dlouho trápily psychické problémy. V tréninku byl nepřekonatelný, ale v závodě mu něco svazovalo nohy a nedokázal prodat svou formu. Elitní titul mistra světa získal poprvé v roce 2005 a čekalo se, že bude přidávat jeden duhový dres za druhým. Ale mistrovství světa bylo pro Kanibaala dosti zakleté. Na svůj další a poslední titul si musel počkat dlouhých dvanáct let, kdy se poprvé konalo mistrovství světa mimo evropský kontinent. V americkém Louisville. Ale medaile se mu dařilo sbírat celkem pravidelně. Kromě dvou zlatých, má dvě stříbrné a pět bronzových. O dva tituly ho „obral“ Zdeněk Štybar, o kterém Sven říká, že byl jeho nejtvrdším soupeřem. Čeští fanoušci jistě nemohou zapomenout na rok 2014 a holandské Hoogerheide, kde se Sven se Zdeňkem přetahovali celý závod. Český borec, který se již naplno věnoval silniční cyklistice a v podstatě si odskočil na MS, které se konalo pár kilometrů od jeho bydliště, rozhodl v posledním kole tvrdým nástupem.
Jinou kapitolou jsou dlouhodobé seriály. Zde byl Sven ve svém živlu. A těžko se překonával. Světový pohár dokázal vyhrát šestkrát a mimo to padesát individuálních závodů. Superprestige, velmi ceněný seriál, který se kdysi pravidelně jezdil i v Plzni, vyhrál rekordně třináctkrát a padesát pět závodů. Belgický pohár, který můžeme znát pod několika názvy podle titulárního sponzora, jako napč. GVA, či DVV trofee vyhrál devětkrát. Myslím, že se bude těžko hledat závodník, který tyto rekordy někdy překoná. Fanoušci si jistě velmi často pamatují Svena v belgické trikolóře. Není se čemu divit. Belgickým šampiónem se stal devětkrát.
V dnešní době je velmi populární vídat úspěšné cyklokrosaře v jiných disciplínách. Netřeba představovat Mathieu van der Poela, nebo Wouta van Aerta. Ale i Nys velmi slušně závodil na silnici. Jelikož byl dlouhá léta členem holandské stáje Rabobank, tak se mimo jiné účastnil i Pekla severu, Paris - Roubaix. Velmi úspěšně reprezentoval Belgii na horských kolech. Pětinásobný mistr Belgie dojel na LOH v Pekingu na devátém místě.
To že by se Sven Nys po ukončení závodnické kariéry stáhl do ústraní, nemohl nikdo očekávat. Také by to byla veliká škoda, kdyby své zkušenosti nikomu nepředal. Stal se manažerem belgické stáje Fidea, kde rostou pod jeho křídly možná další Nysové. Minimálně jeden určitě. Jeho syn Thibau, aktuální mistr světa v juniorské kategorii. Jaké to je vyrůstat s tímto jménem v Belgii si asi nedokážeme představit.
