V článku stojí:
Vedle této hlavní změny vidí ještě některé další věci, které však jsou buď aktuálně nerealizovatelné, nebo je přinesla změněná doba: „Moc chybí lokální závody. Bez bodů, bez stresu, bez velké časové náročnosti, jako to bylo v minulosti. Pokud budete od žáčků jezdit na pohárové závody po celé republice, tak po letech třeba v juniorech ztratíte chuť a motivaci jak v roli rodiče, tak závodníka.“ Ze závodění se dnes také dělá větší „věda“, než je potřeba.
Ano, v České republice schází lokální závody, pořadatelé se hrnou jen do celostátní soutěže a svazový funkcionáři každou pořadatelskou aktivitu "odmění" zařazením do pohárové soutěže. Mládež pendluje po republice a zvyšuje to časovou a ekonomickou náročnost. Žáci měli letos 21 závodů započítavaných do poháru mládeže. Od žáčků se v mladých cyklistech vychovává především účast a pilné sbírání bodů. Tak je systém nastavený svým počtem závodů a padesáti bodovanými místy. Potlačuje se tím závodění, zdravý risk. Kluci a holky musí především oddílu, týmu, středisku přivést z poháru body. Jen tak je doma funkcionáři ohodnotí, jen body mají podle nich vypovídající hodnotu a jen získanými body se dají výkony, výsledky a snaha hodnotit. Není to zrovna rozumné a častěji a pro větší část takového pelotonu to může být demotivující.
Moje dvě osobní zkušenosti:
Začínal jsem s cyklistikou ve Stadionu Louny, jako druhým rokem mladší žák, ale tato kategorie ještě neexistovala. První rok jsem jen trénoval a nezávodil, tedy začal jsem s cyklistikou poměrně brzo. Ale přesto jsem výsledkově v žácích a ani mladším dorostu (kadetech) nebyl zrovna celorepublikově konkurenceschopný, bylo mnoho lepších žáků. A ani jsem se třeba s žáky z Brna celou sezónu nepotkal. Jezdil jsem závodit do Chomutova, Terezína, Podbořan, Litvínova, nejdál do Berouna, Prahy a výjimečně do Plzně. A když ti lepší z TJ Stadion Louny jeli na nějakou celostátní soutěž, hodil mě táta na závody někde poblíž. A já se občas i prosadil a postupně něco vyhrál. Pokud bych byl od žáků konfrontován s celorepublikovou konkurenci, asi bych u cyklistiky nevydržel do juniorů a mužů.
O jednu generaci později mě práce novináře zavedla do belgického Gentu, udělat reportáž z centrály profesionálního celku T-Mobile a ze závodu Kolem Flander. A měl jsem v té době syna ve věku juniorském, chtěli jsme zkusit nějaký závod, někde poblíž. Doma jsem hledal v belgickém kalendáři a v okruhu padesáti kilometrů od Gentu našel v sobotu hned tři akce - to bylo první překvapení.
Čekal jsem v této určitě nejcyklistější zemi závod s účastí nepřeberného množství týmů a klubů. Ale při mém druhém překvapení to nebyla pravda. Týmových aut zde byla jen hrstka, ve své podstatě žádné své závodníky na start nepřivezly. Žáky, kadety, juniory sem přivezli rodiče a prarodiče, bylo zbytečné jezdit na nějaký společný odjezd na závody, když to mládež měla na start několik kilometrů, maximálně desítek kilometrů. I můj otec, který zde byl s námi, konstatoval, že to tu vypadá jako u nás na závodech v Podbořanech před třiceti roky, když pominu posun doby a ekonomický rozdíl mezi Belgií před 13 lety a Československem před pětačtyřiceti.
Společné jsme tehdy měli s dnešní Belgií dostupnost cyklistického sportu pro mládež, dostupnost žáka ke klubu, ke společným tréninkům a k závodům. Bývalo u nás mnohem bohatší cyklistické hnutí, které se rozpadlo. I v článku o IVAR CS Author se píše "...ještě některé další věci, které však jsou buď aktuálně nerealizovatelné, nebo je přinesla změněná doba...", jistě doba přináší změny, jenže na změnách je podepsaný i náš cyklistický svaz. ČSC se má starat o reprezentaci, má se starat o mládež, ale tomu všemu musí předcházet starost o hnutí.
Český svaz cyklistiky asi víc než dvě desetiletí ovládá osoba Slavomíra Svobody, nejdříve sekretář svazu, nyní viceprezident pro ekonomiku. Ten "úspěšně" oddělil svaz od hnutí, dělal to systematicky a dělal to úspěšně, o tom není pochyb. Každá firma, každé společenství je řízeno a ovlivňováno tou nejvýš postavenou, zvolenou, nebo dosazenou osobou. A každý funkcionář, který se někdy zúčastnil na ČSC jednání či schůze, zažil situaci, kdy bylo na jedné straně JÁ, případně MY SVAZ a na druhé straně "vy cyklisté". Takto se hnutí nebuduje, neřídí a nekultivuje.
Moje komentáře navazují na názory funkcionářů z mladoboleslavského týmu, zveřejněné v tomto článku: roadcycling.cz/clanek/ivar-cs-author-team-s-pubertou-na-kole
Můj první komentář: roadcycling.cz/clanek/komentar-o-mladezi-i
