Kolik dostává Český svaz cyklistiky peněz od státu na mládež a na reprezentaci? Podívejme se na poslední dvě uzávěrky hospodaření ČSC.

2018

V loňském roce na ČSC přerozdělovalo 15 629 000,- na střediska mládeže a pro reprezentační účely stát poslal svazu 20 654 000,-.

2017

V roce 2017 dostala cyklistická mládež od státu 15 495 000,- a reprezentace 21 075 000,-. A rok předtím mládež obdržela 15 131 000,-.

Mohou to být i zlé peníze

V prostředí, které je založeno především z dobrovolné iniciativy, z neplacených funkcionářů, které je činností zájmovou, neprofesionální, ale i neprofesní, nadělají vložené finance často mnoho škody. My jsme to v cyklistice už zažili právě především u mládeže - penězi na talentovanou mládež a právě v souvislosti s devastací hnutí. Necitlivě přerozdělované peníze pro mládež zavinily úbytek oddílů a klubů, zavinily nedostupnost cyklistického sportu velké části české populace.

Popisoval jsem situaci u nás na příkladu mého začátku v cyklistice a srovnával s dnešní Belgií a u nás byla situace Belgii podobná. Česká republika je státem malých měst, když to zobecním, tak od sebe pravidelně vzdálených 20 kilometrů. Začínající cyklistický žák měl příležitost dostat se do klubu, na společné tréninky, zapojit se do cyklistiky. Ať byl ze samotného města, nebo obcí mezi těmito městy, měl cyklistiku a oddíl vždy blízko. A my opravdu měli cyklistické kluby téměř v každém českém městě a městečku. A stačí se ohlédnout za známými jmény naší cyklistické historie, z kterých měst pocházejí. To byla výchozí a nejpodstatnější podmínka úspěšného sportu, úspěšné cyklistiky v minulosti. Cyklistika měla mohutnou základnu.

Do této základny přišla nejdříve Tréninková střediska mládeže. Já byl v lounském. A byli tu se mnou kluci ze Žatce, Podbořan, Kadaně, Klášterce, Chomutova, Litvínova, Mostu... V té době ještě nikoho nenapadlo žáky, kadety a juniory přetahovat a nebyl pro to ani eknomický důvod. Po mém přechodu do mužů vznikla Střediska vrcholového sportu mládeže a vybraní se už stěhovali na internát do Lanškrouna, nebo do Brna. Po revoluci z TSM vznikla SCM - Sportovní centra mládeže, podpořená státními penězi, přerozdělenými Českým svazem cyklistiky. Jenže tato centra už měla vedle bohulibé činnosti taky na svědomí zánik mnohých blízkých klubů a jsou také příčinou dnešní nedostupnosti cyklistiky pro mládež.

Když v prostředí dobrovolné a neplacené činnosti někoho odměníte, tak u těch neodměněných vyvoláte minimálně naštvání. Když v klubu jeden funkcionář dostane 500 korun odměny za to, že jel na závody a tři podobní funkcionáři, kteří také jeli s dětmi na závody, odměnu nedostanou, co vám to v klubu přinese? Jednomu odměnu, u třech nespokojenost a ztrátu motivace k dobrovolné činnosti. To jsou zmíněné zlé peníze.

A tak mají SCM velkou zásluhu na tom, že v Brně je jen jeden oddíl a že není oddíl v Blansku, Drásově a tak dále. Středisko v Lanškrouně potlačilo inicativy v Ústí nad Orlicí, Moravské i České Třebové... TJ v Lounech existuje, ale nejsou oddíly v Žatci, Podbořanech, Kadani, Chomutově...

Můžu takto pokračovat po celé republice a přidat k tomu mnoho příkladů. A třeba i jednu osobní zkušenost. Synovec, který bydlí ve Slaném, chtěl před asi patnácti lety začít s cyklistikou. Začal na horském kole, ale chtěl pokračovat na silnici. Klub horských kol ve Slaném existoval, ale pro silnici mu doporučili Louny. Je to jen dvacet kilometrů a dneska rodiče vozí ratolesti do kroužků, sportovních klubů a za zájmovou činností. A ve Slaném mu řekli: "V Lounech se věnují i silnici, mají tam profesionálního trenéra, mají tam na činnost peníze". A tak tyhle "zlé" peníze v Lounech vzali chuť a iniciativu něco vybudovat i ve Slaném. A kolik takových příkladů asi existuje. Synovec pokračoval v Lounech, ale kolik potencionálních cyklistů k cyklistice nepřišlo, protože jim to připadalo do Loun daleko?

Před (asi) deseti lety se na ČSC zjistilo, že nám ta SCM až tak dobře nefungují, nebo fungují, ale někteří chtěli víc peněz a přistoupilo se k druhému kolu devastace cyklistického hnutí. Více než 15 milionů korun (v posledních třech letech) na talentovanou mládež je poměrně dost, ale musely se přerozdělit do dvanácti středisek. A tak se v hlavách těch zrovna u kormidla ČSC zrodila myšlenka, že se dají větší peníze jen čtyřem (tuším, že to byly čtyři) střediskům, na úkor těch ostatních. Koncentrace peněz do menšího počtu středisek pochopitelně znamenala další ztrátu motivace, nyní všech, kteří o finance přišli.

Nám v cyklistice nejvíc schází základna, dostupnost cyklistického sportu co největší části populace. Široký výběr, ve kterém uvízne co největší počet talentů a co nejnadějnějších talentů. U nich se potom můžeme bavit o co nejlepších tréninkových metodách, o nejkvalitnější přípravě, závodění ve světové konkurenci.

Peníze musí pomáhat, ne ničit hnutí a hnutí je to nejdůležitější, co má Český svaz na starosti, měl by mít. Bez hnutí je svaz k ničemu.

Mé komentáře a osobní názor k situaci v mládeži:

https://www.roadcycling.cz/clanek/komentar-o-mladezi-i

https://www.roadcycling.cz/clanek/komentar-o-mladezi-ii-o-zavodech-i-o-hnuti

ke kterým mě dal podnět náš článek: 

https://www.roadcycling.cz/clanek/ivar-cs-author-team-s-pubertou-na-kole