Lubomír Petruš jezdil od roku 2009 v belgickém kontinentálním týmu, který se zaměřoval především na cyklokros, BKCP – Powerplus. V roce 2015 v týmu skončil a ztratil se z cyklistického dohledu. Skončil s profesionální cyklistikou, další talent vzal za své. Jenže život jde dál a přináší nejedno překvapení. Lubomír se začal v poslední době opět objevovat na cyklokrosových tratích. Uplynulou sezónu už objel kompletní. A hlásil, že to míní vážně, že chce znovu naplno do kolotoče cyklokrosu a že tomu hodlá podřídit vše. Našel i mecenáše v podobě olomoucké Kolárny a my se mohli těšit, že oživí minimálně českou cyklokrosovou konkurenci. Jenže vše vzalo ještě před cyklokrosovou sezónou 2020 nenadálý a překvapivý obrat. Lubomír se od září tohoto roku stal trainee ProTour týmu Alpecin-Fenix, jehož kořeny sahají právě do BKCP – Powerplus, a hned ho tým, za nějž jezdí hvězda světové cyklistiky Mathieu Van der Poel a také náš Petr Vakoč, bere na závod Okolo Slovenska, který odstartuje pozítří v Žilině první z pěti etap. Jak se to všechno semlelo a jak to prožívá Lubomír Petruš?

Lubo, jak tedy došlo k tomu, že tě uvidíme v dresu Alpecin-Fenix na Okolo Slovenska?

Loni v září jsem ohlásil restart kariéry. Začal jsem cyklokrosem. Potřeboval jsem samozřejmě začít pozvolna, postupně. Takže jsem se zaměřoval převážně na objemy s cílem zapracovat na vytrvalosti. Forma šla postupně nahoru. Několikrát jsem byl na cyklokrosových závodech v zahraničí, kde jsem se potkal i s klukama z Alpecin-Fenix. Vedení týmu i řada závodníků je stejná, jako byla v BKCP, když jsem za ně jezdil. Některé mám na sociálních sítích jako přátele, takže měli možnost sledovat, co dělám.

Tohle by nejspíš na začlenění do týmu coby praktikant ale nestačilo.

V lednu jsem jel závod v zahraničí, kde jsem několik kol jel osamoceně na čele, pak mě dojel Marcel Meisen, který jezdí za Alpecin a je aktuální německý šampion, a to mohlo být jedním z impulsům, proč nakonec ke kontaktu došlo. Ukázal jsem, že mé ohlášení návratu není jen plané prohlášení, ale že moje výkonnost začíná být zajímavá. Sice jsem v onom závodě věděl, že celý nejsem schopen v takovém tempu vydržet, musel jsem posléze zvolnit, ale i tak jsem ukázal, že mám dobrou výkonnost a že se mohu zlepšovat.

Existují podle tebe ještě další věci, které vyvolaly zájem o tvé sužby v tomto ambiciózním belgickém celku?

Pravděpodobně tím konečným impulsem, který vedl ke kontaktu s týmem, byla časovka do vrchu Slavkovské radary, kterou jsem vyhrál v traťovém rekordu, ale co bylo důležitější, předvedl jsem výkon na úrovni 6,5 wattu na kilogram váhy. A to už jsou parametry, které vypovídají o velmi dobré výkonnosti a i potenciálu uspět v nejnáročnějších terénech. Pouze tři čtvrtě roku po návratu jsem byl schopen výkonu, který patří k tomu nejlepšímu, co jsem během své kariéry byl schopen předvést. Pochlubil jsem se tím na sociálních sítích a poté došlo ke kontaktu.

Asi ani tohle by nestačilo, abys byl nominován na Okolo Slovenska.

Musel jsem absolvovat několik testů u Alpecin-Fenix a výsledky je přesvědčily natolik, že mi dali šanci.

Takže jsi zpět v plném zápřahu profesionálního cyklisty.

Dávám tomu úplně všechno. Vše podřizuji tréninku a přípravě. Od tréninku na kole, přes regeneraci, stravu, tělesnou váhu atd.

Ty jsi čerstvě ženatý a ze sociálních sítí se dá odečíst, že mimořádně šťastně. Předpokládám, že máš v manželce oporu.

Bez toho by to ani nešlo. Navíc právě rodinné zázemí, praktická i mentální podpora, hrají v konečném výsledku velmi důležitou roli. Moje žena Sabina mě maximálně podporuje, prožívá to se mnou, i díky ní se mi daří návrat k cyklistické kariéře a koneckonců i začlenění do týmu Alpecin-Fenix je výsledkem našeho společného fungování.

Vypadá to, že není cílem tvým ani týmu zaměřit se na cyklokros, ale na silniční závody, kde má Alpecin značné ambice. Přitom ale tvoje minulá kariéra byla spojena téměř výhradně s cyklokrosem.

Jezdil jsem cyklokros i silniční závody. Ale ty jsme coby cyklokrosový tým jezdili z plné přípravy a jen jako trénink na cyklokrosovou sezónu. Nyní já i tým počítáme s tím, že bych se zaměřil na silniční závody. Po vzájemné dohodě by mou specializací měly být dlouhé kopce a etapové závody. Cyklokros v týmu Alpecin jezdit nebudu, protože cílem je zaměřit se výhradně na silnici.

Mluvíš o šanci. Jsi zatím jen trainee.

Je to tak. Dostávám šanci, chci ji maximálně využít. Ale musím přesvědčit, že výsledky testů jsem schopen potvrdit v závodech. Jelikož testy je jedna věc a samotný závod je věc druhá, kde nejde jen o čistá čísla, ale schopnost přemýšlet, jezdit takticky, správně reagovat, pohybovat se v pelotonu atd.

Jste dohodnuti, že když se dobře předvedeš, dostaneš od příštího roku smlouvu?

Tak daleko nejsme, ani já takhle nepřemýšlím. Soustředím se na současnost. Kromě Slovenska pojedu letos za Alpecin ještě další závody, ale konkrétní podobu ještě neznám. Ale už teď na Slovensku se chci samozřejmě ukázat v dobrém světle. Nevím, jaká bude taktika a mé úkoly, ale ať to bude jakkoli, chci úkoly plnit na výbornou a přesvědčit tým, že stojí za to se mnou spolupracovat i nadále.

Před sezónou jsi získal podporu v Kolárně a německém výrobci především cyklistických přileb Abus. Najednou je opouštíš. Není jim to líto?

Moc mi to přejí. Já jsem za jejich podporu vděčný. Navíc Alpecin-Fenix vozí přilby Abus, takže spolupráce v tomto směru bude pokračovat.

Ty sis dal relativně dlouhou pauzu. Zkoušel jsi podnikat ve výživě sportovců. Jak k tomu došlo, že se to zlomilo a zase jsi zatoužil po bicyklu na profi úrovni?

Když jsem skončil, tak jsem se dostal do stádia, kdy jsem si sáhl hodně hluboko ke dnu po psychické i sportovní stránce. Najednou jsem neměl smysl života. Prožíval jsem silné deprese. Stranil jsem se společnosti. Postupně se mi z toho podařilo dostávat. Rozhodující byla změna v rodinném zázemí. A jasné stanovení cíle a podřízení úsilí tomuto cíli. Zpětně jsem vlastně rád za to těžké, co jsem prožil, protože mě to posunulo dál. Jsem teď mentálně silnější. Mám šanci a chci ji využít. Na to se teď zaměřuji. A i kdyby to nevyšlo, v tom, co dělám, budu i nadále pokračovat. Teď už se mám o co opřít. Ale udělám vše, abych šanci využil.

Skoro to vypadá, že tvůj dosavadní životní příběh překračuje hranice cyklistiky.

Rád bych mou zkušenost předal ostatním sportovcům, nejen cyklistům, kteří se v mnoha případech potýkají s obdobnými problémy. Pokud si člověk najde smysl, cíl, věří mu i sobě a podřídí tomu veškeré své úsilí, pak cíle dosáhne. A žít přítomností, neztěžovat si hlavu přemýšlením o nejisté budoucnosti. Teď, tady a naplno.

Děkuju za rozhovor. A přeju, ať se zadaří na Slovensku a ať i Slovensko přispěje k tomu, že tě příští rok uvidíme v dresu Alpecin-Fenix a že tím rozšíříš skromné řady českých cyklistů v nejvyšších patrech cyklistiky.