Včerejší vítězství Joela Sutera je třetím vítězstvím Tudor Pro Cycling Team v letošní sezóně. Týmu, který je letošním nováčkem v úrovni ProTeams a v němž jezdí druhým rokem Petr Kelemen. Suter je 24letý Švýcar, jenž loňský rok strávil v UAE Emirates a v dresu tohoto špičkového týmu se stal národním šampionem v časovce.
“Dnes byl perfektní den. Plánem bylo jít do úniku a na konci zaútočit sólo. Tohle jsem udělal a nemůžu být šťastnější. Na posledním kilometru jsem začínal pociťovat křeče, takže jsem nemohl jet na plný plyn, ale jen jsem držel tempo, a v poslední zatáčce jsem si uvědomil, že jsem to zvládl. Toto vítězství je nejen moje, ale i týmu a těch, co nás podporují, “ uvedl Joel Suter na týmovém facebooku.
Z českých cyklistů dokončil včerejší etapu na 40. místě Matyáš Kopecký (+0:04), 62. Pavel Novák (+0:20) a 95. Petr Kelemen (+1:10).
Dnešek měl rozhodnout o vítězi celého etapáku. Po dvou etapách končících na vrcholu kratšího stoupání a jedné rovinaté, přišla na řadu etapa profilově mimořádně obtížná. Na 216 km z Barcellony Pozzo di Gotto do Giarre čekalo 4122 výškových metrů.
Po úvodních relativně snadných 50 km podél moře se najelo do pořádných kopců. Nejprve první ze tří vrchařských prémií nejvyšší kategorie o parametrech 43 km a 2,7 %, to ovšem jen proto, že stoupání nebylo pravidelné. Mezi 30. a 38. km se sklon zvedl na 5,5 %. Po delším převážně klesavém úseku přišel na řadu 17,6 km dlouhý výjezd po úbočí Etny do výšky 1625 metrů nad mořem s průměrným sklonem 6,1 % a maximy přes 8 %. A opět po delším sjezdu do třetice VP kategorie HC 10,2 km a 6,4 % s maximy 8,5 %. Z jejího vrcholu zbývalo do cíle 22 km v naprosté většině ve sjezdu, pouze poslední 2 km se zvedaly.
Tentokrát trvalo 60 km, než se podařilo odjet sedmi závodníkům. A jiné oproti předešlým etapám bylo i složení uniknuvší skupiny. Nebyl v ní jediný zástupce Conti týmů, naopak všech sedm se rekrutovalo z úrovně ProTeams: Guerin (Bingoal), Fetter (EOLO), Marcellusi a Zoccarato (Bardiani), Lemmen (Human), Abreha (Q36.5) a Wirtgen (Tudor).
Úvodní vrchařskou prémii vyhrál Bart Lemmen a s ohledem na její kategorii se okamžitě vyhoupl do čela vrchařské soutěže. Při výjezdu na Etnu se čelní skupina rozpadla. Vpředu zůstali pouze Alexis Guerin a Samuele Zoccarato. Stíhací skupina se zredukovala na přibližně pátnáctku cyklistů, kde mělo UAE čtyři muže.
Z ní se vydal stíhat uprchlíky Rainer Kepplinger z týmu Bahrainu a na začátku sjezdu se k nim připojil. Nejspíš způsob, jak posléze podpořit Damiana Carusa. Guerin se stal po překonání Etny novým průběžným lídrem vrchařské soutěže.
Ve sjezdu se všechno vpředu pospojovalo, ale následně opět rozdělilo. Na čele zůstala trojice Garofoli (Astana), Gossens (Intermarché) a Donovan (Q36.5), za nimi s 30sekundovou ztrátou šest lidí včetně Carusa a o další půlminutu zpět zbytek se všemi závodníky UAE. Takto se začalo stoupat na poslední kopec.
Nejprve si dopředu dojeli Caruso s Lutsenkem a poté odpadl Garofoli. UAE jelo očividně na Fisher-Blacka, takže se postupně vystřídali Bennett a Ulissi a pak už mu zbyl jen Majka. Z čelní čtveřice se odpoutal Lutsenko, naopak Caruso postupně přicházel o veškeré šance. Majka se postaral o to, že jeho skupina dojela všechno kromě Kazacha. Jenže okamžitě poté atakoval Meintjes (Inetrmarché) a podařilo se mu osamostatnit za Lutsenkem. Ten ve sjezdu nejenže neztrácel, ale ještě něco získal.
Majka dřel jako kůň, ale moc nadějně to nevypadalo. Nikdo ani neměl důvod mu pomáhat, takže když se najelo 3 km před cílem na rovinu, měla skupina s průběžným lídrem závodu na Lutsenka ztrátu přesahující jednu minutu. Polák dovezl celou skupinu až do závěrečného výjezdu, ovšem se značnou ztrátou.
Alexej Lutsenko tak nikým neohrožován získal pro Astanu letošní teprve druhé etapové prvenství a zároveň první v konečné klasifikaci. Za ním si pro druhé místo v etapě i celkové dojel Louis Meintjes. Ze skupiny pronásledovatelů byl na pásce nejlepší Vincenzo Albanese (EOLO), což mu zajistilo poslední místo na stupních vítězů.
Finn Fisher-Black se totiž sice pokusil spurtovat o bonifikační sekundy, ale nohy už mu to vůbec nevzaly a kromě Majky ho všichni předstihli. A právě tyhle bonifikační vteřiny a dvě vteřiny ztráty v cíli na Albaneseho mu chyběly, aby si alespoň uchoval pozici na stupních vítězů. Takto měl sice stejný konečný čas jako Ital z týmu EOLO-Kometa, ale přisouzeno mu bylo až místo čtvrté.
O jedno ale nepřišel. O dres nejlepšího mladého jezdce.
