U každé bytosti, zvláště pak v nějaké sociální skupině, je to o rozdělení rolí. Lídry prostě nemohou být v daný moment všichni. A spousta z nich ani tuto roli nechce, případně nepotřebuje. Jde o symbiózu soužití těch, kteří mají předpoklady býti těmi vpředu, a těmi, kteří je podporují. Žádná z obou stran, chce-li být úspěšná, se bez té druhé neobejde.

Ze sportů je speciálně v cyklistice tento princip krystalicky čistý. Jistě nám neuniklo, že každý z lídrů bezprostředně po závodě nezapomene připomenout zásluhu týmu na jeho vlastním výsledku. A nedělá to jen z vrozené filantropie či kamarádství. Moc dobře ví, že je bude příště zase potřebovat.

Nejlepší z pomocníků bývají ceněni téměř stejně, jako samotní lídři. Na první pohled a kloužeme-li po povrchu, to pak může působit nespravedlivě. Média plná lídrů a o pomocnících ticho po pěšině. Pojďme to tentokrát změnit.

Petr Klabouch je v týmu ATT Investments především ceněný pomocník. A on tuto roli dobrovolně přijímá. I proto, že prostor pro jeho zviditelnění se zatím vždycky našel.

„Znám své možnosti, přednosti i limity. Za hlavní považuju to, že tým, jehož jsem součástí, se výkonnostně a výsledkově posouvá a já k tomu posunu přispívám. To je moje největší radost. Navíc v průběhu sezóny prostor prosadit se také dostávám, i když v podobě dílčích úspěchů nebo na menších závodech.“

Připomeňme si, že v loňském roce se stal Petr nejlepším vrchařem na etapáku South Aegean Tour (na snímku výše), byl v úniku a v cíli 4. ve druhé etapě dalšího řeckého etapového závodu International Tour of Rhodes, dojel druhý za Karlem Vackem na jednom z osmi závodů rakouského poháru, kde měl od týmu volnou ruku, měl podíl na výborném 3. místě Miky Heminga na prestižním lucemburském Fléche du Sud atd.

K jeho dosud nejlepším individuálním výsledkům patří také 4. místo na MČR, 7. místo v konečném pořadí Okolo jižních Čech, které vyhrál Arnaud De Lie, současná sprinterská a klasikářská hvězda World Tour, či dres nejlepšího vrchaře na Tour of Malopolska, vše ze sezóny 2021.

Dnes je to ve velké cyklistice přísně o specializacích. Právě to, že Petr je univerzál, který nemá snad s výjimkou hromadného spurtu výraznou slabinu, ale současně v žádné disciplíně nevyniká, ho předurčuje do role ceněného pomocníka.

„Moje nejlepší výsledky byly důsledkem toho, že jsem schopen se prosadit do úniku. Nejsem vyložený vrchař, ale mám dobré zrychlení, které mi zajišťuje z úniku body na vrchařských prémiích, případně v cíli, jako tomu bylo třeba loni v Rakousku.“ (Na snímku druhý za Karlem Vackem)

Když mluvíme o práci pomocníka, aktivní cyklisté, zvláště ti, kteří mají zkušenosti z vyšší úrovně závodů, obvykle vědí detailně, o čem je řeč. Ví to i běžný konzument cyklistiky?

„Přiblížím to na konkrétním případě. Při loňské Sibiu Tour bylo potřeba dovézt pod nejtěžší stoupání celého závodu, 22 km dlouhého cílového kopce druhé etapy, našeho nejlepšího vrchaře v tomto etapáku Karla Camrdu s tím, aby utratil minimum nezbytných sil v předešlé části závodu. Znamenalo to v průběhu celé etapy se starat o to, aby si Karel držel výhodnou pozici, nebyl vystaven větru, nemusel si nastupovat za každou zatáčkou, dovážet mu z auta jídlo a pití a nakonec to nejdůležitější, přivézt ho v co nejlepší výchozí pozici pod samotný kopec.“ Karel Camrda se po této etapě vyšvihl na 4. místo mezi jezdci do 23 let.

Zmínili jsme, že Petr má jednu relativní slabinu. Do hromadných koncovek není moc použitelný. Ty jsou vždy mimořádně vypjaté a hrozí tu i těžké pády. Takže se bojí?

„Jirka Petruš by řekl, že dost. Já si to úplně nemyslím. Ale tuhle situaci nevyhledávám. Raději tedy pracuju pro tým v průběhu celé etapy a koncovku nechám na těch, co to umí lépe. Jako třeba Jirka,“ připomněl Petr umění služebně nejstaršího v týmu a i pro letošek jeho kapitána.

2. místo v Soběslavi v rámci Carla kriterijní ligy 2022

Když jsme u obav, nebezpečí a konfliktů. Je to na kontinentální úrovni, co se týče ambicí a ochoty pro ně riskovat až nad únosnou mez, lepší než na úrovni World?

„Jedničkových závodů jsem zase tolik nejel, ale hodně kluků, možná většina z kontinentálních týmů bojuje o angažmá v týmech vyšších divizí. Navíc je tu hodně mladých kluků. Podle toho pak vypadá. Mnohdy je to hodně vyhrocené, lokty a slovní konflikty nejsou výjimkou. Patří to k věci, je nutno se přizpůsobit a nenechat se odstrčit. A to zvládám i já.“

V cyklistice panuje i dost ostrá hierarchie nejen mezi jednotlivci, ale i týmy.

„Čím déle se náš tým pohybuje na závodech na kontinentální úrovni a hlavně čím lepší výsledky dosahujeme, tím vůči nám roste respekt. Zatímco v začátcích se na nás dívali spíše tak, co tam děláme a kam se cpeme, tak dneska už si na nás v tomto směru nikdo nedovolí.“

V jedničkových závodech ale startují i World týmy.

„Tam je hierarchie velmi dobře vidět především v průběhu etapy, když se sjíždí únik. Tuhle práci World týmům ty kontinentální rády přenechají. V rozhodujících pasážích ale tohle padá a každý pak už jede na konečný výsledek podle svých možností. Určitě si ani od nich nenecháme všechno líbit.“

Ve dvojkových závodech je oproti jedničkovým ještě jeden podstatný rozdíl. Jezdí se bez vysílaček.

„Já ten rozdíl nevnímám až tak velký. Asi proto, že jsme na závody bez vysílaček zvyklí. Místo toho, abychom do vysílačky hlásili, že potřebujeme z auta pití nebo že máme defekt, tak musíme zacouvat dozadu, zvednout ruku a o něco déle počkat. To je taky důvod, proč se v balíku držíme hodně pohromadě, abychom mohli účinně komunikovat.“

„Petr je pro náš tým nepostradatelný. Obětuje se pro něj a v tomto ohledu je na něj stoprocentní spolehnutí. Když například před závodem řekneme, že dneska nám v prvních 30 kilometrech nic neodjede, můžeme si být zcela jisti, že se o to Petr postará,“ řekl na adresu Klabiho, jak mu v týmu říkají, sportovní ředitel Petr Kaltofen.

Tak teď už víme podrobněji o jednom z ceněných především týmových pomocníků, pracantů či dělníků jednoho z nejlepších českých kontinentálních týmů, který má ambice stát se v letošní sezóně jedním z nejlepších mezi světovými Conti týmy. Kde se ale tenhle 23letý kluk vzal?

„Jsem z jižních Čech z vesničky Zvíkov. Na první závody jsem jezdil s tátou i do Rakouska. Oba rodiče moje sportování chytlo, takže mě v tom stále podporují. Začínal jsem ve Velo Clubu České Budějovice u pana Cirkla. Jsem jim za všechno vděčný. Poté, co jsem byl součástí družstva, které vyhrálo juniorský mistrovský titul v časovce týmů, jsme se dohodli s panem Kijevským a od té doby jsem součástí ATT Investments. Jsem tady maximálně spokojený, cyklistika mě baví, rád bych ji dělal na této úrovni ještě dlouho. Na letošní sezónu s ohledem na aktuální složení týmu a závodní program se mimořádně těším. Bude mě těšit, když budeme úspěšní a já k tomu přispěju. I proto, že svou šanci se ukázat určitě zase dostanu.“

Petrův optimismus má základ i v dobré zimní přípravě, kdy počínaje prosincem tráví většinu času ve Španělsku, kde se aktuálně schyluje ke svému závěru druhý oficiální týmový kemp. A dosud vše probíhá bez zásadnějších komplikací.

Jak vypadá složení týmu, víme z předešlých článků. Ale jak je to s programem, který Petr v poslední promluvě tohoto textu zmiňuje? Začíná se 1. března jednorázovým závodem v chorvatském Umagu. To je jisté. Nějaké věci k celoročnímu programu se ještě dolaďují, ale v zásadě je znám. Jen ho vedení týmu nechce zveřejnit. Směřujete to totiž na tiskovou konferenci 28. února. To už je za chvíli.