114. ročník jedné z nejceněnějších klasik poprvé v historii neodstartoval v Miláně, ale po 30 km po startu z Abbiategrassa najel v Pavii na tradiční trasu a po 294 km skončil v Sanremu. Vše nejpodstatnější se mělo odehrát na posledních 25 km, kdy se najelo nejprve do stoupání Cipressa, poté do Poggia, pak ve sjezdu do Sanrema a nakonec v závěrečném dvoukilometrovém rovinatém úseku do cíle na Via Roma.

Nejskloňovanějšími jmény v předpokládané roli hlavních favoritů byla ze 175 startujících ve 25 týmech jména Tadeje Pogačara (UAE), Wout Van Aerta a Christopha Laporta (Jumbo-Visma), Juliana Alaphilippa (Soudal Quick-Step), Madse Pedersena (Trek-Segafredo), Mathieu Van der Poela (Alpecin-Deceuninck), Mateje Mohoriče (Bahrain), Arnauda De Lie a Caleba Ewana (Lotto Dstny) či Biniama Girmaye (Intermarché), a pokud se dostane do spurtu, tak i Jaspera Philipsena (Alpecin).

První souboj se odehrál po odmávnutí ostrého startu, souboj o účast v úniku. Zájem měly především druhodivizní týmy, ale mimořádné úsilí vyvinuli i jezdci World týmu Jayco AlUla. 15 km po startu se v čele ustálila sedmička ve složení Rjabušenko (Astana), Maestri a Rivi (EOLO), Zoccarato a Tonelli (Bardiani), Abreha (Q36.5), Charrin (Tudor) a Balmer a Maas (Jayco). Uprchlíci bušili do pedálů, v pelotonu nastal klid a pohoda, takže odstup rychle nárůstal. Na čelo hlavní skupiny vyslali své lidi Jumbo-Visma a Trek-Segafredo. O něco později se přidal i Alpecin. Výsledkem byla stabilizace odstupu mezi dvěma a třemi minutami.

Z monotónního průběhu se vymkla kolize 150 km před cílem, když se nezaviněně na zemi ocitlo pět lidí a byla to vybraná společnost: Alaphilippe a Lampaert (Quick-Step), Philipsen, Milan (Bahrain) a Wood (Cofidis). Alaphlippe a Wood museli měnit bicykly, ale vraceli se zpět do balíku. Alaphilippe má tedy pořádný pech, loni spadnul v průběhu pěti různých závodů. O deset kilometrů dál ve sjezdu svlíknul galusku Maciej Bodnar, dvorní domestik Petra Sagana, a s rozbitým loktem nasedl do doprovodného auta.

Jakmile se najelo do třech kratších stoupání před Cipressou, vedoucí skupinka se zmenšila a s tempem pelotonu začali mít problémy první závodníci. Mezi nimi Mark Cavendish. 35 km před cílem v zadní části pelotonu to opět spadlo. Postiženými byli dva jezdci Bora-hansgrohe včetně Sama Bennetta a dva DSM včetně Pavla Bittnera.

Poslední z uprchlíků byli dostiženi v nájezdu na Cipressu. Od úpatí za to vzala letka UAE pilotovaná Felixem Großschartnerem, sice zredukovala hlavní skupinu, ale stále tam zůstalo velmi mnoho závodníků. Ve sjezdu vystřídal Großschartnera Matteo Trentin a malinko s sebou odlepil i Mathieu Van der Poela a Sorena Kragh Andersena. Jakmile se ale najelo do roviny, bylo po aktivitě. 

11 km před cílem začal ostrý boj o pozice při nájezdu do Poggia. Nejvíc se přitom prosadili borci Bahrainu, kteří v pěti opanovali čelo pelotonu a ve svém úsilí pokračovali v první části posledního stoupání. Pak je však předjel Tim Wellens s Tadejem Pogačarem za zády a odpojil skupinku závodníků. To už byla elitní společnost, v níž byli Kragh Andersen a Van der Poel, Wout Van Aert, Filippo Ganna, Matej Mohorič i Mads Pedersen. 

Když ze stínu Wellense zaútočil Pogačar, zůstali na čele jen čtyři. S Tadejem ještě Van Aert, Ganna a Van der Poel. Nizozemec necelý kilometr pod vrcholem akceleroval takovým způsobem, že nikdo nebyl schopen mu konkurovat, takže se do sjezdu spouštěl se zhruba pětivteřinovým náskokem. Ve sjezdu zůstala mezera čítající něco mezi sto a dvě stě metry přibližně stejná. 

V prospěch Van der Poela při nájezdu do roviny cílového města hrála situace, kdy se za ním přeci jen skrytě taktizovalo. Nejhůř se tvářil Ganna, který vypadal, že překročil svůj limit, takže se sice při střídání posunul na čelo, ale hned se z něj zase poroučel pryč. Nejaktivněji působil Van Aert.  Když se nedařilo odstup od vedoucího závodníka krátit, bylo čím dál zřejmější, že dnes to bude zase jeden ze skvělých dnů Mathieu Van der Poela.

A stalo se. Nikým neohrožován protnul za obrovské radosti cílovou čáru. A kdože se za ním vyrojil jako první? Filippo Ganna najednou našel v motoru zbytky obohaceného benzínu a oběma svým soupeřům o pár metrů odjel. Van Aert musel bojovat až do samého konce, aby bral alespoň pódium.

"To, že zvítězím tímto způsobem, bylo opravdu daleko za mým očekáváním. Nemohl jsem si přát lepší scénář než tento," řekl po dojezdu Van der Poel. „Cipressa byla letos méně těžká než jiné roky kvůli protivětru. Tam jsem cítil, že nohy mám stále čerstvé. Pak jsem si naplánoval útok na konci Poggia. Okamžitě jsem získal mezeru a dokázal jsem vydržet až do cíle," pokračoval. "Jsem neuvěřitelně šťastný. Každý chce tento závod vyhrát a já se na něj dlouhodobě soustředil. Na Tirrenu jsem nepředváděl nic světoborného, ale věděl jsem, že tyhle závodní dny potřebuji, abych získal svou nejlepší formu. A dnes jsem to ukázal."