A to přesto, že nejen podle jeho názoru se úroveň závodů z pohledu výkonnosti jezdců posunula v posledních pár letech o level výš.
Tento Kanaďan, který přišel do izraelského týmu před letošní sezónou z EF Education, kde strávil čtyři roky, a jenž má podepsáno do konce roku 2023, zaznamenal letos nejlepší sezónu ve své relativně nedlouhé kariéře. Nedlouhé proto, že jak známo se začal cyklistice systematicky věnovat teprve od roku 2013, kam přešel ze světa špičkové atletiky.
Za 60 závodních dnů tohoto roku si připsal 23 umístění do desítky, z toho bylo 8 pódiových. Vyhrál „pouze“ dva závody: etapu na Alpes Maritimes (2.1), kde skončil celkově druhý za Brambillou (Trek-Segafredo), a etapu na Romandii (2.UWT). To ale nejsou jeho největší úspěchy. Mezi ně lze počítat 4. místo z Amstelu (1.UWT) a 5. místa z Lutychu (1.UWT), Romandie, Tour de Suisse (2.UWT), kde vyhrál soutěž vrchařů, také z olympijských her a klasiky Milano-Torino (1.Pro), jakož i 3. místo na Giro dell´Emilia (1.Pro).
Vítězstvím v předposlední etapě Tour de Romandie se Woods dostal do čela průběžné klasifikace. V následující časovce o vedení přišel a skončil celkově pátý.
Přestože je s rokem 2021 spokojen, klade si do další sezóny vyšší cíle: „Chtěl bych být úspěšnější. Rád bych obětoval nějaká ta pátá místa pro jeden velký výsledek. Mými cíli budou mj. ardenské klasiky či etapy na Tour de France. Cítím, že se stále zlepšuji, že závodím lépe než kdy předtím. Vím, že se mohu v roce 2022 zlepšit."
K jedné zásadní změně v jeho uvažování však došlo. Pochopil, že pravděpodobně nemá schopnosti a dovednosti na to, aby myslel na vítězství na nejprestižnějším etapovém závodě: "Uvědomil jsem si, že v budoucnu nebudu cílit na cekové pořadí na Tour. Pochopil jsem, že nemám plnou sadu dovedností, abych ji vyhrál.“ Přičemž má určitě na mysli především časovku, která je jeho dlouhodobou slabinou. Což dokazuje mj. i jeho 109. místo v 5. etapě letošní Tour, kde ztratil na vítězného Pogačara přes 4 minuty.
Vzhledem k výkonnosti Chrise Froomea byl letos pasován do role týmové jedničky pro Tour de France, ale pád v první etapě pro něj znamenal velkou časovou ztrátu a změnu taktiky s cílem vyhrát alespoň některou z etap. Jenže na lepší než 3. a 5. místo mu to nedalo a do 19. etapy už nenastoupil. Podařilo se mu sice dostat se do puntíkatého dresu nejlepšího vrchaře, ale v 15. etapě ho o něj připravil Wout Poels.
Na Tour odcestoval jako jednička týmu.
Woods vyhlíží s optimismem příští rok, přestože ten letošní pro něj nebyl jednoduchý a jak sám říká, mnohdy toho stresu bylo až dost. Měnil tým a v závodním zápřahu byl od února do října, když si dal v srpnu pauzu a vrátil se začátkem září na Okolo Británie, aby sezónu zakončil 9. místem na Lombardii. Prodělal si potíže na Tour včetně každodenního stresu při obraně puntíkatého dresu. Hodně se od něj v Kanadě čekalo na olympiádě, takže 5. místo nenaplnilo očekávání. A aby toho nebylo málo, pomohl zachránit život místnímu cyklistovi v Andoře, domů se vrátil celý od krve a v šoku.
"Většinu sezóny jsem cítil v nohách energii, lehkost na pedálech, když jsem se zvedl ze sedla, takže jsem si závodění užil. Ale byla to také super dlouhá sezóna a z mnoha důvodů hodně stresu. Nechápejte mě špatně, mám úžasný život a cítím se velmi, velmi šťastně, ale existují životní stresy, které vás mohou unavit,“ řekl pro CyclingNews Kanaďan, který má důvod nejpádnější mluvit o šťastném životě, protože den po návratu z olympiády se mu narodil syn.
A dodává, že zvláště letošní Tour byla pro něj velkým přelomem v chápání závodění: "Nikdy jsem na Tour takhle nezávodil. Všechna očekávání a vzrušení, bolest z havárie, zklamání ze ztráty času, pak soupeřit se špičkovými jezdci celkového pořadí a v podstatě permanentně hájit puntíkatý dres, bylo hodně náročné. Speciálně v cyklistice se musíte z neúspěchů, které tvoří větší část vašeho závodění, poučit. Pokud vás porazí porážka, nikdy neuspějete.“
foto
