UCI se snažila před šesti lety rozšířit program světového šampionátu o týmovou časovku, ne o reprezentační výběry, ale o profesionální celky. Letos se jede v týmech o sedmý titul. A bude to časovka zajímavá, protože pořadatelé z hornatého Rakouska připravili i složitou týmovou časovku. To dokazuje profil závodu.

Jaká taktika bude na takové trati úspěšná? Celkový profil je klesající, start v nadmořské výšce 710 metrů je o 128 metrů výš, než cíl v Innsbrucku. Jenže na čtyřicátém kilometru odbočí peloton z údolí Innu a začně velmi náročný kopec. Jeho délka je téměř pět kilometrů a převýšení 300 metrů. Bude to prubířský úsek týmové časovky.

Takový kopec v týmové časovce bude rozhodující pro konečné výsledky, témeř pět kilomterů délky a až 13 % udělá v sestavách jednotlivých celků velkou paseku. Tady dobrý lídr v sestavě nemůže příliš pomoci tomu čtvrtému.

Do časovky musí nasadit týmy "tvrdé" převody. V prvních čtyřiceti kilometrech se pojede hodně nad 60 km/hod. A potom přijde "vrchařská prémie", kdo ji přežije, jak zredukuje tým, jak si zorganizují týmy svůj výběr a taktiku? Bude to rozhodně zajímavé. Pořadatelé v Innsbrucku neudělali jen silniční okruh zajímavý, ale horský profil přidali do všech disciplín a to je dobře. Jednou za čas to tak má být.

V týmových výběrech se budou muset pravověrní časovkáři vydat ze všech sil pod stoupání na Axams a tam předat žezlo časovkářům vrchařským. Ti musejí v co nejlepším složení překonat kopec, sjezd a potom posledních deset rovinatých kilometrů.

Taktika na čtvrtého v týmu

Kopec určitě zamíchá sestavami týmů a nakonec i pořadím jednotlivých výběrů. A výběr pro takovou trať bude docela složitý. Předpokládáme, že bude dojíždět do Innsbrucku většinou jen čtveřice ze základního celku. Těžko se týmy dvacet kilometrů před cílem budou ohlížet na toho pátého - šestého v sestavě. Ale bude to riskantní, třeba pád ve sjezdu, nebo defekt v závěrečných kilometrech bude rozhodující pro celkový výsledek. 

Asi to bude pro profi týmy poslední světový šampionát, celý koncept se nesetkal s velkým pochopením a úspěchem. Proto ani profesionální týmy se už moc neangažují, zájem opadá a disciplína je na konci své životnosti. Zřejmě to byla slepá ulička a pokus UCI zařadit do národního klání světového šampionátu i něco nového a prodloužit celé mistrovství. 

Budeme se loučit s účastí českého týmu a je to slušná satisfakce. Našemu nejlepšímu týmu se dva roky daří i v rankingu evropském, byly to dobré dva roky a účast na MS v Innsbrucku je odměnou, náš tým je nyní na 16. místě evropského žebříčku (1 294 body), jako nejlepší kontinentální celek.

Foto Jan Brychta