Prodloužením závodu na 215 kilometrů se Strade Bianche významně přiblížilo monumentům, například Okolo Lombardie loni měřilo jen o 23 kilometrů více. Ostatní monumenty jsou delší, všechny mají pravidelně přes 250 kilometrů, Kolem Flander mělo loni dokonce 273 kilometry a Milán-Sanremo 294 kilometry. Ale klasiky v kopcích bývají o něco kratší, jak je vidět na příkladu Lombardie, takže stačí už jen pár kilometrů a Strade Bianche bude na stejné úrovni.
Už letošní změna určitě přinese nějaké změny. 31 kilometrů navíc se nezdá moc, ale v průběhu závodu může tento rozdíl rozhodovat. Asi největší význam má posunutí nejtěžšího prašného úseku Monte Sante Marie. V tomto sektoru sterrato, jak Italové prašné cesty nazývají, se prudce stoupá i klesá a v minulosti se zde začínalo útočit a v posledních dvou ročnících zde vítězové odjeli sólo a už je nikdo nedojel. Tadej Pogačar se zde v roce 2022 ve výjezdu zbavil všech soupeřů a 50 kilometrů do cíle objel sám. Tom Pidcock o rok později udělal rozdíl naopak ve sjezdu, jako skvělý technik utrhl konkurenty a ačkoliv byl v průběh závodu několikrát málem dostižen, udržel první místo až na náměstí Il Campo v Sieně.
Monte Sante Marie je nyní asi 90 kilometrů před cílem, takže útočit zde se nemusí vyplatit a jet sólo už odtud je skoro nemožné.
Změn na trati je víc, místo jedenácti prašných úseků se jich jede patnáct a počet kilometrů na sterratu narostl z 63 kilometrů na 71,2 km. Poslední dva prašné úseky předchozích ročníků se nově pojedou dvakrát. Sektory Colle Pinzuto a Le Tolfe dost často rozhodují, protože jsou blízko před cílem. Tentokrát cyklisté, stejně jako dřív, přijedou do sektoru Monteaperti, vyjedou na kopec, sjedou pod Colle Pinzuto, vyjedou nahoru a následně zdolají Le Tolfe, ale nezamíří rovnou do Sieny, místo toho se hned za Le Tolfe dostanou na další prašný úsek.
Sektor Strade de Castagno je rovinatý a měří jen 700 metrů, takže patří k těm lehčím, následuje sjezd, výjezd a další sjezd a příjezd na další sektor Montechiaro, který je spíše ve sjezdu, bude tedy poměrně technicky náročný a nebezpečný. Navíc měří 3,3 kilometru a v závěru Strade Bianche je nejdelší.
Zbytek závodu už účastníci Strade Bianche znají. Před 2,4 kilometru dlouhým sektorem Colle Pinzuto je krátké stoupání, samotný sektor je hodně náročný, celý stoupá a maximum je zde 15 %. Závěrečný sektor Le Tolfe je ještě strmější, má až 18 %, ale je také mnohem kratší, prašná cesta měří 1,1 kilometru, z toho 700 metrů se stoupá.
V úseku Le Tolfe v roce 2021 zaútočil Mathieu van der Poel a utrhl Pogačara, Pidcocka, Van Aerta a další. Udrželi se ho pouze Julian Alaphilippe a Egan Bernal. O rok dříve se zde Van Aert zbavil zbytku soupeřů. V posledních dvou letech kvůli dlouhým sólovým únikům nehrály závěrečné dva sektory tak významnou úlohu, ale po prodloužení trati by se mělo závodit opatrněji a možná se bude čekat až na konec závodu.
Za Le Tolfe už se jede pouze po asfaltu a dlažbě. Závodníci sjedou do Sieny a v cestě už jim stojí pouze stoupání v ulici Santa Caterina, 700 metrů dlouhý kopec, s průměrem přes 9 %. První závodník na vrcholu většinou vítězí, protože před cílem se v úzkých ulicích a na staré dlažbě těžko předjíždí.
Jaký bude opravdový efekt prodloužení závodu o 31 kilometrů se dozvíme až v sobotu. Je však pravděpodobné, že průběh a charakter Strade Bianche se změní.
Zkomplikuje vše déšť?
Pak je tu ještě jedna menší komplikace. V Sieně a okolí momentálně slabě prší a mělo by pršet i v pátek a v noci na sobotu. V den závodu podle předpovědi pršet nebude, nebo jen velmi slabě, takže by neměl být problém všechny prašné úseky projet, ale asi se nebude prášit tak moc, jak je na Strade Bianche obvyklé.
Bílé prašné cesty vysychají rychle, neočekáváme žádné větší bláto, vlastnosti povrchu to přesto trochu změní. Naposledy se v blátě závodilo v roce 2018 a zvítězil Tiesj Benoot, který letos chybí, protože je s Van Aertem na vysokohorském soustředění. Ve všech dalších ročnících bylo počasí dobré, takže favorité nemají s mokrým Strade Bianche zkušenosti. Ale jak se zdá, ani letos to nebude žádná bahenní lázeň.
