Van der Poel se mohl z vítězství radovat daleko před cílem, protože na pásce měl náskok více než minuty a půl. Zasalutoval si a svůj způsob oslavy vysvětlil po dojezdu. „Proč jsem své vítězství oslavil právě takhle? Napodobil jsem emoji, které často posílám svým přátelům,“ říkal s velkým úsměvem na tváři.

„Je to příjemné vítězství. To, že si mohu tento závod odškrtnout na svém seznamu, mi dělá velkou radost. Zejména kvůli způsobu, jakým jsem vyhrál.“ Ten byl opravdu impozantní, útočil opakovaně a v každém těžším hellingu byl nejlepší. Dostal tím tým Visma-Lease a Bike a všechny další sestavy pod tlak. 

„Na Taaienbergu jsem to zkusil poprvé, ale pak tam zůstala poměrně početná skupina. Potom jsem si vybíral momenty, abych závod ještě víc ztížil,“ popsal svou tradiční taktiku. Zdrcující nástup předvedl na Paterbergu, hned po pádu Van Aerta. „Moc jsem nevěděl, co se děje za mnou, ale slyšel jsem, že došlo k pádu. Nevěděl jsem, že to byl Wout,“ vysvětlil Van der Poel. „Ale odtamtud to bylo do cíle ještě hodně daleko,“ smál se. 

Van Aerta nakopl adrenalin a z více než půl minuty ztráty udělal před dalšími hellingy pouze deset sekund. „Myslel jsem si, že se možná dotáhne, ale jel jsem pořád na své watty, a tak se mi naštěstí podařilo získat náskok.“ Nezastavil ho ani déšť. „Sám jsem se postaral o to, abych zůstal v teple,“ usmál se nakonec.

„Spadl jsem hůř, než jsem si původně myslel,“ litoval Van Aert

Stejně jako v předchozích dvou letech se Wout van Aert v cílovém Harelbeke chystal na pódium, ale tentokrát se předtím ještě rychle zkontroloval, rány po pádu na Paterbergu totiž začaly bolet. „Spadl jsem tvrději, než jsem si původně myslel. Teď mě trochu bolí kyčel a loket. Na pravé straně už jsem dost ztuhlý. Snad to nebude nic vážného.“

„Pro mě byl ten pád pro zbytek závodu rozhodující,“ uznal Van Aert. „Potřebujete hodně síly, abyste se po něm vrátili zpátky. Ocitl jsem se sám za Mathieuem a chvíli se zdálo, že je to vyrovnané, ale nedokázal jsem tu díru úplně zalepit.“

Vrátil se také k momentu pádu a přiznal, že to byla hloupá chyba. „Chtěl jsem vyskočit na kostky, abych získal pozici, ale zasekl jsem se s kolem těsně nad hranou.“

Navzdory všem problémům předvedl slušný výkon, jenže Van der Poel byl (opět) o něco lepší. „Chvíli jsem si myslel, že bych mohl odstup stáhnout. Po Karnemelkbeekstraat jsem chtěl udržet vysoké tempo, ale už jsem jel přes hranu. Vlastně jsem byl skoro rád, že se ke mně Jasper Stuyven v závěru přidal.“

„Třetí místo tak pro mě bylo nejvyšší možné. Pád nebyl v boji o vítězství v závodě ideální. Navíc už předtím jsem cítil, že Mathieu je super silný. Bylo tedy logické, že jsem ho jen tak nedojel.“