„Musím se přiznat, že je mi trochu špatně, necítím se moc dobře," řekl Pogačar při rozhovoru pro belgickou Sporzu. Pobledlý Slovinec se nedokázal udržet na nohou a musel si sednout. Po tak těžkém závodě není vůbec divu. „Byl to jeden z nejtěžších závodů, jaké jsem kdy jel. Bylo to opravdu šílené. Do 70 kilometrů před cílem jsem si to užíval, pak už to bylo příliš těžké.“

Pogačar si po Tour de France nebyl jistý startem na světovém šampionátu a přesto nakonec bojoval o titul a získal medaili. „Trať byla příliš technická a také stoupání byla moc krátká. Každé kolo bylo takové výbušné. Už v prvním kole jsme sprintovali do každého stoupání, každých 30 sekund. Nakonec mohu být se svým třetím místem spokojený,“ říká nejvšestranější cyklista současnosti.

„Uvědomoval jsem si, že Mathieu je příliš silný, ale přesto jsem chtěl jet o druhé místo a snažil jsem se na to ušetřit co nejvíce energie,“ vysvětluje. „Proto jsem nejel naplno, občas jsem nějaké střídání vynechal. Také jsem si uvědomil, že nejsem nejsilnější, protože jsem ve stoupáních jsem nedokázal útočit. Ty pro mě byly příliš krátké. V závěru projel Wout rychle zatáčky a stříbro bylo také pryč. A ten spurt už  taky nebyl pravý. Všichni jsme trpěli. Byl to sprint chodících mrtvol.“

Mathieu byl nejlepší, uznal zklamaný Van Aert

Belgičané na titul tentokrát nedosáhli. Wout van Aert na světovém šampionátu podlehl Van der Poelovi letos už podruhé. V zimě v cyklokrosu a nyní na silnici. Stříbro opět pro Wouta van Aerta. „Neskáču radostí,“ přiznal. „Ale se stříbrem jsem vlastně spokojený. Mathieu byl nejsilnější. Při tom útoku jsem byl hned za ním a dokázal jsem s ním jet deset vteřin, pak jsem rupnul. Měl jsem pocit, že i ostatní kluci rychle pochopili, že druhé místo je to nejvyšší dosažitelné.“

Belgičané si vedli dobře, byli u všeho, ale něco chybělo. „Klíčem k úspěchu byla správná pozice. Jako tým jsme to zvládli výborně, byli jsme vždy vpředu. I za to musím klukům poděkovat. Nemám pocit, že bychom udělali něco špatně, prostě byl někdo lepší.“

Van Aert se nakonec opřel do UCI a zákazu vysílaček, který kritizoval už v minulosti. Dokonce nevěděl o Van der Poelově pádu 16 kilometrů před cílem. „Pro UCI je zřejmě stále důležité, abychom jezdili bez vysílaček. Nepatří do do naší doby, nemá to smysl. Například na začátku byl ten protest. Nevěděli jsme, co se děje. Stojíte tam uprostřed pole a doufáte, že někdo přijde a vysvětlí to. To nedává smysl, aby v jednom závodě nebyla žádná komunikace.“

„Jsme profesionálové, kteří jsou zvyklí závodit s vysílačkami. Je prostě hloupé, že nám to v nejdůležitějším závodě není dovoleno,“ dodal.

Nedokážu neustále nastupovat, přiznává Evenepoel 

Obhájce vítězství Remco Evenepoel se nakonec do boje o medaile nezapojil. Na technickém okruhu jezdil ve skupině příliš vzadu a každý jeho pokus o únik okamžitě pokryli soupeři. „Nejsem typ jezdce, který by dokázal neustále nastupovat,“ řekl v cíli. „Nohy se mi v jednu chvíli úplně zastavily.“

„Jako svého nástupce bych raději viděl Wouta," pokračuje Evenepoel, který nyní duhový dres vymění za belgickou trikolóru belgického mistra. „Dnes to byl závod pro Wouta. Sám jsem se jednou pokusil o únik, ale šel po mně Pogačar, který měl celý balík v závěsu.“

„Jako tým jsme si vedli dobře. Zajeli jsme dobrý závod, ale Mathieu van der Poel byl o chlup lepší,“ dodává Evenepoel, kterého ještě čeká časovka, ve které patří k favoritům. 

Byl to masakr, říká Boroš po premiéře na silničním mistrovství

Hned tři čeští reprezentanti se dostali do cíle. Petr Kelemen strávil většinu závodu v úniku a obsadil výborné 24. místo. Michael Boroš absolvoval svůj první silniční šampionát, kolegům z cyklokrosu Van der Poelovi a Van Aertovi sice nestačil, ale i s 37. místem byl spokojený. „S Adamem (Ťoupalíkem, pozn. redakce) jsme měli společný cíl a to byl cíl,“ směje se cyklista týmu Elkov Kasper. 

„Nájezd byl vlastně docela v klidu, jelo se tempo, ale pak nám to překazili aktivisti. Trochu nám tam zatuhly nohy, bylo to docela dost nepříjemný,“ říká náš cyklokrosový mistr. Ale ještě mnohem horší byl vjezd do Glasgow: „To byl masakr, To jsem nezažil. Ale jsem spokojený, že jsem dojel do cíle v takto těžkém závodě. Pak v té naší skupině to docela jelo, díky tomu jsme se dostali do cíle. Ani nevím kolik dojelo lidí, nebo jak to vypadalo kolem nás. Vůbec nevím, bylo to dost nepřehledný na tom okruhu, levá pravá, takže jinak ze závodu nic nevím.“