Slovinsko se rozhodně nemůže pyšnit tak silnou sestavou jezdců, jako jiné země. Matej Mohorič kvůli pádu na gravelu vypadl ze sestavy a Pogačar bude mít k dispozici Primože Rogliče, Luku Mezgece (kterého nedávno srazilo auto, ale měl by být v pořádku), Jana Tratnika, Matevže Govekara, Domena Novaka, Jaku Primožiče a Mohoriče nahradil Matic Žumer. 

Tato sestava se nemůže rovnat síle týmu UAE Emirates, kterou by měl Pogačar na jiných závodech k dispozici. A navíc není ani jisté, že se podaří sladit zájmy celého týmu, protože Slovinci nemají v tomto ohledu moc dobrou historii. Kdo by si vsadil, že Roglič obětuje všechny své naděje a ambice ve prospěch Pogačara? Vedení národního týmu bude mít hodně práce s nastavením taktiky do nedělního závodu. 

„Mistrovství světa se dá trochu srovnávat s monumenty, jenže tam jedete se svými týmovými kolegy, které znáte lépe a oni vás také. Dynamika mistrovství světa, absence vysílaček a jízda na okruhu, to je něco jiného než závodění z bodu A do bodu B,“ uvědomuje si Pogačar. 

Svému týmu však věří. „Je obrovsky silný, v našem týmu jsou i velká jména. Vlastně je to podle mého jeden z nejlepších týmů na světě. Máme dvě a možná tři velmi silné karty, se kterými můžeme hrát ve finále závodu. Ale musíme být opatrní a hrát to chytře.“

Jenže pravděpodobnost, že by ze slovinského týmu mohl vyhrát někdo jiný než Pogačar moc velká není. Roglič je výborný na těžkých jednorázových závodech s náročnými stoupáními. V Curychu to pro něj není ideální. „Je spousta scénářů, které se mohou naplnit, a je otázka, jak na ně zareagujeme. Když se podívám na sebe... Tadej vyhrává všechny ty jednodenní závody, takže v tom patří k nejlepším na světě. Já sám jich jedu jen pár ročně, nebo dokonce žádný. Takže tenhle světový šampionát beru jako příjemnou výzvu,“ neříká nic konkrétního, jak je jeho zvykem. 

Belgie už několikrát prokázala, že dokáže táhnout za jeden provaz, pokud je Remco Evenepoel ve formě. Od světového šampionátu ve Flandrech v roce 2021 se toho hodně změnilo a tituly přicházejí pravidelně. Zejména díky Evenepoelovi, který je určitě dobře připraven i na Curych. Evenepoel bude jednoznačnou jedničkou týmu, což však neznamená, že by si soupeři museli hlídat jen jeho. Tim Wellens, Victor Campenaerts, Jasper Stuyven, Tiesj Benoot, Maxim Van Gils, Quinten Hermans a Laurens De Plus zvládnou bez problému kontrolovat průběh závodu, dokážou udržovat vysoké tempo a vytvořit příležitost k útoku, nebo mohou naskakovat do brzkých úniků a zamotat soupeřům hlavy. 

Selektivní okruh nabízí spoustu příležitostí k útokům

Lídrem belgického týmu je rozhodně Evenepoel, kterému by curyšský okruh měl hodně sedět. Na trati velmi dlouhého okruhu (27 km) jsou dvě hlavní stoupání a spousta menších. Výjezd na Bergstrasse je krátký, měří pouze 700 metrů, ale v průměru má 8,4 % a v maximu 17 %. Zde se dá útočit a další příležitostí je delší výjezd Witikon, který měří 1900 metrů a v průměru má 6,2 %. Jde o rovné stoupání, kde se asi těžko budou vytvářet větší rozdíly, ale Pogačar zvládne utrhnout soupeře i v lehčích výjezdech. Bude to stačit i na Evenepoela?

Následujících deset kilometrů se jede ve zvlněném terénu, kde leží čtyři krátká stoupání od 200 do 700 metrů. To je ideální místo k útoku pro Evenepoela, který jako nikdo jiný na světě umí rozjet tak ostré tempo, že už ho nikdo nedojede. Pogačar by se ho samozřejmě měl udržet, ale pokud ho bude muset sám sjíždět, Evenepoel bude mít díky své aerodynamice výhodu. 

„Útočit se dá na třech čtvrtinách trati,“ myslí si Evenepoel. „Okruh se mi líbí, myslím, že bude třeba co nejvíce šetřit síly a pak veškerou energii vrhnout do správných momentů a do finále,“ vysvětluje olympijský vítěz. „Trať mi vyhovuje určitě mnohem víc než loni,“ vzpomněl si na neúspěšné představení na technickém okruhu v Glasgow.

Pak je tu ještě třetí favorit do party, obhájce vítězství Mathieu van der Poel. Nizozemci budou určitě postupně docházet síly, přece jenom na závodníky čeká kolo 4300 metrů převýšení. Okruh je dlouhý, takže se pojede pouze sedmkrát, ale pokud se pojede vysoké tempo, v závěru by neměl na Pogačara a Evenepoela stačit. Jenže závod se může vyvinout všelijak.

„Trať je záludná, jak všichni říkají,“ přidává svůj pohled stále ještě úřadující mistr světa. „Chápu, že někteří jezdci říkají, že je méně těžká, než se čekalo, protože zejména první část kola bude rozhodující. Ale kumulace stoupání a kilometrů bude mít svou váhu.“

Jedním z klíčových bodů trati je podle Van der Poela stoupání Bergstrasse. „Procentuálně by se to dalo přirovnat k La Redoute (výjezd na trati Lutych-Bastogne-Lutych, pozn. red.) nebo Mur de Huy (známé z klasiky Valonský šíp, pozn. red.), ale je kratší.“ Zároveň však souhlasí s ostatními, že útočit se dá v podstatě kdekoliv. „Na okruhu to může odjet kdykoli. Je tam hodně zatáček a nástupů. Během dne musíte šetřit co nejvíce energie. Zda se tedy mohu stát mistrem světa? Ano, mohu, ale bude to velmi těžké.“

Pogačarův útok se očekává v posledních dvou okruzích. když bude ve své nejlepší formě, může jediným útokem rozhodnout, i když to do cíle bude mít daleko. Zbavit se Evenepoela nebude snadné, ale není to nemožné. Všichni soupeři Pogačara by měli být aktivní už dřív a snažit se dostal Slovince do defenzívy. 

Útočit včas musí většina národních týmů

Udržet se Pogačara v plném útoku dost možná zvládne pouze Evenepoel, takže vlastně všechny ostatní týmy by se měli snažit tvořit závod daleko před cílem. To rozhodně platí o Francouzích, kteří mají v sestavě Juliana Alaphilippa.  Pro dvojnásobného mistra světa by švýcarský závod byl v minulosti ideální příležitosti zvítězit, vždyť v roce 2020 vyhrál na mnohem náročnější trati v italské Imole. Ale už není tak výbušný a silný jako dřív, takže jet na férovku s Pogačarem a Evenepoelem si nemůže dovolit. 

Francouzi mají rozhodně hodně zajímavou sestavu, například David Gaudu je ve skvělé formě a dlouhý únik může vysoko vynést také Romaina Bardeta, Pavla Sivakova nebo Valentina Madouase. „Trať se mi líbí,“ říká Alaphilippe. „Jeli jsme dva okruhy. Je tam od všeho trochu a vyžaduje to všechny druhy dovedností. Musíte být výbušní, odolní a techničtí. Vyžaduje to hodně energie a soustředění, ale především nohy. Myslím, že nám to sedí, i když nemáme nejlepšího vrchaře. Těším se na neděli.“

„Doufáme, že v neděli bude sucho. Budeme muset věnovat větší pozornost místům trati, na které máme tendenci zapomínat, než se soustředit jen na samotná stoupání. Každý bude unavený a můžou přijít nečekané úniky. Bude to velmi náročný závod,“ dodává Alaphilippe. 

Ambiciózní tým mají Američané s Matteem Jorgensonem v čele. Neilson Powless, Magnus Sheffield a Brandon McNulty nepatří k favoritům a ani zmíněný Jorgenson si na největší favority věřit nemůže, jak na vlastní kůži poznal v Montréalu, kde se pokusil udržet s Pogačarem. 

Okruh je dost selektivní, aby z boje o medaile vyřadil sprintery těžší klasikáře, takže takový Mads Pedersen s největší pravděpodobností o medaile nepojede a větší šanci má Mattias Skjelmose. Těžko říct, zda bude závod příliš těžký pro Michaela Matthewse, lídra Austrálie. Matthews je v dobré formě, vyhrál GP Quebec, ale nedokončil těžší GP Montréal. Australan mají celkově hodně silnou sestavu, ale žádného opravdového favorita. 

Stejně jako Italové, kteří stále hledají nástupce Paola Bettiniho. Sestava okolo Antonia Tiberiho je kvalitní, jen tomu chybí nějaký opravdu silný lídr. Toho naopak mají domácí Švýcaři. Marc Hirschi je jasnou jedničkou švýcarského týmu a celou druhou polovinu sezónu směřuje k tomuto dni. Forma mu v posledních týdnech rozhodně nechyběla, vyhrál pět jednorázovek za sebou. Bude to však v tak tvrdé konkurenci stačit?

V Montréalu se ve výborné kondici ukázal Pello Bilbao a měl by být lídrem všestranného španělského týmu. Španělé, podobně jako Francouzi, musejí kolektivně útočit ještě před závěrem závodu, protože opravdového favorita v sestavě nemají. 

Britové mají několik potenciálních lídrů, kromě Toma Pidcocka také Stephena Williamse a v sestavě jsou i bratři Yatesovi. To je dost možností. Nejlepší formu má v poslední době rozhodně Williams, jenže nikdy v životě nezajel dobrý výsledek na opravdu dlouhém jednorázovém závodě. Navíc se teprve chystá na svůj debut na elitním světovém šampionátu. Zkušenější Pidcock by tedy měl být jedničkou týmu. A doufá, že bude mít hodně štěstí, protože proti silnějším soupeřům bude štěstí potřebovat. „Mistrovství světa je loterie, nemusíte být stoprocentní a můžete vyhrát,“ doufá Pidcock. 

Lotyš Toms Skujinš je nenápadným černým koněm mistrovského závodu, vždyť v Montréalu byl šestý. A vždy ambiciózní jsou Dánové s Mattiasem Skjelmosem v roli lídra. Pro Madse Pedersena bude okruh v Curych příliš náročný. 

Českému národnímu se v Curychu zatím vůbec nedařilo a není moc pravděpodobné, že by to elitní muži výrazně vylepšili. Petr Kaltofen vybral Jakuba Otrubu, Michael Boroše, Michala Schlegela a lídrem by měl být Mathias Vacek. Ten by měl mít v náročném a dlouhém závodě největší šanci na nějaký úspěch, ale po dlouhé a úspěšné sezóně už nejspíš není v ideální formě. Snad mu jeho týmoví kolegové pomůžou ušetřit co nejvíce sil do závěru závodu.  

Favorité mistrovství světa 

⭐⭐⭐⭐⭐ Tadej Pogačar, Remco Evenepoel

⭐⭐⭐⭐ - 

⭐⭐⭐ Mathieu van der Poel 

⭐⭐ Marc Hirschi, Matteo Jorgenson, Julian Alaphilippe

⭐ Toms Skujinš, Pello Bilbao, David Gaudu, Maxim Van Gils