Zmíněnou třetí etapu nakonec vyhrál v hromadném spurtu Dylan Groenewegen před Van Aertem a Philipsenem, Peter projel cílovou čarou na 4. místě.  Bezprostředně poté naštvaně směroval ukazováčkem své ruky na Van Aerta a dával mu tím najevo, že si ve spurtu nepočínal správně. A jak se ukázalo v rozhovoru pro italský nejčtenější deník, na incident dosud nezapomněl.

Bezprostředně po dojezdu v cílovém Sønderborgu Sagan řekl, že Van Aert nebezpečně vybočil ze své linie a málem ho poslal do plůtků. "Jsem rád, že jsem po tomto sprintu stále zdravý," řekl tehdy pro VeloNews. Okamžitě také šel za Van Aertem, aby si to vyříkali. Jenže ten poté reagoval směrem k médiím neutrálně: "Kvůli tomu hluku jsem mu nerozuměl. Nevím přesně, na co si stěžoval. Ani nevím, co se přesně stalo a jak blízko byl k plůtkům.“

„Je to skvělý šampion, ale během Tour mě ohrozil. A ještě se neomluvil,“ řekl nyní Sagan na adresu Van Aerta. „Tím mě jako člověk zklamal. Čekám, že za mnou přijde, já za ním nepůjdu. A myslím, že on ví proč."

První sezóna v dresu druhodivizního ToralEnergies nebyla z pohledu Petrova formátu příliš úspěšná. Stal se sice slovenským šampionem, vyhrál etapu na Tour de Suisse (na snímku níže), dojel 7. na světovém šampionátu, obsadil 5. místo na Milano-Torino a na Tour dokončil etapy podvakrát na 4. a 5. místě a jednou byl 6. To vše ale stačilo „jen“ na pozici ve druhé stovce světového žebříčku.

Sám nechce vinit svůj výkonnostní pokles oproti rokům, kdy patřil do absolutní světové špičky, na koronavirus, s nímž se v posledních letech několikrát potkal. "Nerad se vymlouvám," řekl trojnásobný mistr světa. „Ale s koronou mám bohaté zkušenosti: dostal jsem ji třikrát, z toho jednou to bylo vážné a podruhé s menšími příznaky."

Možná má Peter nejlepší roky za sebou, možná se vrátí na bývalou úroveň. Možná to není podstatné. Protože už teď je nezapomenutelnou ikonou světové cyklistiky, závodící legendou a někým, kdo udělal cyklistiku zajímavější a navíc i zábavnější.

Vyhrál toho od roku 2010, kdy vstoupil do světa profesionálů v týmu Liquigas, opravdu hodně. Celkový počet jeho vítězství má aktuální hodnotu 121. Jel 17 Grand Tours a kromě posledních dvou Tour de France, kdy bylo jeho nejlepší umístění v etapě 4., resp. 5. místo, vždy se dokázal dostat na stupně vítězů, z toho v deseti případech minimálně jednou vyhrál. Což mu přineslo sedmero vítězství v bodovací soutěži na Tour a jedno na Giru.

Mimořádně úspěšný byl i na nejprestižnějších klasikách. Ve své sbírce má vítězství jak na Flandrech, kde dokázal být ještě 2., 5. a 6., tak Roubaix, odkud má ještě 5. a 6. místo. Od vítězství na Sanremu byl mnohokrát jen pověstný chloupek, to když dvakrát dojel 2., ale také pětkrát 4.!

Najde se pár borců, kteří mu mohou v těchto statistikách konkurovat, ale jeden primát mu patří samostatně. Od roku 2010, tedy od začátku jeho profi kariéry, není sezóny, kdy by alespoň jednou nevyhrál. V sezóně 2013 vyhrál dokonce 21x. Ale i v roce 2020 zaznamenal jedno vítězství a ne ledajaké: 10. etapu na Giru.

 „V roce 2010 jsem se stal profesionálem a můj první závod byl Tour Down Under v Austrálii. Tam jsem zjistil, že můžu vyhrávat. Pak jsem to začal dělat. Alespoň jedna výhra, každý rok. Víc nepotřebuji."

Letos ukončily svou přebohatou kariéru velké ikony jako Gilbert, Valverde a Nibali. I oni mají na kontě nepřeberné množství výher v nejprestižnějších závodech. Ale každý z nich měl rok, kdy byl bez vítězství. Nibalimu se to přihodilo od roku 2006 v roce 2020. Valverdemu od roku 2003 se to stalo v tom samém roce jako Nibalimu, když nepočítáme, že v roce 2010 mu byly jeho výsledky anulovány a v roce 2011 vůbec nemohl závodit. A Gilbertovi se počínaje rokem 2004 nepodařilo vyhrát v letech 2020 a 2021.

Rok 2023 načne Peter Sagan v Argentině na Vuelta a San Juan. Pak má v plánu soustředění v Kolumbii, po němž přijdou na řadu jarní klasiky. Na otázku, zda ještě dokáže konkurovat těm nejlepším na největších závodech, odpověděl: "Ta otázka se mi nelíbí. Snažím se jako vždy soutěžit na nejvyšší možné úrovni. A kdybych tomu sám nevěřil, nedělal bych to.“