Neúspěch slovenských cyklistů v Rakousku rozdělil například čtenáře portálu cycling-info.sk na dva tábory. Jeden se staví proti reprezentačnímu kouči Jánu Valachovi, druhý proti současnému vedení Dukly Banská Bystrica. Je to akcelerováno špatným výsledkem na MS, ale je to pochopitelně založené na delším napětím uvnitř slovenské cyklistiky, které vzniklo i přesunem trenčínské Dukly do Banské Bystrice. To napětí na Slovensku je cítit delší dobu, jen Peter Sagan svými světovými tituly obrušoval hrany.

Měl Peter vůbec jet na světový šampionát?

To je první otázka v celé kauze. Země s bohatou základnou závodníků jezdce podobné Peteru Saganovi nenominovaly, Slovensko si ovšem vybírat nemůže. Neměl Sagan slovenskou veřejnost "poučit", že to není šampionát pro něho, tím že startovat nebude? Pochopitelně byl stále tím nejlepším a nejvýkonnějším z celé slovenské reprezentace.

Sagan se na trati ukázal a závod nedokončil. Potěšil slovenské fanoušky, kteří do Innsbrucku odcestovali a chtěli ho vidět, ale současně tím i vyvolal jakousi naději, že i tentokrát bude bojovat o světový titul. Jemu samotnému bylo jasné, že to nebude možné. Taky k samotnému závodu přistoupil v jasném duchu a alespoň hezky předal dres s duhou Alejandru Valverdemu.

Přikláníme se k tomu, že udělal tu jedinou možnou věc, startoval. Kdyby nejel, vrtal by mnohým příznivcům cyklistiky červík pochybnosti, že by to mohl zvládnout, podobně jako na Olympijských hrách. Ale odpověď je jasná, nemohl tady bojovat o duhový trikot.

Peter bude mít šanci hned za rok na reparát. Yorkshire je stavěný na něho, další rok ve Švýcarsku zatím není jasné, jak bude trať vypadat, ale očekává se vrchařská trasa a za tři roky Flandry budou opět pro něho ideální. Letos to nebylo žádné selhání, jen byl zavod stavěn pro lehké cyklisty. 

Je Ján Valach mužem na správném místě?

O tom se na Slovensku také hodně diskutuje, opět je to otázka rozdělení cyklistické veřejnosti. Tým Bora - hansgrohe má ve svém týmu jednoho slovenského sportovního ředitele, který je ve vypjatých okamžicích klasických závodů důležitou osobou. To si v soukromém subjektu, jakým je profesionální tým, vedení uvědomuje. Proč by snižovali Saganův potencionál komunikačním nedorozuměním, když se rozhoduje v krátkých okamžicích. Je dobré mít u vysílačky člověka hovořícího mateřštinou a rozumějícího cyklistice.

A kdo jiný by měl velet reprezentačnímu výběru, který je postavený jen na jednom závodníkovi, než ten, který je Saganovi po boku většinu sezóny? Jiná volba není.

Jistě, Ján Valach není tím, kdo objevil Petera Sagana. Valach ani není trenérem zbytku reprezentačního výběru, ale je koučem při samotném závodě a vše dělá ve prospěch jejich lídra. Valacha objektivně nejde hodnotit letos za to, že nedojel ani jeden Slovák do cíle. Ale Valacha je možné hodnotit za to, že v Kataru, v rozhodující zatáčce, byli všichni tři reprezentanti na správném místě. A Slovensko mělo všechny v první skupině, když to bylo důležité. Závod mohl dopadnout úplně jinak a ani Peter Sagan by se do čela závodu už nedostal. Čeští závodníci tam zaváhali a vepředu jsme neměli nikoho.

Pomůže Sagan pozvednout slovenskou cyklistiku?

Slovensko není historicky silnou cyklistickou zemí. Cyklistika tam vždy existovala, ale i ve společném Československu byla v českých zemích silnější. To je prostá skutečnost. Slovensko je malá země, ale například Slovinsko je ještě poloviční. Slovinsko nemá Sagana, ale podívejme se na to neuvěřitelné množství profesionálů ze Slovinska.

Sagan na Slovensku přitáhl pozornost k cyklistice, ale neexistuje široké cyklistické hnutí, které by podchytilo mládež a rozšířilo základnu. Pokud nemá adept cyklistického sportu ve dvanácti/třinácti letech dostupnou organizovanou skupinu, tedy cyklistický oddíl, tak se s cyklistikou mine. A ta dostupnost musí být v rozmezí dvaceti kilometrů. Ve své podstatě je na tom založen úspěch slovinské cyklistiky.

Musíme konstatovat, že takovou strukturu, jako má v cyklistice Slovinsko, jsme měli na 80 % České republiky i my, ale už dávno nemáme. Horší to bylo na Slovensku a pochopitelně ani Sagan to nemůže ovlivnit.

České a slovenské cyklistické hnutí si je podobné

Především v tom, jak je rozpolcené. Na příkladu situace po MS na Slovensku vyčnívají dva protichůdné proudy, ale o to příliš nejde. Vždy budou určité protichůdné názory, rozdílné koncepce, přirozený souboj oddílů a týmů. To je ve své podstatě i pozitivní.

Ale co je nezdravé na Slovensku i v Čechách?

Budování silných svazů a ne budování hnutí. To je tím nejzákladnějším problémem. U nás i na Slovensku si svazoví úřednící budují silný svaz s pěknými státními dotacemi. Ale co z toho má hnutí? Základní hnutí v jakémkoliv sportu dělají dole dobrovolníci, dělají to zadarmo, dělají to pro mládež a dělají to z lásky ke konkrétnímu sportu. Finanční odměna za to není žádná, jen dobrý pocit. Ovšem když vidí u svých svazových představitelů úplně jiné motivační pohnutky, tak ztrácejí i svoji prvotní motivaci.

Sagan a u nás například Roman Kreuziger udělají cyklistice, hnutí a svazům hodně marketingové práce, popularizují cyklistiku. Shodou okolností si i oba uvědomují potřebu budování základny a oba založili své akademie pro mládež. Ale je potřeba, aby byla organizovaná cyklistika dostupná velkému procentu populace v obou zemích, a to je práce cyklistických svazů.

Indikátor čehosi nezdravého

A stejně jako u nás, i na Slovensku jsou cyklisté, kteří nepotřebují (kvůli licenci) svaz, tedy hobíci, mimo oficiální hnutí. To je alarmující faktor už mnoho let, indikující něco nezdravého a ani Sagan to prostě nezachrání. Oběma hnutím schází dobrovolníci, oddíly, mládežnické kluby. Schází jim ti "hobíci".

Foto Sirotti a FB