Letošní ročník Eschborn-Frankfurt byl oproti předešlým mnohem náročnější, na nové trati se dvěma výjezdy na Feldberg (8 km, 5,9 %) uspěli klasikáři, ačkoliv to v souboji se sprintery bylo hodně těsné. Právě ve výjezdu na Feldberg se mnozí sprinteři neudrželi v první skupině, která čítala 30 jezdců. Vpředu chyběli Arnaud De Lie (Lotto Dstny) a čtyřnásobný vítěz závodu Alexander Kristoff (Uno-X) a jejich týmy spolupracovaly na stíhání první skupiny.
50 kilometrů před cílem se obě skupiny spojily, ale to nebyl konec všech pokusů o úniky. Nejdříve zaútočil Martin Marcellusi (Green Project-Bardiani) a jako první najel do spoeldního většího stoupání Mammolshain (2,3 km, 8 %). V prudkém výjezdu nastoupil Marc Hirschi (UAE Emirates) a vznikla elitní skupina deseti jezdců, kde kromě Hirschiho a Marcelussiho vydrželi také Lorenzo Rota, Georg Zimmermann (oba Intermarché), Søren Kragh (Alpecin-Deceuninck), Patrick Konrad (Bora-Hansgrohe), Stevie Williams, Ben Hermans (oba Israel-Premier Tech), Georg Steinhauser (EF Education-EasyPost) a Alessandro Fedeli (Q36.5).
A tato skupina to dotáhla až na cílovou pásku, i když to byl těžký souboj se stíhací skupinou, kde pracovali především jezdci Jayco AlUla pro Michaela Matthewse. Australané se dopředu nedostali, naopak byli pohlceni pelotonem, kde byli další sprinteři. 5 kilometrů před cílem peloton ztrácel půl minuty a v cíli pouze 18 sekund, ale to uprchlíkům bohatě stačilo. O vítězi se rozhodovalo ve spurtu, Kragh začal sprintovat hodně brzo, celý poslední kilometr skupinu táhl a nastoupil z první pozice, ale v podstatě neměl konkurenci a připsal si první vítězství v dresu Alpecinu a první vítězství po necelých třech letech.
Druhý skončil Konrad a třetí Fedeli, na Hirschiho zbylo smolné čtvrté místo a na Rotu páté. Ve spurtu pelootnu byl nejlepší De Lie před Kristoffem.
„Byl to opravdu náročný závod se spoustou nastoupaných metrů. Více, než jsem očekával,“ řekl v cíli vítěz závodu. „Při druhém výjezdu na Feldberg jsem měl problém, ale nevzdal jsem se a nakonec závod dopadl perfektně.“
Ve výjezdu na Mammolshain byl naopak mezi nejlepšími: „Když jsem se dozvěděl, že máme náskok, hned jsem věděl, že teď do toho musím dát opravdu všechno a dobře spolupracovat s ostatními jezdci. Mohli nás dohnat, ale neměl bych šanci, kdyby v první skupině byli všichni sprinteři.“
Do spurtu si nepochybně hodně věřil: „Věděl jsem, že i ostatní kluci cítí bolest v nohách. Vždycky radši začínám spurtovat jako první. V předchozích klasikách jsem takto vyhrál sprint ve druhé nebo třetí skupině. Prostě jsem si říkal, že když začnu dřív, mám největší šanci.“
