O etapě se rozhodlo ve spurtu vrchařů a v takovém případě nemá Tadej Pogačar žádnou konkurenci. Snadno porazil Felixe Galla (AG2R Citroen), Jonase Vingegaarda (Jumbo-Visma) a bratry Yatesovi. V průběhu pouze 133,5 km dlouhé etapy se toho však stalo mnohem víc. Bojovalo se o body do vrchařské soutěže, o etapu i celkové pořadí.
Cicconemu nikdo nebránil
Už od prvního sjezdu se závodilo o celkové pořadí. Došlo totiž k pádu Carlose Rodrigueze (Ineos Grenadiers) a Seppa Kusse (Jumbo-Visma). Oba se dokázali vrátit do hlavního pole, ale nakonec na pád doplatili. Rodriguez přišel o čtvrté místo a Kuss o první desítku.
V alsaské etapě bylo k dispozici šest vrchařských prémií a teoreticky až 37 bodů. Pouze čtyři závodníci mohli ještě myslet na puntíkatý trikot, byl to však pouze Giulio Ciccone (Lidl-Trek), který se opravdu snažil. Ital za pomoci svých týmových kolegů, především Mattiase Skjelmoseho, vyhrál první čtyři prémie a definitivně si pojistil vítězství. Gall a Vingegaard mu nedělali žádné problémy. Při průjezdu čtvrtou prémií Col de la Schlucht to Ital oslavil, jako by projížděl cílovou páskou na prvním místě.
Pinot bojoval o pohádkové vítězství
Ciccone mohl nadále bojovat o skutečnou etapu, byl ve vedoucí skupině s náskokem 1:20 před pelotonem, kde pracovali především jezdci UAE Emirates, kteří měli jasný plán - nejdříve dostihnout uprchlíky a poté připravit pozici pro útok Pogačara. A dařilo se jim to, ačkoliv uprchlíci se nechtěli vzdát předem. Především Thibaut Pinot (Groupama-FDJ), pro kterého to byla poslední příležitost v životě vyhrát etapu na Tour a navíc se závodilo na jeho domácích silnicích. Pinot zaútočil z vedoucí skupiny 31 km před cílem, ve stoupání Petit Ballon, a pokračoval sám.
Toto stoupání si vybral záměrně, serpentina 27 km před cílem byla totiž obsypána tisícovkami jeho fanoušků, kteří zde čekali jen na něj. Pinot tudy projel na prvním místě, s náskokem 30 sekund před Tomem Pidcockem (Ineos Grenadiers), Warrenem Barguilem (Arkéa Samsic) a Chrisem Harperem (Jayco AlUla). V pelotonu držel tempo Wilco Kelderman pro Vingegaarda s odstupem 1:15.
Pogačar zaútočil v cílovém výjezdu
V technickém sjezdu z Petit Ballon držel Pinot vedoucí pozici před trojicí pronásledovatelů, zatímco jeho týmový kolega a lídr David Gaudu (Groupama-FDJ) nezvládl jednu z pravotočivých zatáček a spadl. Dlouho čekal na náhradní kolo a ztratil kontakt s hlavní skupinou. O první desítku v celkovém pořadí však nepřišel, naopak si polepšil na deváté místo, protože zraněný Kuss dokončil s velkou ztrátou.
Pinot dojel pod poslední výjezd Platzerwasel s malým náskokem a velmi malou nadějí na etapové vítězství. Byl aspoň vyhlášen nejaktivnějším závodníkem 20. etapy. Už 13,5 km před cílem z této skupiny zaútočil Pogačar, čímž zlikvidoval zbývající uprchlíky a pouze Vingegaard dokázal ihned zareagovat. Se Slovincem střídat nechtěl, jen se držel v háku a k dvojici se vrátil Gall. Rakouský vrchař poté udržoval tempo skupiny. Z druhé skupiny zaútočil nejdříve Simon Yates a přidal se také jeho bratr Adam a společně ujížděli ostatním soupeřům.
Dvojčata na vrcholu Platzewaselu ztrácela 15 sekund a ve zvlněném závěru si dojela do první skupiny. Adam okamžitě najel na čelo a udržoval tempo pro Pogačara. A také mu rozjel spurt. Vingegaard se sice snažil svého rivala zaskočit včasným nástupem, ale Pogačar si dával pozor a s přehledem si dojel pro druhé etapové vítězství na této Tour a celkem jedenácté v kariéře.
„Dnes jsem se konečně cítil zase sám sebou,“ řekl nadšený Pogačar po dojezdu. „Byla to opravdu dobrá etapa od začátku do konce. Bylo skvělé cítit se po mnoha dnech trápení zase dobře a dotáhnout to na etapové vítězství. Mohl bych pokračovat ještě týden,“ směje se lídr UAE Emirates „Ale ne, jedeme domů.“
Pogačar využil týmové spolupráce s Adamem Yatesem a v posledních kilometrech už nebylo pochyb o tom, kdo si jede pro vítězství. „Čekal jsem, až se Adam vrátí, protože ho znám a mohl mi to super rozjet. Díky němu jsem do finále vstupoval méně nervózní a vyhrát bylo o něco snazší. Jsem moc rád, že tým opět odvedl tak skvělou práci.“
Na otázku, co je jeho nejlepší a nejhorší vzpomínkou na letošní Tour, měl Pogačar rychlou odpověď. „Myslím, že atmosféra v autobuse každý den bude mou nejlepší vzpomínkou na tuto Tour de France. Nejhorší bylo, když se na mě Marc Soler pokaždé podíval, jak trpím v jeho háku při stoupání na Col de la Loze. Má děsivé oči. Jeho pohled byl nejstrašidelnější,“ dodává rozesmátý šampión.
Vingegaard obhájil celou Tour
Vingegaard samozřejmě slavil taky, definitivně si zajistil druhé celkové vítězství na Tour a radost měli i další jezdci z první skupiny. Adam Yates obsadí celkové třetí místo, Simon Yates končí čtvrtý a Gall udržel osmou příčku. Smolař Rodriguez si pohoršil na konečné páté místo. Pello Bilbao (Bahrain Victorious) bude šestý, Jai Hindley (Bora-Hansgrohe) sedmý, Gaudu devátý a Guillaume Martin (Cofidis) desátý.
„Vyhrát Tour de France podruhé je stejně úžasné jako poprvé. Ještě si musíme dát pozor na pařížskou etapu, protože se může stát cokoli... Ale ano, je to úžasný pocit. Skoro tomu nemůžu uvěřit. Rozhodně to byla celé ty tři týdny šílená bitva. Jsem si jistý, že pro fanoušky to byla skvělá podívaná,“ řekl už zcela uvolněný Vingegaard a složil Pogačarovi poklonu. „Moc si vážím toho, jak krásná byla moje bitva s Tadejem. Je to skvělý chlap a už od Bilbaa to byla bitva. Jsem velmi vděčný svému týmu, protože bez něj bych to nikdy nedokázal. Všichni jsme během těch tří týdnů odvedli skvělou práci. Měli jsme plán a ten jsme dokonale splnili.“
Rozhodnuto je i v ostatních soutěžích. Ciccone oblékne v etapě do Paříže puntíkatý dres jako první Ital od roku 1992 a vítězství Claudia Chiapucciho. Jasper Philipsen (Alpecin-Deceuninck) má jistý zelený dres a Tadej Pogačar počtvrté za sebou vyhraje soutěž do 25 let. Nejlepším týmem bude vyhlášen celek Jumbo-Visma.
