Etapa by za normálních okolností měla dva předpokládané scénáře. Buď se podaří úspěšný únik závodníků, kteří se dokážou obstojně pohybovat v kopcovitějším terénu a přitom nikoho v celkovém pořadí neohrožují, anebo dojde na souboj sprinterů, přičemž druhá varianta se zdála pravděpodobnější.
O únik se bojovalo v podstatě celý den, občas se podařilo nějaké skupině odjet, ale nikdy to nemělo tak dlouhého trvání, abychom mohli mluvit o denním úniku. Co bylo zajímavé, do úniků chodili i jezdci Quick-Stepu, nejprve Van Wilder a po něm Fausto Masnada. O to, aby nikdo úspěšně neodjel, se staraly především dva týmy. Cofidis pro Coquarda a Israel pro Stronga.
Jelikož na čele průběžného pořadí šlo o vteřinky, Jumbo-Visma zařídilo, že první rychlostní prémii na 66. km vyhrál Roglič. A protože Evenepoel stihl být hned za ním, přišel pouze o vteřinu.
Příležitost pro jezdce Cofidisu a Israele, jak se zbavit největšího nebezpečí v podobě Grovese (Alpecin), byla jediná vrchařská prémie, jejíž stoupání začalo na 140. km, tedy 35 km před cílem. Jenže v první části tohoto stoupání se rozhodl k sólo akci Marc Soler (UAE), pátý muž průběžného pořadí, který měl stejný čas jako čtvrtý Landa a na Rogliče ztrácel +1:50 min. Nebezpečný byl tedy hlavně pro Landu, a proto Bahrain vyslal na čelo Pernsteinera.
To ale nebyla, jak se posléze ukázalo, hlavní zápletka. Necelý kilometr pod vrcholem 5,5 km kopce akceleroval samotný Evenepoel a Roglič tedy musel jít po něm. Belgičan toho nehodlal nechat, ale Roglič neměl sebemenší zájem ani důvod mu pomáhat. Takže dojeli Solera, který na další námahu rezignoval, ale Evenepoel se rozhodl, že by to mohli zkusit až do cíle, kde čekaly nejzajímavější bonifikace.
Poněvadž Roglič mu nemínil vůbec střídat, začal mladý jezdec Quick-Stepu, který soupeře hlasitě ke střídání vybízel, kroutit hlavou na znamení, že mu tedy nejde do hlavy, proč s ním Slovinec nespolupracuje, vždyť by ho Evenepoel mohl v cíli porazit a stáhnout jeho náskok o 4 vteřiny. Takže to nakonec vzdal.
Nikoli však doslova. Deset km před cílem byly k mání další vteřinky na druhé rychlostní prémii. Jumbo se pokusilo zopakovat to, co se povedlo na první prémii, ale správně motivovaný Evenepoel, pochopitelně za týmové pomoci, tentokrát Rogličovi porážku vrátil. Takže na prémiích to bylo fifty fifty.
Na druhé prémii bylo zajímavé i to, že Soler byl stále při chuti, dojel si pro vteřinku a přeskočil Landu v průběžném pořadí.
Protože poslední kilometry byli při sjíždění dvojice lídrů a poté i po jejich dojetí aktivní jezdci Alpecinu, bylo jasné, že Groves stoupání přežil. Aby to ale neměli tak úplně bez komplikací, tři kilometry před cílem měl Australan defekt. Dostal kolo od kolegy, další na něj počkal v koloně a pak ho převážel pelotonem dopředu. Akorát včas. Vedle Alpecinu, Cofidisu a Israele měli chuť na etapu i v BORA-hansgrohe prostřednictvím Schellinga.
Byl tu však ještě jeden tým, který tu sice žádného sprintera nemá, ale do spurtu šel vehementně. Quick-Stepu se sice podařilo přivézt Evenepoela do spurtu na dobré pozici, jenže se ukázalo, že proti sprinterům je to marné. Skončil na pátém místě a z náskoku Rogliče neumazal nic.
Na prvních dvaceti místech průběžného pořadí se kromě výměny Solera s Landou nic nezměnilo. Roglič vede celkové pořadí, bodovačku i vrchaře. Poněvadž mu je 33 let, dres nejlepšího mladíka má v držení Evenepoel. Týmy vede suverénně Solerovo a Almeidova UAE Emirates.
Pro tým Jumbo-Visma je ale dnešní etapa velkým varováním. Zítra je na pořadu etapa poslední, která bude skýtat víc příležitostí, jak by je mohl Quick-Step a Evenepoel ohrozit. A Belgičan jak dnes ukázal se rozhodně nemíní s druhým místem smířit. Takže to bude nejspíš hodně zajímavé až do posledních metrů.
A jedna perlička na závěr. Eganu Bernalovi se v Katalánsku vůbec nedařilo, každou etapu na tom byl hůř, a aby svému neštěstí nasadil korunu, dnes spadl a závod vzdal.
Po etapě se Remco Evenepoel rozpovídal: „Už před etapou jsme tenhle útok plánovali. Vlastně jsme chtěli jet na plný plyn odspodu stoupání, ale bral za to jiný tým, který měl zájem na sprinterské koncovce. Čekal jsem proto do posledního kilometru. Tam jsem zaútočil jako v Lutychu-Bastogne-Lutych, přes vrchol stoupání a pak na plný plyn ve sjezdu. Nakonec jsem měl s sebou špatného jezdce. No, špatný jezdec…“, smál se Evenepoel s odkazem na Rogliče.
"Pokud bychom spolupracovali, pravděpodobně bychom dojeli do cíle společně. Ale myslím, že jeho tým se rozhodl, že nemůže jet, aby chránil dres. Plně to chápu, ale je to škoda, protože by bylo hezké, kdybychom si mohli jet pro etapové vítězství. Není to tak, že bych byl naštvaný nebo tak něco. To je cyklistika," projevil Evenepoel po etapě pochopení pro Rogličovo počínání.
Nakonec vysekl svému soupeři poklonu: „Je velmi příjemné závodit proti svému idolu, opravdu k němu vzhlížím. Je velmi příjemné závodit se superstar, jakou je Primož."
