Opakuje se to každý rok. Jakmile přitáhnou televizní přenosy z Tour de France diváky, kteří jinak cyklistiku nesledují, čelíte, vy jako fanoušek cyklistiky, spoustě otázek. Cyklistika má svá pravidla, své nuance, které musí fanda chápat, aby pochopil, co se děje na televizních obrazovkách. Možná to jsou pravidla trochu složitější. Určitě pro ty, kteří jinak cyklistický sport pravidelně nesledují.
Extrémně vytrvalostní sport
To je cyklistika a je to další faktor, zasahující do pochopení dějů v pelotonu. Ze sportů, které jinak může televizní sportovní fanoušek sledovat, se cyklistika odlišuje. Úplný sportovní laik vám k Tour de France řekne, že je to hloupost spojená jen s nadopovanými cyklisty. Přeci není možné sportovat po tři týdny, každý den až šest hodin a ujet tak nějakých tři a půl tisíce kilometrů, přes kopce, které smrtelník nepřejede a kolo by musel tlačit.
Na televizních obrazovkách tento fanoušek sportu jinak vidí jen sporty (když pomineme hry), kde se sportovec snaží svůj úsek absolvovat v maximálním tempu od začátku do konce. To u atletických běhů do 400 metrů, nebo mu to tak u obrazovky připadá třeba i u čtyřicetikilometrového maratonu.
Je mnoho sportovních fandů konzumující sportovní televizní přenosy, kteří sami jen provozují gaučink. Jim je jakákoliv sportovní činnost nepochopitelná. Ale je i mnoho televizních fandů, kteří sami něco provozují, třeba tenis, nebo si jdou zahrát fotbálek, v zimě hokej. A ani z nich mnozí nechápou podstatu sportu, jakým je cyklistika.
A tak bude cyklistický sport vždy lépe pochopený v zemích, kde se v mládí a v životě co největší část populace s cyklistikou seznámí. Vyzkouší si jízdu na kole, případně i cyklistický závod, nejlépe v mládí. V tomto směru je i české školství, osnovy tělesné výchovy světelné roky za zeměmi s cyklistickou kultůrou. Škoda.
A pro tyto "necyklistické" fanoušky, nebo jen diváky televizních přenosů, máme jedno laické vysvětlení. V etapě se závodník chová asi tak, jako když si vyrazíte na pěší tůru, v které některé úseky absolvujete klusem, během, nebo sprintem. Prostě cyklista většinu kilometrů Tour de France absolvuje v aerobním pásmu (to je tepové pásmo v kterém se pohybujete v práci, v domácí činnosti, na zahrádce a podobně) a jen rozhodující okamžiky závodu vstupuje do tepových vyšších pater do anaerobních a maximálních, to jsou pásma, v kterých provozujete svůj amatérský sport a úplní nesportovci se do těchto tepových oblastí dostávají například při výstupu do druhého patra činžovního domu.
A proč tedy dobře trénující Sagan nejede o ten žlutý trikot?
Protože soutěž o žlutý trikot je založena na sčítání časů ve všech etapách závodu. A je jisté, že on sprinter a klasikář nebude stačit nejlepším vrchařům při dojezdech v horách. Ztratí v kopcích mnoho minut, které na tyto soupeře už nikde nemá šanci získat. Tito soupeři s ním prohrají rovinatou etapu, ale přijedou v pelotonu, ve stejném čase jako on.
A proč pravděpodobně získá zelený trikot?
Protože soutěž o zelený trikot je založena na sčítání bodů, které závodníci sbírají v cíli etapy a na prémii během etapy. A ti soupeři, kteří budou vynikající v horském dojezdu, nejsou tak dobří sprinteři, nejsou tak rychlí a body nemají šanci získat a ani se o to nesnaží.
Když to tak trochu přeženu, tak etapový cyklistický závod je něco podobného, jako by se v jedné atletické soutěži sešli všichni běžci od stovkařů po maratonce. Že to není možné? Ano, při běhu není, v cyklistice to možné je a je to tím, že sportovci sedí na kole. Je to možné tím, že se různě disponovaní sportovci v našem sportu VEZOU (často zadarmo) na kole.
Foto Sirotti
