Třetí etapa, jež měla start i cíl v San Juanu na autodromu Villicum, měřila 171 km a patřila mezi ty ze tří profilově nejjednodušších etap letošního ročníku Vuelta San Juan, které kdyby neskončily hromadným dojezdem, bylo by to překvapení. I když právě v samém závěru této etapy využil při posledním ročníku v roce 2020 Zdeněk Štybar zvlněného závěru a překvapivého momentu a dokázal vybudovaný náskok těsně uhájit až na pásku. Což bylo jeho prozatím poslední profesionální vítězství.
Uprostřed trasy byly naplánovány dvě sprinterské a jedna vrchařská prémie, ta však měla až "komické" rozměry: 0,5 km a 0,2 % sklonu.
Brzo po startu odjela skupina outsiderů z domácích, resp. jihoamerických týmů. Její počet se proměňoval, až se ustálil na počtu sedmi cyklistů, z nichž šest bylo Argentinců. Pravidelné tempo pelotonu udávali vybraní jezdci Soudal-Quick Step, Movistar a Bora-hansgrohe. Už 35 km před cílem byli dojeti poslední dva uprchlíci.
Peter Sagan (průběžně 5.) a Fernando Gaviria (3.), dvě velké hvězdy letošního ročníku
Následovalo příměří vyššího tempa a čekalo se na posledních deset kilometrů. Mezi 9. a 5. km před cílem totiž přišlo stoupání od 1 do 4 % a po 2 km klesavé pasáže přišly na řadu ještě dva kratší stoupavé úseky. Tady se něco stát mohlo. A skutečně se stalo.
5 km před cílem se pustil do sólové akce Simone Bevilacqua z EOLO-Kometa. Ten ještě úspěšný nebyl.
Ve chvíli, kdy necelé 2 km před cílem na čele zvolnil Remco Evenepoel, vystřelil razantně kupředu Quinn Simmons (Trek-Segafredo). Jemu se pokusil dostat do háku Maximiliano Richeze (Argentina), ale nedařilo se mu mezeru zacelit.
A když se na poslední dvoustovce téměř na zadní kolo Simmonse dostal, byl tak na limitu, že byl rád, že uhájil těsně alespoň 2. místo před dotírajícími sprintery v pořadí Bennett (Bora-hansgrohe), Gaviria (Movistar), Nizzolo (Israel) a Sagan (TotalEnergies), který si tu může předplatit umístění v top ten, jen ta vítězná etapa ani ve třetím absolvovaném ročníku ne a ne se dostavit.
Maximiliano Richeze
Simmons v podstatě zkopíroval Zdeňka Štybara z před dvou let. A Richeze se přiblížil ke svému happy endu, že blíž už to nešlo. Možná poslední příležitost v posledním závodě jeho kariéry?
Jelikož Fabio Jakobsen nebodoval, Sam Bennett nejenže uhájil vedoucí postavení, ale ještě ho navýšil. Na 6 vteřin. Uvidíme, zda tomu tak bude i po následující, čtvrté etapě. V ní se do kopců pojede, profilem je velmi podobná etapě druhé, jenže i ta skončila soubojem sprinterů.
Pokud se to Samovi podaří, bude to stejně jeho labutí píseň. Po dnu volna totiž přijde na řadu královská etapa s dlouhatánským výjezdem do Alto Colorado, a tam sprinteři zcela jistě stačit nebudou.
Sam Bennett
Prvních 12cyklistů získalo čas jako vítěz. Dalších 43 načetlo ztrátu 2 vteřiny. Mezi nimi i Mathias Vacek, který tak udržel 4. místo mezi jezdci do 23 let. Jan Hirt poté, co v průběhu etapy pracoval pro tým, načetl ztrátu +3:07 min.
„Největší podíl na vítězství měli kluci z týmu. Ráno mi trenér poslal video ze závěru této etapy. Řekl jsem svému spolubydlícímu Mathiasovi (Vackovi): Pokud mě dovezeš až do tohoto místa, vyhraju. Viděli jste kluky, jak celou cestu od 30 km do cíle byli vždy tam, kde být měli," řekl vítěz etapy.
"Vyhrát takhle je něco výjimečného. Pro jezdce, jako jsem já, není spousta příležitostí – nevyhraju ve sprintu a nevyhraju ve velkých horách, takže musíte jít do těžkých dnů nebo ve finále takhle útočit. Znám svou fyziologii, vím, že v takovém terénu a závěru jsem jedním z nejlepších jezdců, takže jsme to museli udělat. Letos jsem dal týmu jeden slib, a to vyhrát více závodů, protože loni jsem nevyhrál žádný. Teď jsem na tom o 100 procent lépe," uzavřel 21letý Američan, který si tímto připsal třetí profesionální vítězství.
