Poslední etapa sedmidílného závodu nejvyšší kategorie UCI patřila z těch, které nekončily na vrcholu těžkého stoupání, k profilově nejtěžším. Sice na 136 km pouze 1840 vertikálních metrů, ale rozhodující bylo, že závěrečných 50 km se odehrálo na okruhu v Barceloně, v jehož rámci se bylo nutno popasovat 6x se stoupáním Alt de Castell de Montjuic, které bylo sice první dva kilometry pozvolné, ale poslední sedmistovka se zvedla nad 10 %.
Na trase bylo možno posbírat až 35 bodů do vrchařské soutěže. S ohledem na to, že rozdíl mezi prvním Rogličem a druhým Evenepoelem činil před etapou deset vteřin, jevily se velmi důležité i obě rychle za sebou jdoucí sprinterské prémie v rovinatém úseku mezi úvodní zvlněnou částí a barcelonským okruhem.
V první fázi závodu odjela pětice dobrých vrchařů Martin (Cofidis), Carapaz a Carr (EF), Verona (Movistar) a De La Cruz (Astana). Martinovi šlo o body na první vrchařské prémii a také si je zajistil. O něco později, když do cíle zbývalo něco přes sto kilometrů, si dopředu dojeli další čtyři jezdci Bizzkara (Euskaltel), Bouchard (AG2R), Hayter (Ineos) a Grmay (Jayco).
Tempo pelotonu určovali cyklisté Soudal Quick-Step. Jejich konkurentům z Jumbo-Visma nejspíš vyhovovalo, že muži v úniku pobrali body na sprinterských prémiích. Martin pokračoval ve sběru vrchařských bodů i na okruhu v Barceloně, dokud nebyl únik zlikvidován, což se stalo 30 km před cílem.
Quick-Step poté rozjížděl maximální tempo pro Evenepoela, na jehož zadním kole byl neustále přilepen Roglič. A z tohoto tempa při třetím přejezdu Montjuicu pod vrcholem stoupání atakoval lídr belgického týmu. Roglič s jeho nástupem neměl zásadní problém. Udržet se obou borců pokusil Marc Soler, ale zpočátku marně. Oba lídři průběžného pořadí v aktivitě nepolevili ani po zdolání vrcholu, ale Slovinec to se spoluprací nepřeháněl, takže si je Soler dokázal dojet.
Jenže při předposledním přejezdu kopce na cílovém okruhu při opětovném nástupu Evenepoela Soler opět nestačil. Ale přestože se za ním usilovně závodilo, dokázal udržet malý náskok až do cíle a obsadit alespoň třetí místo.
V závěru si vlezl na čelo dvojice vpředu Primož Roglič a poté nijak nekomplikoval Remco Evenepoelovi cestu za vítězstvím v etapě. Etapák byl totiž i tak jeho!
"Bylo to šest náročných dnů a dnes jsem čekal ještě jeden poslední těžký den," řekl Slovinec. „Tým byl ale skvělý, udrželi mě ve správné pozici. A měl jsem dobré nohy. Takže to byl skvělý týden a teď můžeme slavit. Byla to zábava, užil jsem si to."
Vítězství v Katalánsku si Roglič cení: "Závod mi stále chyběl ve výčtu mých vítězství. Je hezké být součástí tak dlouhé historie, je to jeden z nejstarších etapových závodů. Je mi ctí být mezi vítězi."
A co na to Evenepoel? "Znovu jsme dokázali, že jsme nejsilnější," řekl o sobě a Rogličovi. „Můj tým převzal velkou zodpovědnost, jak od startu, tak na okruzích. Myslím, že si toto vítězství zasloužíme. S Primožem to byla dobrá bitva a jsem rád, že jsem ho dokázal porazit ve sprintu.“
A pokračoval: "Roglič je jedním z nejsilnějších jezdců na světě a pokud je ve špičkové formě, může být nejlepší. Dnes jsem věděl, že jestli mě někdo může následovat, bude to on. Navíc je jednodušší dres bránit, než na dres útočit. Musím mu pogratulovat, má za sebou také velmi silný týden. Pokud jde o mě, věděl jsem, že jsem dobrý, a tak jsem sem přijel pro pódium a vyhrát některé etapy. Nakonec jsem druhý v pořadí o pouhých šest sekund. To je prakticky stejný čas jako vítěz. Ale když vidíte, jak silný byl Primož, když vidíte, jak silní jsme byli ve srovnání se všemi za námi, tak jeden z nás musel tuto skvělou hru vyhrát.“
V květnu se proti sobě oba dnešní soupeři, kteří ostatní předčili o třídu, postaví při Giro d'Italia.
