Nizozemský tým je první v historii, kterému se to podařilo. Kuurne-Brusel-Kuurne měl však zcela jiný průběh než sobotní Omloop Het Nieuwsblad. Tentokrát z toho nebyly taktické šachy s početní převahou Vismy, ale demonstrace síly Wouta van Aerta. Na začátku závodu se nevytvořil žádný stabilní dlouhý únik a Van Aert se proto rozhodl útočit daleko před cílem.
Ve spolupráci s týmovými kolegy zařídil první dělení pelotonu už více než 90 kilometrů před cílem. Po jeho útoku ve stoupání Mont Saint-Laurent zbyla na čele pouze čtveřice závodníků, překvapivě zde nebyl nikdo další z Vismy, s Van Aertem se udrželi pouze Oier Lazkano (Movistar), Tim Wellens (UAE Emirates) a překvapivě Laurance Pithie (Groupama-FDJ).
Vedoucí kvarteto rychle získalo solidní náskok před rozdrobeným zbytkem startovního pole. Van Aert nevěděl, jak dobrý sprinter a jak silný Pithie je a proto se rozhodl zbavit se ho ve zbývajících stoupáních. A podařilo se mu to po útoku 70 kilometrů před cílem. Lazkano a Wellens se udrželi, zatímco Pithie se propadl k Mateji Mohoričovi (Bahrain Victorious) a Matteu Jorgensonovi (Visma-Lease a Bike). Ti však každým šlápnutím ztráceli čas na vedoucí trio.
Van Aert, Lazkano a Wellens spolupracovali velmi efektivně, 25 kilometrů před cílem měli náskok víc než 3 minuty a v závěrečných rovinatých kilometrech se nikomu nechtělo moc taktizovat a útočit. První to zkusil Wellens až 3,5 kilometru před cílem. Silniční ostrůvek vzal zleva, zatímco Van Aert a Lazkano zůstali napravo, ale nikoho tím nezaskočil, Van Aert si ho snadno doskočil. Lazkano mlel z posledního a odmítal střídat. Poslední 3 kilometry proto byly hodně taktické, všichni tři věděli, že už nebudou dostiženi.
Lazkano zkusil zaútočit ve výjezdu z poslední zatáčky, Van Aert byl však opět připraven a mohl začít spurtovat z druhé pozice. S Wellensem si poradil a zvítězil.
„Je to krásné vítězství, jsem tím moc spokojený,“ řekl Van Aert po dojezdu. „Byla to těžká trať, ale měl jsem dva dobré parťáky. Když jsem v závěru cítil, že máme vítr do zad, věděl jsem, že je velká šance, že po kopcích zůstanou ti nejsilnější vpředu.“
„Tempo bylo hodně vysoké, cítil jsem, že se to roztrhá. Byla to pro nás logická taktika. Když jsme vpředu zůstali čtyři, věděl jsem, že máme dobrou šanci udržet se.“ Van Aertovi hrálo do karet, že Pithie odpadl, protože dva soupeři se dají kontrolovat mnohem snadněji. „Když jste tři, je těžké někoho překvapit, byla to dobrá situace. Věřil jsem si, že dokážu odpovědět na útoky a vyhrát ve sprintu.“
„S naším víkendovým výkonem jsem velmi spokojený. Je skvělé začít klasiky takhle. Jako tým jsme si vedli dobře. Je to dobré pro mé sebevědomí, ale nadcházející klasiky budou úplně jiné,“ uvědomuje si Van Aert, který se nyní přesouvá na vysokohorské soustředění a italské klasiky Strade Bianche a Milán-Sanremo vynechá.
Skupina s Mohoričem, Jorgensonem a Pithiem byla dostižena pelotonem, takže o čtvrté místo se spurtovalo a nejrychlejší byl Christophe Laporte (Visma-Lease a Bike), pátý skončil Nils Eekhoff (DSM-Firmenich PostNL).
