Spolupráce Wouta van Aerta a Remca Evenepoela je zatím výhodná jen pro druhého jmenovaného. Pomohla mu k vítězství na světovém šampionátu v Austrálii v roce 2022 a také na olympijských hrách. V Paříži byl rozhodující krátký úsek závodu v nájezdu na závěrečné okruhy. Před návratem do Paříže z dlouhého nájezdu unikla skupina s několika závodníky, kde však chyběli zástupci Belgie a Nizozemska a to donutilo Van der Poela zaútočit už v prvním výjezdu na Montmartre.
Van der Poel byl v dlážděném výjezdu silný a udržel se ho pouze Van Aert. Za vrcholem si sem dojeli také Julian Alaphilippe, Toms Skujinš a Matteo Jorgenson a chvíli se zdálo, že tohle je skupina, která pojede o medaile. Jenže zanedlouho se dopředu vrátili Mads Pedersen a Tom Pidcock a s nimi postupně i další závodníci. Včetně Evenepoela, který vůbec neváhal a při krátkém zpomalení skupiny agresivně zaútočil. A bylo rozhodnuto, Van der Poel nedokázal reagovat, ani nikdo jiný Evenepoelův útok nepokryl.
Nizozemci se snažili reagovat a poslali Dylana van Baarleho na čelo pelotonu, aby udržel Evenepoela na dostřel, jenže to se moc nedařilo a Van der Poelův druhý útok na Montmartru opět pokryl Van Aert. A tím definitivně uvolnil cestu svému krajanovi k vítězství. Také belgický trenér Sven Vanthourenhout v rozhovoru pro Wielerflits.nl uznal, že to bylo ve vývoji závodu velmi důležité. Z Van der Poela měli Belgičané obavy a museli vymyslet taktiku, která by ho neutralizovala. „Nikdo, ale opravdu nikdo na světě neumí vyjet takový kopec jako Mathieu van der Poel. Je to fenomenální sportovec, který dokáže útočit tam, kde si všichni ostatní musí zvolnit,“ vysvětluje Vanthourenhout. Podle něj se Van Aert nabídl, že bude Van der Poela pokrývat a uvolní tím prostor Evenepoelovi. „Dlouho jsme o tom mluvili. Wout řekl: ‚Zkusím to, nemám co ztratit. Jsem jediný z nás čtyř, kdo by to mohl zvládnout, nebo se k tomu alespoň přiblížit. Takže na sebe vezmu zodpovědnost, že to udělám.' Remco poté odjel v místě, kde jsme plánovali. Všechno to vypadalo jednoduše, ale potřebujete mít kvalitní závodníky, abyste to zrealizovali.“
Van Aert věděl, jaká je jeho povinnost
Van Aert věřil, že by se sám mohl zapojit do boje o medaile, když Van der Poel poprvé zaútočil na Montmartru. „Nejdřív jsem se necítil nejlépe, ale brzo jsem věděl, že mám nohy na to, abych něco pěkného dokázal. Na Mathieuův útok dokáže odpovědět málokdo,“ řekl pro VTM Nieuws. Jenže malá skupina favoritů byla brzo dostižena, což překvapilo i Van Aerta. „Byl jsem v šoku, že nás dojela tak velká skupina, protože jsme nestáli na místě.“ Následné zpomalení využil Evenepoel. „Viděl jsem Remca, jak odjíždí. Bylo to na něm a vybral si těžké místo mezi stoupáními. Tím pádem jsem zůstal ve skupině a mohl pokrývat ostatní. Věděl jsem, že je to zlatý okamžik. Nebyla tam žádná reakce a on měl vpředu podporu.“
Van Aertův úkol byl od té chvíle naprosto jasný, nesměl nechat ujet Van der Poela. „Navzájem jsme se stínovali,“ potvrzuje Belgičan. „Chápali jsme, že nejedeme pro medaile. Hrál jsem svou roli. Remco odjel na správném místě a byl nejsilnější.“
V úplném závěru se Van Aert držel ve skupině s Van der Poelem, Tomem Pidcockem a také Mathiasem Vackem, která závodila o dvanácté místo. Van Aert však nezvládl jednu z posledních zatáček a spadl. „Vjeli jsme do ní v domnění, že je to mírná zatáčka. Byla to mnohem ostřejší šikana, než jsem odhadoval. Ale už jsem nejel o pěkné místo,“ nelitoval svého pádu.
Nejsilnější tým na startu nezklamal
Spolupráce celého belgického týmu byla pro vítězství Remca Evenepoela velmi důležité. „Myslím, že je to něco, na co bychom měli být velmi hrdí. Na co jsem ale také velmi hrdý, a včera jsem to těm čtyřem mužům řekl, je, že jsem tu nimi mohl být. A že mám svěřence, na které se mohu spolehnout,“ řekl dojatý Vanthourenhout po dojezdu.
Belgičané byli po dvou medailích z časovky sebevědomí. „To nám umožnilo v prvních sto kilometrech trochu blafovat. Řekli jsme si, že rozhodně nebudeme stahovat jako první. Ale v určitém okamžiku byste neměli nechat znervóznět ani své lídry. Pak jsme nechali Tiesje (Benoota, pozn. red.), aby jel tempo, ale takové, aby to cítili i ostatní. Půlka pelotonu s tím měla problém. Tiesj odvedl skvělou práci.“
„Měl jsem opravdu dobrý den,“ potvrdil to sám Benoot. „Kdybych se schoval a šetřil, mohl jsem hrál důležitou roli ve finále závodu, ale museli jsme převzít zodpovědnost. To jsme také udělali. Rozhodně bylo důležité nenechat si příliš odjet skupinu, která nám těsně před městským okruhem ujela.“
Čtvrtý do party Jasper Stuyven byl z vítězství svého krajana nadšený. „Jeli jsme perfektní závod!“ Podle Stuyvena měl Evenepoel místo, kde zaútočil, vytipované předem. „Remco včera říkal, že si myslí, že by to bylo dobré místo k útoku. A pak tam za to vzal. Je to úžasný zážitek. Na to jen tak nezapomenu,“ dodal Stuyven.
