„Co jsem se dnes naučil? Že na 38. kilometru před cílem je pravotočivá zatáčka. Tu zatáčku jsem špatně odhadl,“ přiznal Pogačar po dojezdu pro Sporzu. „Měl jsem vítr v zádech a jel jsem naplno, takže jsem tam vjel příliš rychle. Už jsem nemohl brzdit,“ popsal incident v zatáčce na kostkách.  

V televizním přenosu zmínil, že ho zmátly doprovodné motocykly. „Viděl jsem před sebou motorky. Podle mě jely rovně, takže jsem do té zatáčky vjel velmi vysokou rychlostí. Vítr jsem měl v zádech a zaútočil jsem. Na tu zatáčku jsem byl prostě příliš rychlý.“

„Stejně jsem neměl velkou šanci,“ myslí si mistr světa, který v závěru hodně trpěl. „Byl to jeden z nejtěžších závodů v mém životě, mrzí mě, že jsem na posledních 30 kilometrech neměl počítač na kole. Opravdu, v polovině závodu jsem jel ty nejvyšší watty, jaké jsem kdy viděl.“

Po nehodě se ještě snažil bojovat, po defektu, kdy musel měnit kolo, už se zlomil a bojoval o přežití. „V závěru jsem byl opravdu rozlámaný, posledních dvacet kilometrů bylo hodně dlouhých.“ Přesto se chce ještě vrátit a zkusí vyhrát. „Jestli můžu někdy vyhrát? Myslím, že ano. Při své první účasti jsem druhý, takže mohu bojovat i o vítězství. Příští rok? Možná ano. To ještě nevím.“

Pro Pogačara jaro ještě nekončí, aspoň podle původního plánu by měl jet i všechny ardenské klasiky, včetně Amstel Gold Race už příští neděli.