Tento rakouský cyklista zahájil kariéru coby dvacetiletý mladík v roce 2001 v týmu Mapei, kde mu byli parťáky mj. pozdější čtyřnásobný světový šampion v časovce a trojnásobný vítěz Flander i Roubaix Cancellara, dvojnásobný mistr světa a dvojnásobný vítěz Lombardie a Lutychu a olympijský vítěz Bettini, trojnásobný světový šampion a trojnásobný vítěz San Rema Freire, dvojnásobný vítěz Lombardie a Lutychu, vítěz Flander, Valonského šípu a Amstelu Bartoli, vítěz Gira Garzelli a řada dalších vynikajících cyklistů.
Prostě exkluzivní společnost, kde výkonnostní růst byl dán už z podstaty této společnosti a skvělý prostor pro získávání prvních důležitých zkušeností. V týmu pobyl dva roky a oba i ve společnosti tehdejšího velkého českého talentu Pavla Zerzáně.
Jeho další kroky ho zavedly do francouzského FDJ, odkud po čtyřech letech odešel do T-mobile, kde zůstal až do jeho rozpadu v roce 2011, když v těch letech tým měnil název na Columbia a poté HTC. Oněch pět let oblékal stejný dres s Františkem Raboněm.
Tady se také potkal a navázal celoživotní přátelství s Markem Cavendishem. Spolu také odešli v roce 2012 do Sky, kde Eisel jezdil čtyři roky, zatímco Cavendish odešel po roce do Quick Stepu. Jejich cesty se však sešly v roce 2016 v Dimension Data, kde setrvali až do loňského roku, kdy sem přišel Roman Kreuziger a odkud Cavendish letos odešel do Bahrainu a Eisel už nenašel angažmá.
Eisel, který v únoru dovrší 39 let, nepatřil v průběhu své kariéry k nejpilnějším sběratelům prvenství, ale byl jednou z nejrespektovanějších osobností světového pelotonu, uznávaným kapitánem a stratégem. Za svou kariéru posbíral „pouhých“ patnáct prvenství, povětšinou v etapách, ovšem žádné z Grand Tour. Jeho poslední, ale nejspíš nejcennější vítězství se datuje z roku 2010, kdy ovládl Gent-Wevelgem, když v závěru překabátil Vanmarcka, Gilberta i Hincapieho (viz titulní snímek).
Právě pro jeho vlastnosti ho však týmy často nominovaly na Grand Tour, kterých stihl celkem 19 a 47x stanul na startu některé z pěti nejcennějších klasik: po 16 účastech má na Flandrech a Roubaix, které ani jednou nezabalil a dokázal tady dojet 5., 7., 12., 13. a 17.
V závěru kariéry utrpěl vážné zranění mozku při pádu v etapáku Tirreno-Adriatico v roce 2018, kdy to vypadalo na předčasný konec s cyklistikou, ale dokázal se vrátit.
„Mít příležitost jezdit v nejprestižnějších týmech světa a na těch nejvýznamnějších závodech bylo neuvěřitelné privilegium. Získal jsem přátele na celý život, procestoval svět a žil svůj sen. Miloval jsem svou práci! Teď je čas vydat se na novou, další cestu,“ vyslovil se ke svému odchodu ze světa WorldTour sympatický Bernhard Eisel.
Podle jeho slov bude i nadále v oblasti sportu aktivní, ale jakým způsobem si zatím ponechal pro sebe. Trošku pootevřel dveře, když dodal, že se bude s řadou těch, s nimiž se potkával dosud, potkávat i nadále.
