Italská reprezentace se znovu dočkala. Po sedmnácti letech mohou fanoušci cyklistiky z Apeninského poloostrova oslavovat mistra světa v silničním závodě v kategorii juniorů. Stal se jím sedmnáctiletý talent Lorenzo Finn, který se nejlépe popasoval s deštivým počasím a náročnou trasou závodu a oblékl si tak duhový dres pro světového šampiona. Druhého Brita Sebastiana Grindleyho porazil s náskokem více než dvou minut.
„Dnes jsem se cítil úžasně. Měl jsem možná nejlepší nohy mého života. Když jsem zaútočil poprvé, říkal jsem si, jestli to není příliš daleko. Pak mě dojela trojice soupeřů, se kterou jsme delší dobu jeli pospolu. V jednom z posledních stoupání jsme odjeli s Albertem Philipsenem, ale ten pak spadnul a pro mě už to tak bylo celkem jednoduché,“ popisoval závod novopečený šampion Lorenzo Finn, který působí v týmu GRENKE-Auto Eder, jenž je juniorkou týmu Red Bull-BORA-hansgrohe. Od stejného týmu měl Ital k dispozici také pláště do deště, které mu vydatně pomáhaly ve sjezdech.
Pád za pádem, nástup za nástupem
Junioři začali svůj závod na mokrém švýcarském asfaltu velmi rychle, a ještě na okruhu okolo jezera Greifen se tak pelotonu nevyhnulo několik pádů. V nich skončila také pětice českých reprezentantů, jejichž sny o medaili se rozplynuly už po pár desítkách minut závodu. Do cíle v Curychu se nakonec nepodíval ani jeden z nich.
Bez českých barev na čelních pozicích se tak odehrával souboj na prvním těžkém výjezdu dne s názvem Binz, který potrápil také juniorky dnes dopoledne. V kombinaci s drsným počasím byl už tento kopec hodně náročný. Po sjezdu z tohoto stoupání se necelých devadesát kilometrů před cílem na čele vytvořila přibližně dvacetičlenná skupina závodníků, ze kterých se nakonec také rozhodlo o vítězství v celém závodě.
Závodníci za sebou neměli ještě ani polovinu závodu, i přesto předváděli při sebemenším zvednutí vozovky jeden nástup za druhým. Největší rozdíly se ale tvořili ve sjezdech, kde excelovali Němec Fietzke nebo obhájce prvenství z loňského roku Dán Albert Withen Philipsen.
Šedesát kilometrů před cílem vyzkoušel své štěstí nástupem Lorenzo Finn a okamžitě roztrhal vedoucí skupinu. Za ním se vytvořila pětice ve složení Philipsen, Seixas, Álvarez, Remijn a Grindley. Poslední jmenovaný ale už dlouhé kilometry vypadal, že se na předních příčkách dlouho neudrží.
Finn vydržel sám na čele závodu přibližně dvacet kilometrů, než se k němu zezadu připojil obhájce titulu Dán Philipsen společně se Španělem Álvarezem a překvapivě i s Britem Grindleym. Neúnavný Ital ale zaútočil znovu, tentokrát už v závěrečném okruhu při výjezdu na ulici Bergstrasse v Curychu. Jediný, kdo se ho dokázal zachytit, byl znovu rodák z vesničky Holte nedaleko Kodaně Albert Philipsen.
Osmnáctiletého Dána ale vzápětí zradila jeho, do té doby, nejsilnější stránka, a to sjezd. Philipsen na mokrém asfaltu nezvládl projet pravotočivou zatáčku, ve velké rychlosti narazil do obrubníku a tvrdě se poroučel na betonový chodník. Stejně jako čeští reprezentanti tak Philipsen cíl závodu nespatřil.
Boj o medaile ze všech sil
Na čele tak byl znovu osamocený Lorenzo Finn. Na chvíli se k němu přidal Héctor Álvarez, ale Španěla pro změnu dohnala krize a Ital se od něj lehkým nástupem odpoutal. „Byl to těžký závod. Zkoušel jsem jet útočně, tak jak to umím. V jednom ze závěrečných stoupání jsem se zkusil udržet s Finnem, ale byl příliš silný. Klobouk dolů před ním. Závěrem závodu jsem se protrápil, myslel jsem, že mi srdce vyskočí ven, jak mi bušilo. Udělal jsem ale vše, co bylo v mých silách. Můžu se z toho jen poučit a na příštím závodě budu zase o něco zkušenější,“ hodnotil náročný závod španělský cyklista.
Álvarez se z průběžného druhého místa propadl až na konečnou šestou pozici. O mnoho lépe na tom byl Sebastian Grindley. Britský závodník vypadal, že každý kilometr bude jeho posledním, ale i přes to se dokázal udržet v boji o medaile a využil zaváhání svých soupeřů. Nakonec z toho rodák z Wiganu vykouzlil stříbrnou medaili a titul vicemistra světa.
Dlouho to vypadalo, že nizozemské barvy budou, stejně jako v dopoledním závodě juniorek, bez medaile. Senna Remijn se ve druhém ze tří okruhů nedokázal udržet skupinky okolo Alberta Philipsena a společně s Paulem Seixasem pouze limitovali škody. Při vjezdu do posledního okruhu se ale Nizozemec odpoutal od svého francouzského souputníka a vydal se ještě více stíhat vedoucí kvartet.
Kromě nešťastného pádu dánského závodníka využil Remijn také problémy španělského soupeře a mířil směrem k překvapení z Velké Británie. Místo boje o stříbro se ale člen výběru z Nizozemského království musel více soustředit na sprinterský dojezd proti dvojici Paul Fietzke a Ashlin Barry. Tentokrát to už ale Oranjes vyšlo a Remijn si mohl v Curychu na krk pověsit bronzovou medaili.
„Vlastně jsem čtvrté místo ani nečekal. Včera jsem měl menší virózu, jde to slyšet na mém hlase. Dnešek byl šíleně chladný, strašně pršelo. Po prvním kole jsem ani nečekal že skončím v první dvacítce, takže to sice bylo ve finiši dost těsné, ale i tak jsem spokojený,“ glosoval závěr čtvrtý muž závodu, a dost promrzlý, Paul Fietzke. Páté místo bral Američan Barry.
Sedmý skončil jeden z největších favoritů tohoto závodu, a úřadující mistr světa v časovce, Paul Seixas. „Od začátku to byl těžký závod. Bohužel jsem neměl dobrý den. Snažil jsem se přežít a zůstat v dobré pozici. Počasí nám dalo hodně zabrat, především sjezdy byly strašně mokré, ale i přesto jsem se v nich snažil nabrat co nejvíce sil. Každým okruhem jsem se protrápil, nevím, co se stalo. Všichni kluci, co skončili přede mnou, byli dnes zkrátka silnější. Teď se budu snažit dát dohromady a udržet si příjemné vzpomínky z časovky,“ překusoval porážku francouzský mega talent.
Zítra je na programu v Curychu pouze jeden závod, za to by měl být ale pořádně dramatický. Na závodníky do třiadvaceti let bude čekat sto třiasedmdesát náročných kilometrů s možnými přeháňkami a silným větrem. Ve startovní listině nebude chybět výběr české reprezentace ve složení Matyáš Kopecký, Pavel Novák, Tomáš Přidal a Daniel Vysočan.
