Maximilianovi bude v březnu 40 let. Kariéru začal v roce 2006 v ProConti týmu Ceramica Panaria-Navigare. V roce 2013 poprvé nakoukl do světa World Tour v týmu Lampre-Merida. Po třech letech přestoupil do Quick Stepu, kde prožil další čtyři roky. Poslední tři pak v týmu UAE Emirates.

Patřil mezi velmi dobré sprintery, ale postupně se vypracoval v jednoho z nejlepších rozjížděčů špičkových sprinterů. K jeho nejcennějším osobním úspěchům patří dvě vítězné etapy na Giro d´Italia v roce 2007 či etapa na Tour de Suisse z roku 2016 (viz titulní snímek). Na San Juanu dokázal v minulosti ovládnout tři etapy.

Před startem argentinského etapáku poskytl rozhovor italskému TuttoBici.

„Měl jsem v plánu absolvovat i tuto sezónu. Ale nakonec to nevyšlo a já budu končit. Rozhodl jsem se pro symbolický závěr na San Juanu, kde to pro mě všechno začalo,“ řekl Richeze. A poodkryl okolnosti, které jeho konec doprovázely.

 „Měl jsme přestoupit do B&B, pak ale projekt ztroskotal. Byl jsem stále v kontaktu s Markem (Cavendishem), který mi řekl, že mě chce vzít s sebou, mluvili jsme také o záležitosti Astany. Závodit s ním, přemýšlet o společném závodě na Tour de France a pokusit se dosáhnout historického rekordu, mi dodalo velkou motivaci. V posledních měsících byl se mnou v kontaktu, a proto jsem pokračoval v seriózním tréninku, protože dnes, dokonce i v prvním závodě roku, musíte být alespoň na 90 procentech svých možností,“ pokračoval Richeze. „Ale zničehonic mi přestal odpovídat. Je to velký šampion, ale z lidského hlediska mě zklamal. Stačilo říci, že mě s sebou vzít nemůže, stačil telefon nebo zpráva, a já bych to pochopil.“

Co si tedy odnáší z dlouhé cyklistické kariéry? „Získal jsem mnoho přátel, mnoho krásných okamžiků, měl jsem to štěstí, že jsem závodil ve skvělých týmech, zejména v Quick Stepu, který pro mě byl skutečnou druhou rodinou. Stále jsem v kontaktu s mnoha bývalými spolujezdci, dokonce i s Lefeverem si čas od času popovídáme. A to je nakonec to nejcennější, odnést si s sebou dobré přátelství.“

Na které momenty nejvíc vzpomíná? „Mám mnoho krásných okamžiků. Například žlutý trikot na Tour s Gaviriou (2018) a poté i s Alaphilippem (2019). Mezi svými vítězstvími si dobře pamatuji třeba to ve Švýcarsku před Saganem v duhovém dresu. A hodně si cením vítězství tady v Argentině, před svou rodinou a svými lidmi. Se svou kariérou jsem velmi spokojený, měl jsem své příležitosti, měl jsem vždy vynikající vztahy se svými lídry a jejich vítězství mi vždy připadala jako moje vlastní."

Jak se připravuje na život bez cyklistiky? „Není snadné říct dost, snažím se být připravený. Od 13 let závodím, 17 let jsem byl profesionálem, takže nebude lehké najít nové podněty. V tomto smyslu mám osobně problém přijmout konec této kapitoly, využívám služeb terapeuta, abych vstřebal životní změnu, která mě čeká, a netrpěla tím moje rodina. Viděl jsem kolegy, jak se „zničili“, nechci dopadnout jako oni.“

Co tedy bude dělat? „Už máme s manželkou a bratrem založenou firmu, vyrábíme rozinky a další výrobky z hroznů. S rodinou máme velkoobchod s jízdními koly v Buenos Aires, tak jim pomůžu. Ale mým velkým snem je dělat něco tady v San Juan s dětmi, možná využít náš velodrom a pokračovat v práci pro budoucnost cyklistiky. A proč ne? Také bych rád spolupracoval s organizátory San Juanu na tomto závodu, který je pro nás Argentince velmi důležitý."

Tomuto příběhu by slušel pěkný happy end. Co takhle v podobě vítězné etapy v jeho posledním závodě kariéry. Doma v Argentině a v dresu argentinské reprezentace. Netočíme film, ale přesto …