Pogačar proměnil jeden z nejtěžších závodů světa ve vlastní exhibici. Když před startem řekl Philippu Gilbertovi, reportérovi Eurosportu, že zaútočí už v prašném sektoru Monte Sante Marie, zdálo se to jako vtip, jenže to byla jeho reálná taktika. Tým UAE Emirates udělal závod hodně těžký ještě před nájezdem na Monte Sante Marie, více než 11 kilometrů dlouhý sektor s těžkým stoupáním a technicky náročným sjezdem.
Na malý peloton se před Monte Sante Marie začal snášet hustý déšť a Pogačar měl před sebou už jen dva týmové kolegy - Isaaca Del Tora a Tima Wellense. Právě Wellens rozjel po nájezdu do šotolinového sektoru ostré tempo a už tak dost malý peloton se natáhl a začal trhat. A to byla ta pravá chvíle k útoku, aspoň podle sebevědomého Pogačara.
Do cíle zbývalo 81 kilometrů, cesta se začala prudce zvedat a Pogačar se ani nezvedl ze sedla a okamžitě utrhl všechny soupeře. Hned za ním jel Sepp Kuss (Visma-Lease a Bike), ale Slovince se neudržel ani na malou chvíli. Pogačar začal okamžitě najíždět sekundy náskoku. Do sólové stíhačky se za Pogačarem vydal silný Maxim Van Gils (Lotto Dstny), ale lídrovi závodu se nemohl rovnat a proto se po pár kilometrech vrátil do skupiny pronásledovatelů.
Ta rozhodně nebyla vůbec slabá, drželi se zde favorité v čele s Tomem Pidcockem (Ineos Grenadiers), obhájcem vítězství a po pár kilometrech se sem vrátili také někteří domestikaci. Tým Visma-Lease a Bike zde měl hned čtyři jezdce. Ale stahovat Pogačara se pokusil pouze tým Ineos Grenadiers. Thymen Arensman dřel na čele skupiny, jenže to byl k ničemu. Pogačar měl už na konci sektoru Monte Sante Marie náskok minutu a půl!
A náskok nad taktizující skupinou pronásledovatelů rychle navyšoval. Daleko před cílem Strade Bianche bylo jasné, že soupeři se s Pogačarem setkají až na stupních vítězů. Lídr UAE Emirates jel dokonalý závod, držel vysoké tempo, mohl si bez omezení vybírat stopu v technických úsecích, měl prostor přebírat občerstvení a mechanický vůz měl jen pro sebe. Navíc ve skupině pronásledovatelů vše kontroloval Tim Wellens.
Soupeři boj o vítězství vzdali daleko před cílem. Žádná soustředěné stíhání se nekonalo, závodníci si naopak nastupovali a aktivní byl především irský mistr Ben Healy (EF Education-EasyPost). Zatímco Pogačar se zdravil se slovinskými fanoušky už v prvním průjezdu sektoru Le Tolfe, 43 km před cílem, o tři a půl minuty později, v nejprudší části stoupání, zaútočili jezdci Lotto Dstny Lennert Van Eetvelt a Maxim Van Gils.
Van Gils pokračoval sám, za ním se početná skupina trhala a nespolupracovala, takže Belgičan získal celkem rychle náskok 30 sekund. Sám však nezůstal, ze skupiny totiž nenápadně odjel Toms Skujinš (Lidl-Trek) a 20 km před cílem Van Gilse dostihl. Do cíle už zbývaly pouze sektory Colle Pinzuto a Le Tolfe. Pogačar držel velký náskok, druhou skupinu tvořili Skujinš s Van Gilsem a ze třetí na rovině před Colle Pinzuto zaútočil Pidcock. Jenže už bylo pozdě, na dvojici před sebou ztrácel už minutu a půl a do boje o pódium se nezapojil.
Pogačar si v klidu dojel pro druhé sólové vítězství na Strade Bianche v kariéře a vyrovnal výkon Michala Kwiatkowského, druhého nejlepší závodníka v historii Strade Bianche. Na rekord Fabiana Cancellary už mu chybí jediný triumf. Už při vjezdu do Sieny slavil, před posledním stoupáním si plácl s fanoušky a v cíli měl dost času sesednout z kola a zvednout své Colnago nad hlavu.
Boj o druhé místo byl naopak tvrdý, Van Gils jako první zaútočil v ulici Santa Caterina, jenže přecenil své síly a Skujinš se před vrcholem dostal před něj a dojel si pro druhé místo. Van Gils skončil třetí a čtvrté místo ubránil osamocený Pidcock. Pátý dojel Matej Mohorič (Bahrain Victorious), šestý Benoit Cosnefroy (Decathlon AG2R La Mondiale). Rozdíly mezi závodníky byl obrovské. Pogačar porazil Skujinše o 2:44, zatímco desátý Christophe Laporte (Visma-Lease a BIke) dojel s odstupem 5:17.
