Pár kilometrů po startu se začalo stoupat na 6km kopec, po sjezdu a krátké rovinaté části přišla na řadu první vrchařská prémie (1,8 km na 8,5 %), hned za ní znovu do kopce (3,1 km na 5,2 %) a v tomto kvapíku se pokračovalo až do samého konce. To nejpodstatnější mělo přijít na okruhu kolem Osima. V jeho rámci bylo nutno překonat několik výstupů, rozhodující měly být dva jdoucí bezprostředně po sobě. První (Muro di Costa del Borgo) dlážděný přesahující jeden kilometr s průměrným sklonem kolem 15 %, ale s maximy dosahujícími 22 %, a po něm zhruba kilometrový s několika sty metry o 16%. Tady byl také umístěn cíl, když posledních 400 metrů se sklon v historickém centru města srovnal téměř do roviny. Dost to připomínalo dojezd Strade Bianche.
První otázkou, která se vtírala do hlavy, bylo, zda Primož Roglič i do třetice potvrdí svůj stoprocentní návrat mezi absolutní špičku. Druhá, zda a případně jak tu uspějí vyhlášení klasikáři jako Thomas Pidcock, Mathieu van der Poel či Wout van Aert, kteří už vypadli z průběžného pořadí. Pidcock ani Van der Poel se tu v dosavadním průběhu moc nešetřili a na nejlepší nestačili, Van Aert sem nepřijel ve špičkové formě, ale silami vůbec neplýtval. Třeba si právě tuhle etapu vyhlédl. Jenže v situaci, kdy bude nutno prvořadě podpořit Rogliče, se to zdálo méně pravděpodobné.
A třetí, zda na Jumbo a Rogliče vyzraje jiný tým, když ještě desátý v průběžném pořadí Enric Mas ztrácel na Slovince před etapou 31 vteřin, přičemž cílová bonifikace činí 10. Jedním z nejvážnějších soupeřů Rogliče se jevil včera druhý Giulio Ciccone, který na 9. místě ztrácel 24 vteřin.
"Můžeme být spokojeni," řekl po včerejší etapě lídr týmu Trek-Segafredo. "Když se podívám na to, kdo mě porazil, mohu jen přijmout výsledek. Skončit druhý za Rogličem, to je sladká porážka. Cítím se opravdu dobře. Dnes vše proběhlo tak, jak jsem chtěl. Jen nám utekl nejlepší výsledek.“
Roglič byl před 207 km dlouhou etapou s 3610 vertikálními metry nejen průběžných lídrem celkové klasifikace, ale vedl bodovací soutěž i vrchaře. V bílém dresu nastupoval Joao Almeida, soutěži týmů vévodila Bora-hansgrohe.
Od startu začal boj o účast v úniku. Mimořádně aktivně si v tom počínal Mathieu Van der Poel. Úspěšný byl ale až únik jedenáctky, který se vytvořil před první vrchařskou prémií a v němž byli Vermeersch (Alpecin), Arndt (Bahrain), Teunissen a Zimmermann (Intermarché), Pedersen (Quick-Step), Russo (Arkéa), De Marchi (Jayco), Simmons (Trek) a tři borci z Pro týmů Neilands (Israel), Ferron (TotalEnergies) a Davide Bais (EOLO), kterému ve vrchařské soutěži scházelo na Rogliče 7 bodů a dnes se nabízelo několik příležitostí s tím něco udělat.
V prvním přejezdu "Mura", kdy měli uprchlíci stále ještě náskok 1:40 min., se pustil z pelotonu do samostatné akce Buitrago (Bahrain), na něhož z první skupiny počkal Arndt a podařilo se mu ho po 15 km mimořádného nasazení dostat do první skupiny. Čelo pelotonu kontrolovali v té době téměř v plném počtu (odpadl pouze Van Baarle, který později vzdal) jezdci Jumbo-Visma, jmenovitě Koen Bouwman, a z náskoku uprchlíků postupně ukrajovali.
Snaha jezdců Bahrainu vyšuměla naprázdno, protože 40 km před cílem Jumbo únik zlikvidovalo a v následném stoupání rozprášilo hlavní pole, takže vepředu zůstalo jen 16 lidí. Hlavní zásluhu na tom měl Wout Van Aert, jehož hlavní role trvala dalších 10 km. Nizozemskému týmu zkomplikoval situaci Michael Woods (Israel), když právě v tomto úseku shodil Wilco Keldermana tím, že se zařadil před něj v lajně tak necitlivě, že si Nizozemec klasicky přeložil o jeho zadní kolo.
Mezi stoupáními se vedoucí skupina početně rozrostla a důležité bylo, že i o Tiesj Bennota. 28 km před cílem totiž akceleroval Guillaume Martin (Cofidis) a k němu se přidal Aleksandr Vlasov (Bora) a dva jezdci Movistaru Alex Aranburu a Carlos Verona. Dokázali najet na stíhací skupinu až ke 30 vteřinám, což Vlasova posouvalo virtuálně do čela průběžné klasifikace. Byl to Benoot, kdo dalších 10 km udržoval přijatelný rozdíl, než ho vystřídal Davide Formolo (UAE), který pak pracoval pro Joao Almeidu a Adama Yatese dalších deset kilometrů. Teprve když se na čele srovnala čtveřice Ineosu, byli uprchlíci 5 km před cílem dojeti.
To už se najelo do posledních dvou, ale také nejtěžších stoupání a přišla chvíle Mikela Landy (Bahrain). Jemu stačilo jen sedm dalších soupeřů, mezi nimiž nechyběl ani muž v modrém Primož Roglič. Na úpatí cílového stoupání 2 km před cílem zaútočil Woods, ale vydrželo mu to jen 800 metrů. Vyvrcholení etapy a nejspíš celého etapáku bylo na dohled a všichni čekali, co udělá ten, kdo byl po dva dny nejlepší.
Nakonec to na něj zkusili, nejprve Geoghegan Hart (Ineos) a poté i Enric Mas (Movistar). V cíli jim, včetně Almeidy a Landy, nechybělo příliš, ale pořád to bylo dost na to, aby opět podlehli.
Na vlastnictví dresů se po etapě nic nezměnilo. Změnilo se ale to, že Roglič zvýšil náskok na druhého v pořadí, jímž je nově Joao Almeida, a to na 18 vteřin. Zítřejší etapa má potenciál skončit hromadným spurtem. Nejspíš sledujeme vítěze 58. ročníku Tirreno - Adriatico a top favorita na květnové Giro d´Italia.
